BLUE [BTS]

~

Původně doufal, že by si to snad mohl nějakým zvráceným způsobem užít.

Řeč je samozřejmě o celé té maškarádě s převlekem složeným z obyčejných tmavých brýlí, kšiltovky, černé barvy na vlasy a nevýrazného saka, které vyhrabal z dávno zapomenutých útrob své šatní skříně. Adrenalin se mu vléval do žil pokaždé, když se vydal vstříc světu pod rouškou falešné identity, pravidelný cestující na zapovězené trase.

Žádná hudba nebyla dostatečně hlasitá na to, aby přehlušila tmavé myšlenky, jeho osobní supy nenažraně kroužící nad hlavou.

Žádný alkohol, nepřinášel uspokojení nad porušením nepsané přísahy. Ať zkusil cokoliv; předražené Martini nebo směšně levná nekvalitní whiskey, vše chutnalo stejně.

Nijak.

Žádné tělo jej nedokázalo rozptýlit; a že už jich pár viděl! Ladné křivky a cizí teplo... Ani ta nejintimnější blízkost od sebe nedokázala rozehnat husté obočí.

A tak nechal masu mnoha tváří jemně se otírat o vyzývavě obnažená zápěstí, letmým pohledem zkoumat párající se lem levé nohavice. Rameny se prodíral vpřed, násilím zapadaje do cizích párů, přebytečný dílek nikdy nedokončené skládačky. V ruce, bezpečně schované v přední kapse, žmoulal pár skrčených bankovek.

Když procházel, odhodil kupičku ušmudlaných papírků na barový pult, včetně spropitného a náhrady za sklenici, které předtím až se směšnou něžností napomohl k pádu ze stolu.

Potřeboval pryč.

Systematicky se propracovával vpřed; tu ukročil vlevo, tu se sehnul pod napřaženými pažemi; s ladností profesionálního tanečníka a lhostejností celebrity se proplétal mezi lidskými životy. Byla by to perfektní sestava, dokonalá performance, nebýt nečekané překážky v podobě podnapilé dívky, která se mu těsně před finální otočkou vpotácela pod nohy.

Reflexy nabyté dlouholetým cvikem zapracovaly dříve, než myšlenka; ruce automaticky vystřelily, objaly drobné tělo kolem pasu a zachránily je před pádem na špinavou podlahu.

Jejich pohledy se do sebe zasekly; stáli tam, vězni času na křižovatce současnosti. Snad by mohl počkat, ještě maličkou chvíli v poutech okamžiku...

„V pořádku?" slyšel svůj hlas nabízet zdvořilý zájem.

Přikývla a lehce uvolnila svůj pas z jeho dlaní. „Vypadáš...," zarazila se, jiskřička zájmu zablikala za tmavými duhovkami zastřenými laciným alkoholem. „Známe se?"

„Ne," zamumlal prostě. Zdržel se jen natolik, aby se stihl zběžně ujistit, že dívce nehrozí žádné bezprostřední nebezpečí, než jí jednou provždy nastavil záda.

Kráčel po dlážděné ulici, kterou bláhově nazval svým úkrytem, svou nedobrovolnou společnicí na jednu noc, jako jednu z mnoha. Byl jako ony; unavené, mžouraje do barevných světel bez možnosti odpočinku. Při vědomí.

Protáhlé stíny se lepily na kráčející postavu, neodbytní démoni plížící se za jejími zády. Jejich obličeje zůstávaly skryté, vpité hluboko do lhostejného betonu; věděl však, že kdyby je mohl spatřit, stanul by tváří v tvář sám sobě.

A tak šel dál.

V útrobách klubu, opřená o zeď ve zvláštním úhlu, si bezejmenná dívka stále lámala hlavu nad tím, zda jí vodka dočista zatemnila mysl, nebo před chvílí opravdu potkala Kim Taehyeonga.