Lapat po dechu

10.

Po krátkém nepříjemném rozhovoru s ředitelkou se Anna odebere do své staré třídy. Stojí na chodbě se studenou rukou na klice a chystá se vejít dovnitř. Zpět do starého života, ze kterého se před půl rokem tak moc chtěla dostat.

Uklidní svůj dech. Podívá se do tiché, prázdné chodby a otevře dveře. Vejde do třídy a podle plánu se podívá na učitele, omluví se a pak očima co nejrychleji hledá volnou lavici.

Sedne si na židli hned u dveří a vytáhne prázdný sešit, který jí koupila Joice včera večer. Člověk by řekl, že si ten nákup školních pomůcek možná i užila a to Anně vyhovuje.

Učitel zadává instrukce, zatímco Anna se snaží vzpomenout, jestli ve třídě viděla své staré přátele, když vešla. Ale jí je to vlastně jedno. Stejně si s nimi už nemá co říct.

Učitel jim zadává práci a Anna se už po pěti minutách cítí otupěle a vyčerpaně, přičemž se neustále dívá na hodiny před sebou. Co jí to má vlastně přinést?

Znovu se fixuje na svůj cíl najít dealera. Zbytek hodiny si sestavuje seznam lidí ze školy, u kterých měla vždy podezření. Je možné, že seznam je podmíněný Annině abstinenčnímu stavu. Když jí tedy dochází, jaká je doopravdy šance u kteréhokoliv z těchto lidí, seznam trhá.

Nemůže se zeptat jen tak někoho. Jakmile se to dostane ke špatnému člověku, je zase ze školy venku a dobře ví, že možná i v ústavu. Pocitu, že jí to není lhostejné a ve škole chce zůstat, se pevně drží.

Zvoní a Anna se dívá do rozvrhu, který jí byl předán. Matně si na něj vzpomíná. Uvidí hodinu, ze které se ulívala, aby si vzala prášky na záchodech, uvidí hodinu, po které dostala záchvat a museli ji odvézt do nemocnice. Uvidí hodinu, ve které plánovala sebevraždu.

Stiskne víčka, potlačí vzpomínky a rozvrh schová. Třída se přesouvá do laboratoře, a tak jde s davem. Všichni jdou po skupinkách a povídají si. Možná by to Annu mělo zamrzet, ale ona se cítí od tohoto života tak vzdálená, že bývalé spolužáky pouze s odstupem pozoruje. Přemýšlí, jaké mají životy. Co tak prožívá někdo v jejím věku, kdo není poškozený.