Lapat po dechu

9.

K Annině vlastnímu štěstí je na pánských záchodech pusto. Rozhlédne se a začne rázně otevírat pomalované kabinky jednu po druhé, aby našla člověka, kterého čekala. Někoho, kdo dal tomu vycházejícímu před půl minutou prášky.

Za všemi dveřmi je prázdno.

S rozšířenýma očima a zrychleným dechem pořád klouže pohledem po místnosti. Nikdo tu však není.

Nával adrenalinu ji opustí a znovu přijde známá otupělost. Víčka se jí přivřou a tep zpomalí. Má vyschlo v puse.

Mlaskne jazykem a přistoupí k umyvadlům. Sklání se ke kohoutku, aby se napila. Když pustí vodu, uvidí v zrcadle pohyb. Trhne hlavou ke dveřím, za kterými byl nejspíš někdo schovaný.

Jediné, co v mžiku zahlédne, je levá bota, než zmizí za prahem. Ihned se sebere a chce za ním vyběhnout, když v tom si uvědomí, kam se to vlastně dostala. Co když ji někdo uvidí odtud vycházet.

Setinu sekundy přešlapuje na místě a už jí někdo přímo před nosem dveře začne znovu otevírat. Ani nepřemýšlí a vběhne do nejbližší kabinky.

Zamkne a podívá se na hodinky. Zbývá jí 8 minut před zvonením, aby se šla nahlásit do ředitelny. Na mysl ji vytane jen jedno: karma.

Má chuť samu sebe praštit, nemůže ale dělat hluk, a tak několik dlouhých minut čeká, než se záchody vyprázdní.

Teď zbývají pouze dvě minuty do začátku první hodiny, vyběhne. Proletí chodbou, zahne, seskáče schody a octne se u ředitelny. Školu protne řinčivý zvuk.

Anna je otrávená vlastní nedochvilností. Jediné co slyší je, jak všechno přes sliby a očekávání dnes pokazila. Nezaslouží si druhou šanci. Zaryje si nehty do dlaní.

S odhodláním se dnes po škole potrestat, poškrábat, možná pořezat zaklepe a po vyzvání vejde. Sekretářka ji pozná a bez půl slova Anně ukáže, aby šla až do ředitelovy pracovny.

Dívka na pracovnici hodí chladný pohled a s potěšením její vyděšené reakce vstoupí do ředitelny.

K Annině překvapení však za stolem nesedí starý známý plešoun, ale mladá energická paní. Další krok do neznáma a dívka dostane kvůli strachu ještě větší chuť uklidnit svoji zamlženou přesto alarmující mysl nikotinem.

,,Dobrý den, Anna Marigo.." začne mdlým hlasem, žena ji přeruší: ,,Vím, kdo jsi, byla jsem upozorněna." Natáhne k ní ruku.

Anna se snaží o pevný stisk, je na to ale moc slabá. Ředitelka jí potřese rukou velmi jemně a přistoupí k ní, načež Anna ucítí její parfém.

Chorý mozek si okamžitě najde neexistující spoj a připomene Anně její matku, na kterou si nevzpomněla už týdny. Zpanikaří.
...
Annina pravá máma mezitím dostává telefonát z psychiatrického ústavu v jejím rodném městečku. Vyvolávají Marii už pomalu 4 dny a ona neví proč. Nikdy nemá odvahu mobil zvednout. Už roky jí z toho města nikdo nezavolal a děsí se důvodu, proč by tomu najednou mělo být jinak.
...
Joice pevnou linkou v kanceláří práskne přímo před svou sekretářkou, která hned vyhrkne: ,,Já vám říkala, že to nevezme. Opravdu jsem se o ní snažila získat co nejvíce informací to šlo, ale mám hrozné mezery, a tak.." povídá roztřeseným hlasem, přičemž ji Joice nepříčetně přeruší: ,,a tak co!? A tak jste se rozhodla ji znejistit nepřetržitým zvoněním telefonu. No to je mi geniální! Vypadněte." Ukáže s kamennou tváří na dveře a svěsí hlavu do dlaní.