Zákon smečky: tvrdé začátky [PROBÍHÁ PŘEPIS+KOREKCE]

#Doslov a poděkování#

Je to tady.
Jak se říká, každá cesta má svůj začátek, stejně tak ale i svůj konec.
A tak se i příběh naší drahé Sojky dostal do finále.

Ale dost už toho bezvýznamného klábosení XD. Tahle poslední kapitola totiž nebude o mě, jakožto o autorce této cesty.
Tahle kapitola bude právě o tobě, jako o člověku a čtenáři, díky kterému na tento příběh mohu být hrdá.

A tímto ti chci osobně moc a moc poděkovat.
Za to, že jsi se prokousal všemi těmi řádky, všemi zápletkami a vyvrcholeními až k této větě. Že jsi to už na začátku nevzdal a že jsi dal mému psaní šanci.

Děkuji.
To tebe si právě teď moc a moc vážím.

A tímto se dostáváme ke druhé části mého poděkování.

Svůj speciální dík bych chtěla dát hrstce lidí, kteří se mnou byli v průběhu vytváření příběhu od začátku až do konce, podporoval mě svými komentáři a hvězdičkami a uvědomovali mě o nedostatcích, abych je mohla vybělit.
A jsou to:

Donutek5

-Vlce16-

Mary1Wito

Tufty_a_Paprsek

TynushCZ

a spousty dalších.
Nemohu sem napsat každého, kdo tu a tam ohodnotil příběh, to bychom tu byli do zítra.
Ale já myslím, že víš, která část mého poděkování ti patří!

Uf, tu dojemnou a srdcervoucí část máme za sebou. Dostáváme se k té veselejší zprávě.
Věřím, že mnozí z vás si už tuhle otázku položili, někteří už ji i řekli nahlas.

Ano, pokračování Zákona smečky v mém podání bude.

Možná (určitě) ne hned. Věřte nebo ne, ale nějak se mi stalo, že mám celého toho psího společenstva na pár pátku po krk. Asi to bude tím, že jsem na to teď ke konci neustále myslela. Snad mě chápete...
Nicméně se dočkáte a jakmile se tak stane, dám vám o tom vědět.

Už nevím, co bych ještě dodala, snad jen ať zůstaneš milovníkem příběhů i nadále a ať v tobě smečkový pes nikdy nezemře.

A ještě jednou strašně moc děkuju!