Dcera trenéra

Maloměsto

Slyšela jsem naposledy klapnout dveře našeho domu. Podívala jsem se do krásných oříškových očí mého přítele Filipa. Oba dva jsme věděli, co se stane, naposled jsem ho objala a rychle jsem nasedla do temného prostředí našeho auta. I Najky nebyla ve své kůži, zato táta byl natěšený na svoje mužstvo, zítra měli mít uvítací párty u nás doma. Jsem opravdu ráda, že budu muset celý večer poslouchat a dívat se na plný dům kluků z vesnice. Paráda tati. Lepší nápad si vymyslet nemohl. Otevřela jsem si knížku, nasadila sluchátka a s těží přežila celé čtyři hodiny jízdy v autě.

Přijeli jsme a náš krásný nový domeček už na nás čekal. Když jsem vypustila Najky byla nadšená, je pravda, že vzduch tady byl opravdu svěží a ta tráva a všechno kolem pěkný. Nechala jsem ji, ať si užívá velikou zahradu, kterou jsme ji v Praze nemohli poskytnout.

Vešla jsem dovnitř a musím říct, že práce designérů byla dobře odvedená a můj pokoj byl jeden velký sen. Měla jsem tam vše, co jsem chtěla a toho místa. Úžasná práce opravdu. Vybalila jsem si poslední tašku a uložila ji do prostoru pod postelí. Zasedla jsem k notebooku, když v tom mě vyrušila máma.

Sešla jsem dolů. Ve dveřích stál táta a nějaká holka. Oční kontakt a na první pohled nenávistný pohled, vypadala dost hrozně. Snažila se očividně vypadat sladeně a trendy, ale sladit zelené džíny se žlutou mikinou a červené boty to je opravdu módní zločin. Měla dlouhé nabarvené a blonďaté vlasy. ,,Co je?,, Zeptala jsme se. ,, Podívej zlato, tahle slečna nás přišla přivítat, je to sestra jednoho chlapce od nás z mužstva. ,, No, ale mě se to teď nehodí. Mohla by si přijít někdy jindy prosím?,, Věděla jsem hned, že tohle moje kamarádka nebude, její pohled mluvil za vše. Ještě nevím o, co ji jde, ale rozhodně si na ni musím dát pozor.

Odešla jsem nahoru do pokoje.
Byla sobota, pět hodin a ja se rozhodla, jít si zaběhat a pak jen vzít Najky na oddychovou procházku. Oblékla jsem se do sportovního a oznámila to rodičům. Táta chtěl jít se mnou, ale musel vybalit všechny věci a zařídit nějakou práci.

Vzala jsem si klíče a vyrazila. Skoro nikoho jsem nepotkala, jen pár lidí, ale nic moc.

Už jsem byla skoro u domu, když vtom mě zastavila jedna holka, vypadala už přívětivěji a byla podobná jako já. Menší postava, světlé vlasy a značkové sportovní oblečení. ,,Ahoj, já jsem Karin. Tebe jsem tu ještě neviděla. Ty si tu nová že?,, ,,Jo, jsem. Dneska jsme přijeli,, ,, Super, nechceš dneska přijít k nám na párty. Jen takový loučení s prázdninama. Vypadáš stejně stará jako my a vůbec jsi mi dost podobná.,, usmála se na mě. ,, Jo, taky jsem si říkala. Jo, ráda přijdu, ale vůbec to tu neznám, takže nevím, kde bydlíš.,, ,, Tak pojď se mnou, teď jsem se vrátila z běhání.,, ,, Jo, dobře, nechceš se mnou jít ještě pro Najky, chci ji ještě na večer vyvenčit a aspoň by si poznala náš dům.,, ,, Jo, tak super a odkud vlastně jsi?,, ,, Přijeli jsme z Prahy a nevím jestli si zvyknu, ale ty si podobná jako já, tak snad bude takových lidí víc.,, ,,No, jako nic moc no, ale jsou tady ty lidi fajn.,, ,,Mám taky bohatou rodinu a úplně super kluka. Ty někoho máš?,, ,, Měla jsem. Filipa. Ale oboum nám je jasný, že vztah na dálku je nereálný.,, ,, No, je to dost na prd no.,, ,,Tak jsme tady, to je náš nový dům.,, ,,Paní, máte ještě lepší než my, to musím vyfofit mámě, určitě se bude chtít seznámit s vašima.,, ,, Jo, tak super. Najky! Pojď, jdeme ven, tohle je Karin, naše nová kamarádka.,, ,, Ahoj, zlatíčko, ta je krásná, tak pojď, jdeme se podívat ven.,,