BLUE [BTS]

p

Toho rána se vzbudil s východem slunce. Dotěrné paprsky se prodraly přes zpola zatažené závěsy a líně dopadaly Taehyeongovi přímo na tvář.

Zavrtěl se a pokusil se před sluncem skrýt, spánek jej však stihl za tu dobu opustit. Rozespale se posadil a zkontroloval čas. Bylo třičtvrtě na pět ráno.

Zasténal a praštil sebou zpátky na postel. Takhle si ideální víkend opravdu nepředstavoval.

Když se mu nepodařilo znovu usnout, neochotně se vyhrabal na nohy a sešel dolů do kuchyně. K jeho velkému překvapení nebyl vzhůru první; Namjun a Hoseok už seděli u stolu.

„Co se děje? To tady máte nějakou tajnou schůzi nebo co?" poznamenal a automaticky otevřel lednici, i když neměl na jídlo chuť.

Hoseok položil hlavu na stůl a zavřel oči. „Jimin mluví ze spaní," oznámil unaveně a pak dodal: „Už zase."

Hoseok a Jimin spolu sdíleli pokoj už od nepaměti, a jen málokdy si na druhého stěžovali. Je pravda, že Jimin v noci jen zřídkakdy bývá zticha, všichni to věděli. Ale nestávalo se, že by kvůli tomu Hoseok emigroval až do kuchyně.

„Tae, podáš mi mléko?" poprosil ho Namjun. Taehyeong vytáhl karton z lednice a hodil jím na stůl. Hyeong se na něj letmo zamračil.

„Půjdu se za ním podívat," oznámil. Nepřišla žádná reakce: Hoseok usnul na stole a Namjun nepřítomně zíral před sebe, zatímco sklenice, do které naléval mléko, pomalu přetékala.

Vyběhl schody a zamířil do pokoje na konci chodby. I přes zavřené dveře slyšel hlasité sténání.

Jimin sebou házel na posteli a nepřestával mluvil. Nerozuměl slovům, ale slyšel, jakým tónem je říká. Čelist měl zaťatou a obočí svraštěné.

„Jimin-ah?" oslovil ho tiše, ale Jimin jej neslyšel. Trhl hlavou na opačnou stranu a vykřikl.

Taehyeong jím jemně zatřásl. „Jimine? Hej, slyšíš mě? Je to jen sen, jasný?"

Jimin sebou naposled škubl a otevřel oči. Prudce se posadil, až narazil hlavou do té jeho.

„Hej, už je to dobrý, jo? Jsi v pohodě, všechno je v pohodě..." utěšoval ho a objímal třesoucí se tělo. Jimin spával v létě bez trička a Taehyeong cítil jeho chladnou kůži na té svojí.

„Co tady proboha vyvádíte?" ozval se za ode dveří podrážděný hlas. Seokjin se opíral o rám dveří a bylo na první pohled jasné, že jej vzbudili; stále měl na sobě pyžamo, vlasy mu trčely do všech stran a rozespale si protíral napuchlé oči. „Je sobota. Všichni normální lidi teď spí!"

„Jimin měl zlý sen," vysvětlil Taehyeong pohotově. Měl pocit, že Jimin teď nebude chtít mluvit.

„Hm," zabručel Jin. „To se nedivím, v téhle zimě," prohlásil vědoucně, a než se Taehyeong stihl zeptat, jak to s tím souvisí, hyeong si rozepl košili a přehodil ji třesoucímu se Jiminovi přes ramena.

„Dobrou noc," řekl jim a spěšně odešel. Taehyeong slyšel vrzání dřeva, když Seokjin scházel po schodech dolů do kuchyně. Namjuna čeká pěkná podívaná.

Jimin sebou zavrtěl a přitáhl si Seokjinovu košili blíž k tělu. „Tae Tae," zamumlal dětinskou přezdívku, kterou ho občas oslovoval, a přitulil se k němu.

„Spi," nabádal ho tichým, hlubokým hlasem. „Budu tu s tebou."

„Já vím," usmál se Jimin. Hlavu si opřel o jeho koleno, ruku přehodil přes stehno, a zavřel oči. Taehyeong si začal pobrukovat první písničku, která mu přišla na mysl. Za zvuku jeho hlasu Jimin do několika minut usnul.

Opatrně se vyvlékl z jeho sevření a něžně Jimina položil na postel. Vypadá tak drobně, když spí, blesklo mu hlavou.

V náhlém popudu se natáhl pro svůj telefon a rychle vyfotil spícího kamaráda. Chvíli zvažoval, jestli to skutečně má udělat, ale nakonec se rozhodl nahrát fotku na Instagram.

Jen ať všichni vidí, o co přicházejí.