BLUE [BTS]

~

O čtyři roky později

„Fajn, sjedeme to ještě jednou a tentokrát celé!"

Hoseok rázně zatleskal, aby na sebe upoutal pozornost. Celkem zbytečně, pomyslel si Jimin, neboť na něm visely pohledy všech přítomných už od samého začátku tréninku.

Tanečník ale nic takového nepostřehl, jak se zdálo. Setřel si pot z čela a zaujal své místo v čele formace. „Všichni připraveni?" ujišťoval se. Ze všech stran k němu dolehlo souhlasné mumlání. Jimin se zmohl jen na neurčité mhm.

„A dva, tři, čtyři!" začal odpočítávat a souběžně s tím předváděl jednotlivé kroky. Ostatní členové jej s různou mírou úspěšnosti napodobovali.

To odpoledne strávili tím, že nacvičovali tanec k nové písničce, která měla spatřit světlo světa za necelé dva měsíce. Hoseok trpělivě vysvětloval každou část choreografie, dokud si nebyl jistý, že všichni chápou, co přesně po nich chce.

Zbytek dance line, jak se Jimin spolu s Jeonggukem a Hoseokem často označovali, k nevelkému překvapení pochytil nové kroky jako první.

„Raz a dva a tři a čtyři, pět, šest, sedm, osm!" odříkával Hoseok tempo a souběžně s tím po očku sledoval pohyby všech v zrcadle. „... tři a čtyři, nezrychluj a sedm, osm!"

Konečně dospěli ke konci sestavy. Hoseok přestal počítat, což ostatní chlapci vzali jako svolení, že mohou padnout k zemi.

Jimin ležel natažený na zádech mezi Jeonggukem a Yungim. Místností se několik minut neslo jen hlasité lapání po dechu a Yungiho sténání, když se s námahou překulil na druhý bok ve snaze najít pohodlnější pozici.

Jako obvykle první na nohy vyskočil Taehyeong. Jimin natáhl ruku jeho směrem a kamarád jej vytáhl nahoru. Oba byli unavení, zpocení, svaly jim hořely námahou, ale v srdcích je hřál dobrý pocit. Dnes odvedli kus práce.

Osazenstvo místnosti se pomalu sbíralo ze země. „Dobrá práce, všichni!" chválil je Hoseok a jednoho po druhém poplácával po rameni.

Jimin si v rohu místnosti na lavičce sušil mokré vlasy, když si k němu Taehyeong přisedl.

„Jimin-ah!" vydechl unaveně. „Co takhle někam zajít?"

„Teď večer?"

„Kdy jindy?" pokrčil rameny. „Ještě není tak pozdě. Když si pohneme, stíháme večeři v nějaké slušné restauraci."

„Říkal někdo jídlo?" objevil se mezi nimi zničehonic Jeongguk.

„Ne, to teda nikdo ne-"

Ale už bylo pozdě. „Jídlo?" otočil se k nim Hoseok na druhé straně místnosti s jiskrou v očích. „Kdy vyrážíme?"

„Stává se nám z toho rodinný večer," postěžoval si Taehyeong naoko rozzlobeně. „Nechce jít ještě někdo? Co ty, Yungi hyeong?"

Yungi zavrtěl hlavou a stroze odpověděl: "Jdu do studia. Mám práci."

„Chce říct, že my máme práci!" ozval se okamžitě Namjun a dal si záležet, aby zdůraznil slovo my.

„Hm," mávl nad tím Yungi rukou a dál se tím nijak nezabýval. Sebral z podlahy své věci a s Namjunem v závěsu zamířil rovnou do šatny.

Jimin si přehodil ručník přes krk, připraven k odchodu. „Tak jdeme?"

Taehyeong a Hoseok se ho chystali následovat, cestu jim však zastoupil Seokjin. „Hope? Nemohl bys tu se mnou zůstat ještě chvíli a znovu si projít těch posledních pár kroků?" žádal trochu nesměle. Byl si vědom, že zasahuje do jejich plánů.

Hoseok pohotově zareagoval: „Jo, jasně hyeong," přikývl. Nemohl odmítnout pomoc, když věděl, že Jin se opravdu snaží na sobě pracovat. Otočil se k nejmladší trojici a omluvným tónem dodal: „Večeři asi nestíhám."

„To nevadí. Ggukie? Ty jdeš?" obrátil se k nejmladšímu ze skupiny.

Jeongguk přejel pohledem všechny přítomné a pak zavrtěl hlavou. „Asi zůstanu tady," prohlásil nakonec. „Jestli to teda nevadí?"

„Pro mě za mě," pokrčil Hoseok rameny, ale Jimin viděl, že je rád, že se jich tu zdrží víc.

„Vypadá to, že jsme na sebe přece jenom zbyli." Taehyeong mu věnoval široký úsměv a vyskočil na nohy. „Tak pojď. Chci se dostat do sprchy dřív než Namjun. Nevím, jestli mám dnes náladu na jeho zpěv."

„Hej! Já to slyšel!" ozval se z chodby dotčený hlas.

„Milujeme tě, hyeong!" zakřičel Taehyeong. Popadl Jimina za rukáv a s chichotáním ho odtáhl do šatny. Měl dobrou náladu.

Dnešní večer bude po dlouhé době patřit jenom jim.