Zákon smečky: tvrdé začátky [PROBÍHÁ PŘEPIS+KOREKCE]

5. Kapitola ✅

Sojka by se už nejradši dostala do vyšších pozic. Dosud téměř nedostala šanci o tom hlouběji přemýšlet, ale když tak koukala na ty dvě myši a lasici pro celou smečku, došlo jí, že Ledový vítr nebude zrovna příjemné období. Zvlášť pro druhou nejníže postavenou členu.

Bylo čím dál chladněji. Rána byla mlhavá a psi se probouzeli do více a více nepříjemných ranních zimiček, které se pomalu měnily v mrazíky. Sojka s nemalým zájmem stále intenzivněji cítila, jak jí houstne srst.

A pod tou hustou srstí se čím dál víc a víc začala rýsovat žebra.

Prach právě přišel na řadu a ukousl si jedno sousto z lasice. Poslední kus poživatelného masa tím zmizel a zbyl už jen... No, ten zbytek. Sojka si povzdechla. Tohle byl už třetí podvečer, kdy nedostala víc, než půl sousta. Vstala a vzala do čelistí velkou kyčelní kost, scvakla zuby a vrátila se na místo. Lehla si a začala svou večeři žužlat.

Omega se se svěšenýma ušima doplížil k tomu, co zůstalo a smečka se začala pomalu rozcházet.

Oblohu mezitím zaplnily šedivé , temně vyhlížejících mračné kupy, které se přes sebe přelévaly a sem tam získávaly díky Slunečnímu psovi, právě se schylujícímu k odpočinku, fialový nádech. Podle všeho se Blesk zachvíli snese k zemi a bude škádlit Zeměpsici.

Sojka se dobelhala do doupěte. Položila se u východu a bez elánu se do čehokoli pouštět sledovala, jak se ostatní členové smečky věnují vlastním záležitostem.

Jedna myšlenka se jí ale jako na zavolanou přece jen opět usadila přímo na čele. Koho bych tak mohla vyzvat na souboj? Přemítala a v duchu si během nevinného prohlížení ostatních udělala seznam:

Rváče v žádném případě, Kudlanka by byla sebevražda. Laso je můj kamarád - toho vyzívat nechci. Svišť by byl dobrý, ale je hodně mrštný, mámu můžu rovnou vyškrtnout a List... ano, naštval mě! Vyhodil z pozice mámu! Na toho bych měla zlost, takže ten by šel... pak Borka - v žádném případě, ta byla něco jako moje chůva - druhá máma... Duch by rozhodně šel a Srnka taky. Ostatní už jsou moc nízko.

Z toho měla hned několik možností - Svišť, List, Srnka nebo Duch. Jelikož se ale jaksi nedokázala zbavit pocitu, že někdo jako ona - velká a chundelatá - by skutečně nemohl dělat obratného a hlavně nenápadného průzkumník, seznam se jí hned o další psy zúžil.

Svišť nebo List.

Teď to bylo na ní. Jen a jen na rozhodování. Někomu by to možná mohlo přijít uspěchané, ale ona si připadala moc dobře. Aspoň se někam posunula.

Svišť nebo List. Rozhlédla se. Svišť zrovna polehával před doupětem lovců a jeho bílou siluetu jí z její pozice z poloviny zakrýval kmen Velkého dubu. Sojka otočila hlavu s plánem najít svůj druhý cíl, ale bylo to jednodušší, než čekala. Hned spatřila, jak List pohodářsky kráčí směrem za Svištěm. Nikoho nezdravil a nikdo nezdravil jeho.

Co Sojka slyšela, List se ke smečce připojil, nenarodil se tu. Vzhledem k tomu, že když se narodila ona, už byl součástí jejího štěněcího světa, i když nebyl o moc starší než ona, nedovedla si představit, jak mohlo tříměsíční štěně najít a připojit se k úplné nové smečce. Kde jsou jeho rodiče? Co jeho stará smečka? Přestože byl již členem, kterému se plně důvěřovalo, nikdy o svém předešlém životě nemluvil. A nikdo se neptal.

Jemu jeho stav ale očividně ani v nejmenším nevadil, protože se usmíval a byl uvolněný, což velice kontrastovalo s nynějším počasím a ne každý si na to určitě potrpěl. Asi to byl ale od přírody pohodář a ani tohle neřešil.