BLUE [BTS]

~

Ačkoliv slunce vylezlo teprve před pár hodinami, všech sedm chlapců už stihlo posnídat, vypravit se a dojet na místo, kde se měl konat jejich nejnovější photoshoot. Taehyeong byl v dobré náladě a vesele poskakoval v čele skupiny. Hoseok, Jimin a Jeongguk kráčeli za ním a čemusi se zrovna smáli, Yungi si pro sebe tiše pobrukoval nějakou neznámou melodii a Namjun s Jinem se courali vzadu, zatímco řešili, co všechno je ještě dnes třeba zařídit.

V převlékárně už byl přichystán stojan, kde viselo jejich oblečení pro dnešní focení. Místo nablýskaných košil a drahých obleků je tentokrát čekaly jednoduché teplákové soupravy ve všech barvách duhy.

Taehyeong našel své oblečení rychle – studio mu přidělilo jasně rudou mikinu a kalhoty ve stejné barvě. „Červená je barva vášně," komentoval Hoseok, zatímco si přes ramena přetahoval zelené tričko.

„A taky lásky!" dobíral si ho Jeongguk.

Taehyeong necítil potřebu na to nějak reagovat. Raději se rychle dooblékal a jako první zamířil do maskérny. Výjimečně tam nemusel trávit spoustu času; na tvář mu nanesli jen minimální množství make-upu, aby nechali vyniknout rysy v jeho obličeji.

Za chvíli se k němu připojil Yungi, oblečen v zářivě růžovém kompletu. Taehyeong se musel při pohledu na něj usmívat. „Vypadáš roztomile, hyeong," uculoval se nevinně.

Starší jej zpražil pohledem. „Jsem z Daegu," připomněl mu a dával si záležet, aby jeho hlas vyzněl drsně. „A muži Daegu nejsou roztomilí."

Možná by u toho bylo zůstalo, kdyby dovnitř zrovna v tu chvíli nevpadl Hoseok a nadšeně neprohlásil: „Yungi hyeong je ta nejrozkošnější osoba na světě!", načež nebohého Yungiho uvěznil v drtivém objetí.

Když byli všichni nachystaní, shromáždili se na place. Jimin se zezadu přiblížil k Taemu, objal jej kolem pasu a bradu mu položil na rameno. Teprve teď zaregistroval, jakou barvu mu přidělili – tmavě modrou, jako hluboký oceán.

„Červená a modrá se doplňují," vyhrkl ze sebe první věc, která ho napadla. Tváře mu okamžitě zrudly do podobného odstínu, jaký měl na sobě oblečený.

Jestli si toho Jimin všiml, nedal to na sobě nijak znát. Jen se tiše zachichotal. „Myslíš?"

„Určitě!" přidal se k nim Namjun, který náhodou zaslechl jejich konverzaci. „Ale nejlepší je, když mají mezi sebou fialovou," dodal, ukázal na sebe, a než stihli cokoliv říct, vmáčkl se mezi ně.

„To je pravda," souhlasil Jimin a úsměv se mu roztáhl po celé tváři. „Potřebujeme tě, hyeong!"

Taehyeong následoval jeho příkladu, sklouzl na zem a paže pevně omotal Namjunovi kolem nohy. „Milujeme tě, Namjun hyeong," nepřestával jej objímat.

Jimin jej rychle napodobil. „Buď naší fialovou!" přizvukoval honem a chytil se volné nohy. Taemu připomínal koalu, která se drží kmene stromu.

„No co už s vámi," povzdechl si Namjun naoko a s vynaložením značného úsilí vykročil vpřed. Taeho a Jimina přitom za hlasitého smíchu ostatních členů vláčel po zemi za sebou.

O pět minut později, s rozcuchanými vlasy a oblečením zaprášeným ze země, skončil Taehyeong i s Jiminem na křesle v maskérně ještě jednou, kde se je po jejich neplánovaném kousku narychlo pokoušeli znovu upravit.

Nejspíš dostanou hned po focení z patřičných míst vynadáno za rozházení už tak nabitého časového harmonogramu, ale tím se teď nehodlal trápit.

Ze svého křesla věnoval Jiminovi povzbudivý úsměv. Když nic jiného, alespoň jsou v tom spolu.