Piráti z Karibiku - Návrat Krakena

Krkavčí otec

Stela na Jacka vyplázla jazyk a zase si zalezla do pokoje. Jack vyplázl jazyk nazpět a zasmál se, pak uklidil věci.

Stela se odebrala k oknu, odkud byl pěkný výhled na přístav. Všimla si Černé Perly. Johnny! Hned vyběhla z pokoje ven a chtěla hned i ven. ,,Hele, hele, hele, ne tak rychle, princezno," řekl Jack a zvedl se od stolu. Stela naštvaně protočila oči.

,,Co jsem ti říkal o těch očích?! Jedna věc, druhá věc, kam jdeš?"
,,Do přístavu."
,,Co tam?"
,,No... za Johnnym."
,,Tenhle floutek? Nikam nejdeš."
,,Hele! Od kdy máš právo mi diktovat život!"
,,Jsem tvůj otec!"

Sakra! Blbej, blbej, blbej

Proklínal se Jack. Stela se na něj ale jenom zamračila. ,,Najednou! Že jsi takhle starostlivý nebyl před patnácti lety! Krkavčí otče!"

Jack se na Stelu podíval opravdu naštvaně a zatnul pěsti. Nakonec ale odemknul a Stelu hnusně vystrčil ze dveří.
,,Jak chceš! Tak si za ním jdi, ale až ti to tvoje pitomý poblázněný srdíčko zlomí, tak za krkavčím otcem nechoď!" zakřičel na ni Jack a nezapomněl pořádně prásknout dveřmi. ,,Neboj se! To se nestane!" zavolala Stela nazpět a šla směrem do přístavu.

Jack si naštvaně sedl zase ke stolu a začal pít rum. Jenže pořád se nemohl zbavit toho nutkání jít se Stele omluvit a vysvětlit jí, že má jenom o ní... strach?! Vážně má kapitán Jack Sparrow strach o malého spratka?! Je mu úplně jedno co s ní bude. Jde mu jen o její zpěv. Tohle si bude vyžadovat víc rumu. Zamknul pokoj a šel radši do hospody.

***
Stela šla spokojeně s úsměvem na tváři k přístavu. Na Perle nikdo nebyl, krom Scruma, který ji hlídal. Stela přišla k němu. ,,Ahoj, Scrume," pozdravila ho Stela. Scrum se vylekaně otočil na Stelu, která se jenom nevinně usmála. ,,Stelo? Co ty tady?" zeptal se nakonec.
,,Za Johnnym."
,,Kapitán to ví?"
,,Samozřejmě. Osobně mě vykopnul z domu."
,,No nazdar. Šel s ostatními do města a pak jsem si ho šiml, jak šel do toho domu za kostelem."
,,Díky," řekla spokojeně Stela.
,,Opatruj se, prcku," zasalutoval Scrum na rozloučenou dvěma prsty.

Stela věděla, kde se kostel nachází. Šli kolem něj, když je Teague vedl do činžovního domu. Nakonec ho ale zahlédla v uličce před kostelem, kde si povídal s pár jeho přáteli. Nenápadně k němu přišla a objala zezadu. ,,Chyběl jsi mi lásko," řekla zasněně.

Johnny ji ale odstrčil od sebe. ,,Už nikdy se mě nedotýkej, zrůdo!" osočil se naštvaně na ni. Stela se ho pustila a odstoupila. Ty oči, které se na ni dívali už nebyli ty milé oči, které jí říkali, jak moc jí milují. Teď v nich byla zášť, nenávist a pohrdání. Všichni jeho přátelé okolo se Stele jenom zle smáli.

,,J-Johnny... p-proč, co se stalo?" nechápala Stela.
,,Nebudu v blízkosti zrůdy a riskovat, kdy mi skočíš po krku!"
,,J-Johnny, to... to já bych ti nikdy neudělala."
,,Nelži! Všechny jste stejný! Nebudu čekat, až ti přeskočí!"
Stele se klepal spodní ret a oči vlhly slzami. ,,Ne... Johnny... To... já nikdy," říkala a šla blíže k němu. Johnny ji ale vrazil takovou facku, že spadla na zem. ,,Vypadni ty zrůdo! A už se ke mně nikdy nepřibližuj!" zařval na Stelu Johnny a kopnul do ní.

Stela se rozbrečela zvedla se co nejdříve ze země a pak utíkala zase co nejdříve domů. Brečela při tom celou dobu jako malé dítě. Došla jako zpráskaný pes do patra, kde byl jejich pokoj. Vzala za kliku, ale bylo zamčeno. S pláčem se sesunula po zdi vedle dveří k zemi a brečela do dlaní. I on ji bodl kudlu do zad. Měla pocit, jako kdyby někdo roztříštil její srdce na miliony malých kousku a zadupával je hluboko do země. Byla to hrozná tíživá bolest, která neutichala.

