Lapat po dechu

1.

Bledá dívka si dodá pomíjivou odvahu tím, že prsty okolo kuchyňského nože semkne ještě pevněji a přistoupí ke kukátku. Vystrašenýma šedýma očima klouže po chodníku za dveřmi, nikdo tam však není.

Úlevou vydechne a manicky se rozklepe. Nůž zařinčí o šedé dlaždice a dívka se sesune vedle něj se zády opřenými o studené dveře. Schová obličej v dlaních a snaží si vytříbit myšlenky, když se nad ní rozsvítí bodavé bílé světlo.

Žena ve středním věku v růžovém županu a s rozcuchanými světlými vlasy stojí na posledním schodu s rukou na vypínači. Prodloužené řasy se několikrát zachvějí a žena se vrhne k dívce. ,,Co jsi to zase provedla. Vždyť si tím sama ubližuješ, copak to nevidíš?" zachvěje s rameny své nevlastní dcery a vytáhne ji na nohy. Dívka klopýtne a podívá se opuchlýma očima na macechu. Otevře pusu, nakonec se ženě pouze vytrhne a bosa uteče po schodech nahoru.

Nevlastní matka ji nechá být a zvedne nůž ze země. V chlupatých papučích přejde ledovou podlahu do kuchyně. Nůž několikrát protočí v ruce a rozčileně jím bodne do dřevěné kuchyňské linky. Poté ho hodí do šuplíku mezi ostatní a zvedne telefon.

Hovor automaticky spadne do hlasové schránky. ,,Zase si vzala ty prášky Eriku. Prosím přijeď, jak budeš moct. Zítra ji nechám doma a ty si s ní promluvíš. Nechal jsi ji v tom, tak si to taky vyřešíš jasný?'' Žena telefon odloží.

Už za 3 hodiny má být na psychiatrii. Včera jí dovezli nového pacienta, což zrovna teď s nedostatkem personálu nepotřebovala. Musí se na další vyčerpávající den vyspat, proto zhasne světlo a zamíří zpět do ložnice.