BLUE [BTS]

~

Časně nad ránem se zabarikádoval v tréninkové místnosti. Pro svou potřebu zvolil jednu z menších buněk, kterou zpravidla využívali individuálně, výjimečně po dvojicích.

Sotva za sebou zavřel dveře, zaplavila ho nostalgie. Nevstoupil sem už celé roky.

Trávil tu celé dny před tím, než debutovali jako skupina, možná ještě rok dva poté. Když jim následně byla vystavena nová, speciálně vybavená místnost, rezervovaná primárně pro jejich skupinu, přestal využívat menší soukromé budky. Tak či tak, většinu věcí dělali spolu, a tréninky nebyly výjimkou.

Stejně jako všechny ostatní, i tato místnost byla zvukotěsná, vybavená zánovním reproduktorem i velkým, nástěnným zrcadlem. S výměnou ošoupané podlahy už se však nikdo neobtěžoval.

Jak záhy zjistil, opravám úspěšně unikl i rozbitý zámek na dveřích. Taehyeong tedy přešel ke stěně, kde byla umístěna malá kožená pohovka sloužící k odpočinku, a dotáhl ji až k nefungujícím dveřím, aby posloužila jako improvizovaná závora. Jestli ho bude chtít někdo rušit, bude muset nejdřív překonat sedmdesát kilo nábytku.

Dva kabely propojovaly reproduktor s přenosným počítačem. Přes pár kliknutí se dostal až k několika složkám s hudbou. Mohl vybírat z široké škály melodií či písní od jiných interpretů a samozřejmě také ze složky, kde byla uložena prakticky celá jejich diskografie. Protřel si unavené oči a zvolil náhodné přehrávání z dlouhého seznamu.

Po pěti vteřinách přednastaveného ticha, které poskytovalo členům dostatek času postavit se na své místo ve formaci, se ozvaly úvodní tóny Save Me. Taehyeong automaticky sklouzl k nacvičené rutině a nechal tělo samovolně provádět jednotlivé taneční kroky.

Když písnička skončila, nastalo další krátké ticho, a poté se opět spustila hudba; tentokrát jedna z jejich starších, Danger. Přizpůsobil své pohyby rychlejšímu, ostrému tempu. V rychlém sledu pak cvičně projel i skladby jako Best Of Me, Boy In Luv nebo Baepsae.

V době, kdy se dostal k vlastnímu sólu – Singularity –se na něm už začínala projevovat únava. Jedna chyba střídala druhou, špatné nebo vynechané kroky se hromadily, až byl nakonec Taehyeong nucen přestat.

Vypnul reproduktor a s heknutím se svalil na podlahu. Zatímco se snažil zklidnit dýchání, oči se mu zavíraly. Obvykle vydržel trénovat celé hodiny, než mu došly síly. Ale dnešek byl obvyklému na hony vzdálený.

Od té noci, kdy za ním přišel Jimin, uplynuly už dva dny, a jemu se nepodařilo dopřát si víc, než ubohé tři hodiny spánku. Když minulou noc odešel z klubu, dlouho se jen tak potuloval nočním Seoulem a snažil si srovnat myšlenky. Rušné ulice jej však nenechaly v klidu uvažovat, a tak se uchýlil do tréninkového centra společnosti. Úvahy nad situací, ve které se ocitl, mu nedaly spát. Následující dny tak fungoval jen na krátkých zdřímnutích a instantních nudlích ze svých tajných zásob, aby doplnil chybějící energii.

Ale teď hrozilo, že jej vyčerpání přece jen dožene. Hlavou mu bleskla myšlenka, že by se mohl vydrápat na gauč, ale těžké končetiny se odmítaly odlepit od země, a tak tedy zůstal na zemi.

Sladká nevědomost uchopila Taehyeonga do svého náručí a s pohádkovou něžností ho odnesla do říše snů.

Probudilo ho prásknutí dveří a skřípění kovu o podlahu. Bleskově vystřelil do sedu a divoce se rozhlížel, co se děje, tělo napjaté v pohotovosti, připravené k úprku.

Žádné bezprostřední nebezpečí mu však nehrozilo, jak se záhy ukázalo. Sedačka se nacházela kus ode dveří, kam ji předtím dostrkal. Pohled mu padl na dvojici náctiletých chlapců, v jejichž výrazech se mísilo překvapení s čirou hrůzou.

„Promiňte... já nechtěl... Taehyeong-ssi... hyeong," blekotal menší z dvojice a se spěšnou úklonou začal couvat z místnosti. Ten druhý zůstal stát jako opařený, neschopen vydat hlásku, dokud ho jeho kamarád nepopadl za rukáv a neodvlekl pryč.

Ten pohled znal až příliš dobře.

Pod zděšením se s neodvolatelnou pravdou skrýval obdiv. Měli to v očích všichni do jednoho; fascinaci a ohromení, že se opravdu nacházejí v jeho přítomnosti, že dýchají stejný vzduch jako ten Kim Taehyeong.

Hvězda. Idol.

Kim Taehyeong je nikdy nezklamal. Kim Taehyeong si vždycky poradí.

Nepamatoval si, kdy se naposledy cítil tak bídně.

Krátký, násilím přerušený odpočinek, jeho tělu zdaleka nedodal toliko potřebné energie. Spal zkroucený v nepřirozeném úhlu; celé tělo naříkalo s každým sebemenším pohybem a mozek jako by se mu v lebce roztříštil na střepiny.

Potřeboval si odpočinout; ve své posteli. Doma.

Otupělost způsobené rozespalostí mu poskytla krátký únik z ošklivé reality; když se však převlékal v šatně – oblečení, v němž přišel, páchlo směsicí potu a alkoholu – příjemné nevědomí pominulo stejně náhle, jako se dostavilo. Hlava mu opět ztěžkla, když se do ní vrátily neodbytné myšlenky.

Ano, potřebuje domů, přestože ví, co tam na něj čeká.Než bude Taehyeongovi dovoleno spočinout na měkké matraci, bude muset prvněčelit Jiminovi.