Lapat po dechu

12.

Anna se probudí po velmi skromném spánku v propocených peřinách a s bušícím srdcem. Dříve, než vůbec pomyslí na cokoliv jiného, se ze zvyku pomalu zvedne, přičemž se drží za hlavu a skloní se ke své skrýši.

Rozepíná zip-lockový sáček, háže sedativum do pusy a chce spolknout. Uvědomí si v tu chvíli, co si ještě tu noc tiše slíbila. Zpanikaří, tabletka se jí vzpříčí v krku. Chce ji spolknout a zároveň vykašlat.

Dusící se doběhne na záchod a snaží se zákeřnou drogu vydávit. Polorozpuštěný prášek doopravdy cinkne o keramickou mísu.

Po tvářích jí stékají slzy, zatímco si v umyvadle omývá obličej. Pořád má pocit na zvracení, který zesiluje abstinence. Odplivne do záchodu a sesune se na zem.

Po pár minutách, co sedí opřená o skříňky pod umyvadly, se začne klepat zimou. Na čele jí studí pot. Za cíl si určí dojít do postele v pokoji a pokusit se znovu usnout. Přestože je jí čím dál hůř, do peřin se dovleče a lehne si.

Nechuti v ústech se nemůže zbavit, tak jako tak po 15 minutách usne lehkým spánkem. Vzbudí ji až ranní budík, po kterém si z noci nic nepamatuje.

Na snídani po ni oba rodiče hážou pohledy více zvláštní, než je pro Annu zvykem. Když odnáší talíř, konečně na ni jeden promluví. ,,Tys v noci zvracela?" Zeptá se otec, přičemž se na Annu dívá nevlastní matka se zatnutými čelistmi.

Dívka se na ně pomateně zamračí, to je pro rodiče znamení, že jim dává za pravdu. ,,Víš, na čem jsme se dohodli." Vyprskne matka. Anně se zrychlí dech, když si vzpomene, že v noci doopravdy zvracela a proč. ,,To není, jak si myslíte!" Vyhrkne, načež si oba rodiče odfrknou.

Anna lape po dechu a snaží se přijít na slova, jak všechno vysvětlit.

Vysvětlení, které by však vyvedlo rodiče z omylu, není. Anna se na otce zoufale podívá a hledá v jeho očích náznak důvěry.

Obličej jí zkamení a po vyběhnutí schodů za sebou práskne dveřmi pokoje.