BLUE [BTS]

~

„Ahoj, to jsem já, V!"

Taehyeong se zubil od ucha k uchu a vesele mával do kamery. Živý přenos, který spustil sotva před minutou, už sledovaly tisíce lidí, a další přibývali závratným tempem.

Ještě chvíli počkal, ať si jeho vysílání stihne zapnout víc fanoušků, a pak nadšeně pokračoval: „Jak se dnes všichni máte?"

Chat ožil, když fanoušci ze všech koutů světa překotně odepisovali na jeho otázku. Taehyeong si dal záležet, aby přečetl co nejvíc komentářů. Některé z nich stihl přečíst nahlas, což vyvolalo další mohutnou vlnu ohlasu.

Pohodlně se uvelebil na posteli. Nohy zkřížil pod sebou a přes ruce si přetáhl rukávy volné košile.

Měl za sebou náročný den, ale rozhodl se, že než si půjde lehnout, může ještě hodinu svého času věnovat lidem, kteří ho podporují.

Vykládal jim, co ho zrovna napadlo; o svém pejskovi, o místech, která by chtěl jednou navštívit – fanoušci narození v těchto zemích ho okamžitě ochotně zvali k sobě a on se nad tím musel usmívat – a nakonec přihodil i jednu zábavnou historku z posledního tréninku.

Jak povídal, rychle ztratil pojem o čase. Teprve když hodiny odbily půlnoc, si uvědomil, že před monitorem sedí déle, než původně zamýšlel.

„Ah, chce se mi spát," zívl do kamery. „Jak to, že nespíte? Copak vy nejste unavení?" ptal se udiveně.

Ne, odpovídaly komentáře okamžitě.

„Běžte spát! Přece nemůžete takhle ponocovat!" zlobil se naoko a své tvrzení podpořil výhrůžně vztyčeným prstem. Ani to však nikoho nedonutilo zalézt do postele; místo toho se v komentářích dočetl, že mu sluší, když se zlobí.

Užuž se chystal rozloučit se, když tu někdo zaklepal na dveře jeho pokoje. Než stihl odpovědět, dovnitř vtrhl Jimin v obnošeném tričku a příliš krátkých šortkách. Z vlasů mu kapala voda; nejspíš musel před chvílí vylézt ze sprchy, uvažoval Taehyeong.

„Tae Tae," začal Jimin automaticky, ale pak se zastavil, když si všiml chatu na obrazovce.

Jeho tváře rychle nabraly růžový odstín. „Ah, promiň, nevěděl jsem... přijdu za chvíli," blekotal a spěšně couval ke dveřím.

Taehyeong ho mávnutím ruky volal zpátky. „Ne, nic se neděje! Pojď za námi!" pobízel ho a plácl na volné místo na matraci.

Jimin, stále v rozpacích, se nakonec posadil vedle něj a Tae jej automaticky objal rukou kolem ramen.

„Taehyeong-ah," protestoval Jimin slabě, „neměli bychom..."

Taehyeong mu věnoval jeden ze svých typických širokých úsměvů. „A kdo mi v tom zabrání?" škádlil ho. Jiminovy tváře teď dočista hořely.

V posledním zoufalém pokusu vymanit se z objetí jemně štípl Taeho do boku. Ten však pohotově zareagoval, strčil do něj a bleskově jej povalil na postel, kde ho začal nemilosrdně lechtat.

Jimin se hlasitě smál a divoce kopal kolem sebe, ale Taehyeong měl větší sílu a ne a ne přestat. „Milost!" žadonil mezi výbuchy smíchu. „Vzd-ávám se!"

Taehyeong ještě chvíli pokračoval a až potom se od menšího odtrhl. Jimin zůstal ležet na matraci a lapal po dechu.

„Tak to bylo všechno, vážení!" zahlaholil Taehyeong do kamery vesele. „Show končí! Dobrou noc!"

Načež vypnul vysílání a obrátil se zpět k Jiminovi ležícímu na zádech.

„Tak, kde jsme to skončili?"