Piráti z Karibiku - Návrat Krakena

Davy Jones

Na moři panovala noc a bouře. Po celé obloze šlehali hromy a blesky, vítr bičoval společně s kapkami deště do tváře a po moři plul Bludný Holanďan. Bouře houpala s lodí ze strany na stranu, ale posádka pracovala na palubě, jakoby se nic nedělo.

Davy Jones byl ve své kajutě a hrál na varhany svými vousy z chapadel. Byla to pro něj velice známá melodie. Byla úplně stejná jako ta, která se linula se srdcové hrací skříňky. Moře s ním houpalo, ale jemu to bylo jedno. On byl moře.

Bouře už utichala, dokud nezanikla úplně. Davy Jones vyšel z kajuty rovnou na palubu. Celá posádka utichla a podívala se Jonese. ,,Kde je?!" zaburácel Jones svým hlubokým hlasem a podíval se na posádku svým, typickým, naštvaným pohledem. Dva muži z jeho posádky před něj položili truhlu. Jones na ní přitiskl hlavu a chvíli poslouchal. Pak se jen usmál a zvedl hlavu. ,,Zní úplně stejně," zasmál se. ,,Je krásné být zase zpátky!" Celá posádka se začala zlověstně smát spolu s ním.

,,Kdepak je vůbec náš starý přítel Jack Sparrow s tím přihlouplým kamarádíčkem Turnerem?! Myslím, že bychom mohli navštívit naše staré známé!" zasmál se Jones. ,,Pane, slyšel jsem, že Jack Sparrow má nějakou tajnou zbraň na zastavení Krakena," ozval se nesměle jeden člen posádky. ,,Cože?!"
,,Prý má na palubě napůl mořskou pannu. Prý jeho dcera."
,,Takže se mám bát nějakého spratka?! Najděte Sparrowa a Turnera mám takový dojem, zeť s nimi mám nevyřízené účty! Do hlubin!" rozkřikl se Jones. Celá posádka začala běhat po palubě a dělat svou práci. Za chvíli už plul Bludný Holanďan zpátky do hlubin.

***
Stela se zrovna probudila. Ležela v posteli a místo přikrývky měla na sobě Jackův teplý kabát. Posadila se na posteli a celá se protáhla. Promnula si oči a dala nohy na zem. Když se pořádně rozkoukala, všimla si Jacka, který seděl na židli, hlavu měl i s rukama položenou na stole a spal, přičemž strašně chrápal. Stela vzala jeho kabát, přikryla ho a pak pomalu a potichu vyšla ven z kajuty. Na palubě bylo už celkem teplo a svítilo sluníčko. Stela se opět protáhla, ale tentokrát v zádech a rozhlédla se kolem sebe. Moře bylo klidné a na nebi ani mráček. Na palubě byl klid a prázdno, až na Cottona, který stál u kormidla.

Stela chtěla jít za Johnnym, tak šla do podpalubí, ale posádka ještě spala. Rozhodla se, že na něj počká. Sedla si na nějaký sud a čuměla do blba. Najednou se objevil Will, který hledal pro sebe a Elizabeth něco k jídlu. ,,Ahoj," pozdravila ho Stela. Will sebou trhl a podíval se za sebe na Stelu. ,,Ahoj," usmál se na ni a rozhlédl se. ,,Kde je Jack?" zeptal se. ,,Spí ještě v kajutě a strašně chrápe."
,,Divíš se mu? Při takovém množství chlastu v krvi?"
,,Ani ne. Ehm... Wille?"
,,Ano?"
,,Můžu se tě na něco zeptat? Něco, trochu osobního?"
,,Jistě."
,,Máš nějakého potomka. Dceru či syna?"
,,Mám syna, Henryho. Už je to dospělí muž."
,,Jaký si s ním měl vztah, když byl malý?"
,,Celkem složitý. Víš když byl malý moc času jsem s ním netrávil, ani jsem nemohl. Dříve... jsem byl kapitánem Bludného Holanďana a na pevninu jsem směl vstoupit jednou za deset let. Jenom jeden den za deset let jsem s ním mohl strávit. Ale spolu s Jackem našel Poseidonův trojzubec, zničil ho a zlomil mé prokletí. Vím, zní to opravdu nevěřícně," zasmál se Will. ,,Víš, že ani ne? Já si žila čtrnáct let s matkou ve Španělsku. Najednou mě ale uneslo rumem nasáklé pako, o kterém jsem se dozvěděla, že je můj otec. A pak na mě jednoho dne vybalí, že jsem napůl mořská panna a že musím zastavit svým zpěvem velkou obludu zvanou Kraken. Věr mi, mě už nepřekvapí nic," řekla s ledovým klidem Stela. Will se se trošku zasmál.

,,A proč se na to všechno ptáš?"
,,Ale, jenom tak."
,,Jde snad o tebe a o Jacka?"
,,Ne, kdepak."
,,Vážně?"
,,... Mmm... možná."
,,Jack tě asi nezahrnuje takovou láskou jako matka, co?"
,,No ani ne... ale je to pirát, tak co můžu čekat."
,,Ale určitě tě má rád. Možná, že je trochu hrubý a myslí jenom na sebe, ale ve skutečnosti je to dobrý člověk."