Piráti z Karibiku - Návrat Krakena

,,Jsem kapitán Jack Sparrow"

Jack přišel do kajuty s nějakou bílou košilí, hnědými kalhoty po kolena, kloboukem, hnědou vestou, dlouhými koženými botami a všechno dal na stůl. Stela stále ležela v bezvědomí na posteli. Jack si sedl na židli a čekal až se Stela probudí.

Stela začala otevírat oči. Měla strašnou bolest hlavy a když se rozhlédla kolem viděla jen Jacka. Seděl na židli, díval se na ní jeho velkýma čokoládovýma očima a usmíval se na ní s vyceněnými zuby. Stela nemohla nic dělat, protože byla svázána.

Sakra, co teď? Nemůžu nic dělat. Mohla bych se z těch provazů dostat jednoduše, protože uzle váže jako dement. Ale co když zase ztuhnu, co když mě už doopravdy zabije?

Stele se hlavou honilo tisíce myšlenek. ,,No vida, už jsi konečně vzhůru, princezno." Jack, vstal ze židle a šel pomalu ke Stele. Stela začala sebou škubat ve snaze dostat se z těch provazů. Bylo jí jedno co je venku, nebo že si zaplave se žraloky, prostě chtěla co nejdál od Jacka. Jack už byl úplně u Steli, kleknul si k ní a zacpal jí pusu roubíkem, aby ji posádka neslyšela.

,,Tohle nemá smysl, princezno, o nic se nepokoušej," řekl výsměšně Jack, pak se zvedl ze země a otočil se ke Stele zády a rozešel se směrem ke dveřím. ,,Měla bys být hodná, jestli tu chceš ve zdraví přežít." Stelu jeho řeči nezajímaly. Lehce se dostala z provazů, vzala prázdnou lahev od rumu vedle postele a rozběhla se proti Jackovi. Jack se naštěstí otočil včas a chytil Stele ruce. ,,Já ti snad něco říkal!" řekl Jack naštvaně, vytrhl Stele lahev z ruky, zahodil ji pryč a ta se roztříštila o zeď. Jack hodil Stelu obličejem na zem, zaklekl jí nohy a svázal jí ruce za záda, ale pevněji. Pak ji zvedl ze země a otočil ji čelem k sobě. ,,Ty hnusnej, odpornej bastarde, okamžitě mě pusť!"
,,Proč bych to dělal? Jsem přeci pirát... princezno."
,,Jsem Stela, ne princezna! Zapamatuj si to!"
,,Je mi ukradený jak se jmenuješ."
,,Kdo jsi? Proč jsi mě unesl? Kde to jsem?"
,,To tebe nemusí zajímat!" Jack hodil Stelu na zem k posteli a dal jí roubík do pusy.

Stela je tam, kde začínala, ale teď bohužel bez možnosti útěku. Jack už pomalu odcházel z kajuty, ale ještě před dveřmi se otočil na Stelu s výhrůžným pohledem. ,,Už nikdy se mi nepokoušej zdrhnout!" řekl a vyšel ven. Stela smutně sklopila hlavu a zavřela oči ve snaze usnout, protože nic jiného jí už nezbývalo. Kdyby jenom zvedla tu ruku a vrazila Jackovi jednu, ach kdyby.

Na sebe litování a na spaní teď není čas. Musím vymyslet nějaký plán. Naděje umírá poslední.

Moc dlouho nepřemýšlela, protože do kajuty zase někdo vešel. Stela se nekoukala, kdo to byl, jen měla dál zavřené oči a sklopenou hlavu. Její vlasy naštěstí zakrývaly obličej, takže to opravdu vypadalo, že spí. Nemusela se ani podívat, kdo to byl, protože ucítila rum, takže hned věděla, že to je Jack.

Jack si odložil něco na stůl, přišel ke Stele, klekl si na jedno koleno a začal k ní pomalu natahovat ruku, načež už Stela otevřela oči. Odhrnul jí vlasy z čela a s něčím v ruce se přibližoval k její ráně na čele. Stela těkala pohledem sem tam a nevěděla co chce dělat, tak ucukla hlavou na stranu. Jack jí vzal za bradu a natočil zase k sobě, ale Stela zase ucukla. ,,Nehýbej se, sakra!" řekl Jack naštvaně, ale Stela ho stejně neposlouchala.

Jacka už to nebavilo, tak vzal Stelu nad čelem za vlasy a pevně ji držel. Stela se mu přesto snažila vymanit. ,,Nech toho, nebo tě hodím přes palubu!" Stela už přestala sebou cukat, protože měl Jack pevné sevření ruky. Pak si všimla, že ta věc v ruce je vlhký kus hadru. Přiblížil se s ním k její raně na čele, začal jí omývat krev z čela a snažil se vyčistit ránu. Pustil jí vlasy a hadr odložil vedle sebe.