Piráti z Karibiku - Návrat Krakena

Zátoka Vraků

Stela vyběhla na palubu, obličej schovávajíc do dlaní. Namířila si to přímo na příď a zírala dolů do moře. Byla z ní ohavná zrůda... bestie, která se vyžívá v lidské bolesti a utrpení. Obdivovala Jacka, že ji rovnou nezabil, když to viděl, nebo už když se mu zakousla do ruky. Když se k tomu v myšlenkách začala vracet, začala si i dobře vzpomínat, co se stalo. Jack jí chtěl pomoct a jak mu to oplatila? Bolestí. Neuhodil ji, jen na ni křičel, ať ho pustí a co ona? Neposlouchala. Opravdu se Jackovi divila, že ji nechal žít. I kdyby měl opravdu tak velký strach z Angelici, co by mu zabránilo schovat se někde? Ať už na moři či na souši.

Nevěděla co má dělat. Brečet? Křičet? Zabít se? Co by si pomohla? Bylo by to všechno k ničemu.

Ztrácela se ve vlastích myšlenkách. Nevěděla, kdo je, nebo spíše co je. Zrůda? Člověk? Nevinná? Kriminálník? Maminky holčička? Pirátka? ,,Tohle nemá smysl," řekla si potichu sama pro sebe. Dívala se do moře a pevně sevřela zábradlí, které se táhlo po obvodu celé lodi. Musela se sebrat a uvědomit si kdo je... co je... kým je. Začala si v hlavně všechno srovnávat.

Zrůda? Ne, člověk. Nevinná? Ne, kriminálník. Pirátka? Ne, tatínkova princezna... Jackova pirátka. Už ji nebavilo, jak jen sedí v koutě a brečí. Jak ji Jack neustále tahá z problému, do kterých se dostala sama. Ta malá holka, která jen bulý a čeká, až ji tatínek zachrání je pryč. Už nebude ta malá ostuda za kterou by se styděl i ten nejneschopnější pirát. Bude pirátka, na kterou by mohl být hrdý každý pirát z Karibiku a každý bude Jackovi závidět.

Pustila zábradlí, otřela si slzy a šla zpět za Jackem do kajuty. Šla hrdě a vzpřímeně. Dny její prohry jsou u konce, na řadě jsou dny výhry.

Jack seděl u stolu a pil rum. Když vešla Stela do kajuty jen se na ni otočil, ale chvíli nic neřekl. ,,Už dobrý, princezno?" zeptal se Jack, když si k němu Stela sedla. ,,Jo," odpověděla Stela, jako by se nic nestalo a vzala si rum, který jí nabízel Jack. ,,A bude to už dobrý?" zeptal se ještě. Stela se napila rumu a odpověděla. ,,Co mi zbývá?" zamumlala do lahve rumu, když polka a vzápětí se opět napila.

Jackovi to přišlo divné. Odcházela v slzách, ale za chvíli se vrátila jako hrdina, který vyhrál souboj. ,,Jsi opravdu v pohodě?" zeptal se Jack. ,,Jo, proč?" zeptala se Stela, když vracela Jackovi rum. ,,No... když jsi odcházela, div ses nezhroutila a teď už ani nebrečíš."
,,A co bych si pomohla? Tu zrůdu uvnitř mě, nebo moje zuby to nezmění a mimo to, už mě nebaví jen fňukat jak malý dítě," řekla Stela, zatímco zkoumala škrábance na stole. ,,No," začal Jack, ,,kdyby jsi žila těch patnáct let, nebo kolik že ti to teď bylo, na lodi a byla by jsi takhle neschopná, celkem bych se za tebe styděl. Ale ty jsi žila celou dobu na souši mimo tahle nebezpečí a krom toho, jsi opravdu ještě dítě. Není divu, že to tu... trošku nezvládáš. Taky holky v tvym věku se starají o to, aby měl ten jejich chlap nějaký dobrý věno, a ne o to, jak každým dnem přežít. Takže to zvládáš docela dobře." Stela se na něj podívala s vytřeštěnýma očima. ,,Nechat se skoro zabít každých pět minut je podle tebe dobré zvládání situace?"
,,No... dalo by se to zvládat i líp, ale zase i hůř. A nemůžu chtít po tobě nemožné."

Jack se zvedl ze židle a šel za otcem ke kormidlu. Modlil se, aby nenarazil na onoho piráta, kterého políbil. ,,Dobrou, princezno," řekl, když prošel kolem Steli a pohladil ji po vlasech. Než Stela stihla odpovědět, zmizel Jack ve dveřích. Zvedla se ze židle a lehla si do postele. Jak už bylo řečeno, Teague ve své kajutě deku neměl, takže se Stela klepala celou dobu zimou, ale přesto usnula.

Když se probudila, cítila kolem sebe příjemné teplo. V kajutě byly sfouknuté všechny svíčky i lucerny a venku byla také ještě tma. Stela na sobě necítila pouze teplo Jackova kabátku, ale i ruku, která jí objímala kolem pasu i s celým kabátem. Vzhledem k tomu, že se teď probudila, tak neměla jasné myšlení. Přemýšlela, kdo to mohl být, ale naštěstí na to přišla rychle. Otočila se k Jackovi čelem a přitiskla se k němu blíže, protože z něj sálalo příjemné teplo. Jack k sobě přitáhl Stelu blíž. Takhle spali po zbytek noci. Naštěstí Stela usnula rychleji, než stihl Jack začít chrápat.