BLUE [BTS]

u

Byl to jeden z těch vzácných dnů, kdy se jich na večeři sešlo všech sedm.

Yungi dokončil práci na nové melodii, Namjun, Hoseok a Taehyeong se odpoledne jen tak courali městem, Jeongguk strávil čas v posilovně, Jimin se setkal se svými dávnými přáteli a Seokjin jim poprvé za několik dlouhých týdnů opět přichystal hostinu.

Seděli namačkaní u stolu jako kdysi ve svých počátcích. Jedli v přátelském tichu – jen tu a tam někdo požádal svého souseda, aby mu podal misku s masem nebo sůl. Jimin se už dlouho necítil tak příjemně, jako právě v tu chvíli.

Když dojedli a Jimin společně s Taem a Ggukem sklidili ze stolu všechno nádobí, Namjun se zvedl a zeptal se: „Máte někdo nějaké plány?"

Yungi zvedl ruku.

„Kromě spaní," dodal Namjun a Yungiho ruka neochotně klesla dolů. „Výborně. Tím pádem, jakožto váš leader, vyhlašuju rodinný večer," prohlásil slavnostně.

Kolem stolu proběhla vlna tichých povzdechů. „Když jsme měli rodinný večer naposled, proměnili jste dům v kluziště," připomínal Seokjin skepticky.

„Mysleli jsme si, že když otevřeme okna, tak to něčemu pomůže," pronesl Hoseok na jejich obhajobu.

„Uprostřed ledna? Úžasný nápad, skutečně," odfrkl si Jin, zatímco se pouštěl do mytí hory nádobí. Kohoutkem na vodu otáčel s extrémní opatrností. „A nech mě hádat, přišel na to Jeongguk, že?"

„Hej, neházej to na mě, jen protože jsem nejmladší, hyeong!" bránil se Jeongguk a po chvíli provinile dodal: „...možná."

Mezi chlapci projela vlna přátelského smíchu. „Stejně by se nic nemuselo stát, kdyby si někdo," odmlčel se Yungi a vrhl významný pohled směrem k Namjunovi, „nehrál na kutila."

„A co jsem měl dělat? Kapal nám kohoutek a někdo to přece musel opravit!" hájil se Namjun a mával u toho rukama, aby svým slovům přidal na důrazu.

„Opravit, Namjune, opravit! Ne urvat a vytopit podlahu!" protáčel Seokjin oči a hodil po něm suchou utěrkou, která se válela na kuchyňské lince.

Namjun ji chytil za letu a šel nejstaršímu pomáhat. „Kdyby Tae ten kohoutek nenalomil, nic z toho se nemuselo stát!" stěžoval si, zatímco utíral mokrý hrnec.

„Byla tma!"

„A co se ve tmě stane, to tam taky zůstane," dodal s úsměvem Jimin.

„No, kohoutek nám teda fakt nezůstal," poznamenal Seokjin a hodil druhou utěrkou, tentokrát po Taehyeongovi.

„Tak se shodneme, že to nebylo ideální," snažil se Namjun uklidnit situaci a schválně ignoroval nejstaršího, který se ho právě nejspíš snažil uškrtit pohledem. „Ale dnes to bude jiné!"

„Úžasné. Co to bude tentokrát? Vysklíte mi okna?" naříkal Seokjin.

Jeongguk znenadání ožil. „Videohry!" navrhoval s jiskřičkou v očích.

„Jen to ne," vrtěl Namjun hlavou okamžitě. Jeongguk uměl být až neskutečně soutěživý, pokud šlo o videohry.

„Ty mlč, tys rozbil kohoutek," usadil ho Hoseok.

„A tys nijak nepřispěl k tomu, aby se to nestalo," ohradil se na oplátku.

„Co takhle si prostě pustit film," navrhl Jimin, aby ukončil další hádku. Ačkoliv skoro nic přes den nedělal, začínal být ospalý. V žádném případě neměl náladu a už vůbec ne energii na další improvizované evakuační cvičení.

„Souhlasím se vším, co Jimin navrhne," ozval se okamžitě Taehyeong.

„Taky," doplnil ho Yungi. Jin se přidal vzápětí, protože na sledování televize není snad co zkazit. Získali nadpoloviční většinu a bylo rozhodnuto.

Pomohli Seokjinovi uklidit kuchyň, Namjun odnesl poslední suchý talíř a všech sedm se jich naskládalo na prostornou, zbrusu novou pohovku. Ačkoliv jich bylo tolik, přece jen se zvládli nějak poskládat. Samozřejmě by mohli využít další, menší sedačku, a dvě luxusní křesla, ale stejně se cítili nejlépe spolu.

Jimin se vmáčkl na kraj pohovky a Taehyeong si napůl sedl, napůl lehl vedle něj. Slyšel Hoseoka, jak nadává, že nehodlá celou dobu čichat Taemu k nohám, ale Taehyeong se nepohnul ani o píď.

„Tak co si pustíme?" vzal Namjun do ruky ovladač, když se konečně všichni poskládali vedle sebe.

„Ježíš, seberte mu někdo ten ovladač!" panikařil Yungi. „Nehodlám se zas dvě hodiny dívat na dokument o krabech!"

„Je to naučný pořad!" hájil se Namjun, zatímco se mu Yungi snažil vypáčit ovladač z prstů.

Hádka pokračovala dál, ale Jimin se pohodlně položil na opěradlo a zavřel oči. „Jsi unavený, Jimin-ah?" dolehl k němu Taehyeongův hluboký hlas.

„Mhm," přikývl.

Taehyeong se posunul blíže k němu a položil svou hlavu na Jiminovu hruď. Jeho dlouhé tmavé vlasy šimraly Jimina na tváři. „Dobrou, Jimin-ah," popřál mu šeptem.

„Dobrou," odpověděl. Poslední věc, kterou si pamatoval, byl vzdálený Hoseokův pronikavý smích a Taeho vůně, která jej provázela až do říše snů.