Lapat po dechu

11.

Celý zbytek dne byla Anna příliš otupělá kolektivem, aby dokázala dál hledat, po čem tak prahla. Školní den probíhal přesně tak, jak si představovala. Ponižující, ubíjející a izolovaný od vrstevníků.

Před otcem a Joice ovšem povyprávěla rádoby humorné historky a usmívala se s nadějí, že jí budou zase důvěřovat. Že se sama cítila prázdná neznamenalo, že musí vnést chlad i do rodiny. Posledním lidem kteří Anně zůstali. Dnes si to uvědomovala víc než kdy jindy.

V podobném duchu se táhlo několik dalších týdnů, ve kterých si našla, co potřebovala. Dívka by ráda mluvila o stereotypu, ten se však neuskutečnil. Dny sice vypadaly stejně, ale její mysl nebyla nikdy dřív více rozpolcená.

Anna si začala všímat, že otec je na ni však poprvé po několika letech pyšný, a to jí přidávalo na kuráži držet se zuby nehty.
...
Už je to měsíc ode dne, kdy se do kamenných chodeb vrátila. Znovu prochází stejnou cestou po zvonění ze třídy ven. Díky strategicky postavené lavici vždy vyklouzne ze dveří jako první. Vezme tašku na záda a opět se chystá zmizet dřív, než se začnou spolužáci bavit jako staří přátelé, což Annu drásá.

Otevírá dveře a někdo se s ní rozloučí. Stojí jako přimrazená, už je to skoro rok, co vůbec promluvila s někým svého věku. Má chuť přidat do kroku, ale otočí se. Oči má studené jak led, pokusí se však o úsměv a pokývne na oplátku.

Další spolužák na Annu poté zamává. Aniž by chtěla, zahřeje ji to u srdce. Připadá si chtěná. Připadá si vděčná a normální. Až do příjezdu domů na nic jiného nemyslí.
...
V noci znovu nemůže spát. Na mysl se jí neustále dokola vrací myšlenka života. Představa přátel, odpoledních procházek do kaváren a slunečných dnů. Je pošetilá.

Snaží se myšlenky potlačit, ale dobrý pocit se k ní vrací proti její vůli. Zapomněla se takhle cítit. Už neví, jaké to je mít motivaci a mít něco, nad čím může přemítat spíš než nad otupělostí a nechutí.

Ví, že si lže do kapsy, ale se slzami naděje v očích se pod peřinou rozhodne, že hned zítra ráno vyhodí všechny své prášky. Vyhodí ten život, na který je teď zvyklá a začne s tím, na který si zvyknout zoufale chce. Ikdyž je potají skálopevně přesvědčená, že už se jí to nikdy nepovede.