Lapat po dechu

7.

Je chvíli po šesté a křehké děvče se trhnutím vzbudí. Tričko má skrz naskrz propocené, nejspíš, kvůli další noční můře. Jedna z nevýhod deprese v kombinaci se sedativy je totiž právě nespavost a hlavně dnes, když ze sebe organismus dostával poslední zbytky návykových látek a přitom bojoval s abstinencí.

Anna se pomalu vysouká z postele, aby vytáhla žaluzie, když ji zasáhne otupělá bolest hlavy. Sesune se na podlahu, dá si tepající čelo mezi kolena a hluboce dýchá.

Chvíli se takto zotavuje, snaží se opět mozek nastartovat a zopakovat si posledních pár dní. Když se probere skokem a nemocnicí, pomalu jí dochází, o čem se bavili v tom zatraceném autě.

Nepamatuje si, jaká byla její reakce včera, dnes však zlost přebije i bolest hlavy. Ledová vzteky se okamžitě postaví na nohy a vyklopýtá se z pokoje. Cestou k ložnici, kde bude Joice spát jistojistě sama, Anně běží před očima vše, čeho by se musela vzdát. Nejlepší přátele sice kvůli svému chování a uzavřenosti ztratila, ze stereotypu se ale dostat nechce. Nechce se uzdravit, natožtak za takovou cenu. Rozpláče se.

Rozrazí dveře a vrhne se na postel k maceše. Tiše brečí: ,,Neodejdu odsud, slyšíš. Budu chodit do školy, budu se učit. Budu se vracet brzo domů, naučím se klidně vařit doprdele!" Se zoufalou tváří klečí na posteli vedle Joice a lomcuje s ní.

Macecha je vzhůru. Celou noc nezamhouřila oči a teď jen v klidu leží a poslouchá Annin výlev. Když pořád nijak nereaguje, dcera se stane nepříčetnou. Chytne Joice za ramena, tvrdě ji otočí a se zkřiveným obličejem, celá rozklepaná na ni křičí. ,,Probuď se už!" Přes rozčilené ubrečené oči nevidí, chce na ni ukázat prstem a málem ji vyškrábne oko. ,,Ty! Nemůžeš mě odsud vzít, nejsi moje matka. Je jedno jak je on submisivní, kam až posune hranici, ty stejně nic nezmůžeš. Nemáš právo..." Dojdou Anně slova.

Zamrká, podívá se na své ruce. Jedna bolestně svírá Joicino pyžamo, až jí blednou klouby a druhá na macechu pořád ukazuje. Pustí ji.

S mělkým dechem se rychle postaví a zmateně přejde až ke dveřím. ,,Nikam nejedu." Řekne Anna monotónně a vyrazí z ložnice.

Joice celá situace zanechala chladnou. Polkne, posadí se a vytáhne ze zásuvky nočního stolku telefon.

V kontaktech najde svého nadřízeného v psychiatrické léčebně a vytočí.