Jack se akorát vracel z hospody. Rum ho zase uvedl do jeho původního stavu. Pak si ale všiml plačící Steli u dveří a všechno jeho snažení bylo v háji. Musel ale tvářit pořád lhostejně, jako to dělal celou dobu předtím.

Steli si vůbec nevšímal a jako by nic odemkl dveře a vešel dovnitř. Stela tam pořád usedavě plakala, ale Jack na to nedbal. Nikdo jí přece neřekl, že nesmí vejít dovnitř a dveře jsou odemčené. Je to na ní jestli chce vejít nebo ne.

Posadil se ke stolu a otevřel si další rum, aby se mu ignorace Steli dařila o něco lépe. Jenže Stela pak utichla úplně. Jackovi to nedalo a šel se na ni podívat. Seděla tam jak hromádka neštěstí, kterou by člověk i politoval. Jenže Jack není jako ostatní. Chvíli na ni koukal a přemýšlel co s ní. Nakonec k ní přišel, vzal ji kolem pasu a vysadil si ji na sebe. ,,Pojď domů, prosím tě. Nebo si tě ještě vezme do domu jako toulavého psa," řekl a šel se Stelou domů. Stela se ho pevně držela a snažila se nebrečet. Jack ji začal jemně prsty drbat ve vlasech, přičemž na něm Stela usnula. Když to fungovalo na Angel, tak proč by ne na Stelu, že?

Jack ji uložil do postele a přikryl kabátem. Pak ji nechal spát a šel z pokoje pryč. Věděl, že za to může ten klacek blonďatý! Sám nevěděl, co ho to napadlo. Vyšel z pokoje ven, zamknul a šel si Johnnyho sám najít. Chvíli chodil po městě a prohledával uličky, až ho v jedné z nich našel Johnnyho. Vytáhl pistoli a než si ho všimnul, prostřelil Johnnymu nohu, jako pojistku, aby nezdrhnul.

Johnny se s řevem odporoučel na zem a jeho "přátelé" utekli rychle pryč. Johnny se doplazil ke zdi o kterou se i opřel a sípal bolestí. Jack přišel k němu a dřepl si před něj na bobek. ,,Nazdar, chcípáku! Pamatuješ si mě?!" zeptal se ho Jack naštvaně. ,,K-kapitáne," zasípal.
,,Výborně, tak pamatuješ! Takže víš čí dceři si zlomil srdce, že?!" Než Johnny stihl cokoliv odpovědět, Jack mu vrazil pořádnou pěstí, až mu přerazil nos. Johnny zaskučel bolestí a krev z nosu se vsakovala do jeho bílé košile. Jack ho vzal za košili a vytáhl si ho na nohy. ,,Ještě jednou se přiblížíš k mojí dceři a nakrmím tebou žraloky!" zařval na něj. Serval z něj zakrvácenou košili a hodil ho na zem. ,,Teď mi zmiz z očí!" Jack ho nakopl tak, až odletěl se zarudlým břichem k popelnicím. ,,Tam patříš," řekl Jack a pak i s krvavou košilí zmizel.

Vrátil se do bytu za Stelou a košili od krve jí vtisknul do rukou. Pohladil ji po vlasech a šel si vychutnat rum.

Stela se probudila a podívala se na krvavou košili. Z počátku se lekla, čí to sakra je. Pak ji ale byla povědomá ta vůně. Johnny! Ta krev určitě musela být jeho. Stela měla hned klid na duši a měla lepší náladu.

Podívala se ke dveřím, kde byl ve futrech opřený Jack a s lahví rumu v ruce se usmíval na Stelu. ,,Krkavčí otec pomohl, co?" zasmál se jí. Stela položila košili na stranu, zvedla se z postele a objala Jacka. ,,Děkuju... děkuju," mumlala mu do hrudi. Jack ji hladil po zádech a usmíval se. Možná, že mu přece jenom přirostla k srdci.


Zdar, vy suchozemská chátro! Koho to ještě Kraken nesežral? Správně! Mě!!! Jo, chápu... kapitola mohla vyjít dřív, ale naše třída momentálně tenhle rok schytala nejhorší rozvrh! Takže je to takové trochu na nic s časem. Vím, že na intru dělám úplný hovno, ale i tak mám moc práce se školou, že radši lehnu a odpočívám. Ale nějak se pokusím to tu udržovat!

Rumu zdar!

⚔️Nwalmor⚔️