Zákon smečky: tvrdé začátky [PROBÍHÁ PŘEPIS+KOREKCE]

Epilog ✅

Z listoví vysokých stromů zvolna odkapávala ranní rosa a každá kapka se vždy na chvíli zlatě zaleskla, než se rozlétla na tisíc kousků a zmizela pod příkrovem starého listí. Po blankytném ranním nebi se líně sunuly nadýchané obláčky a bílé slunce zahřívalo zkřehlé obyvatele lesa po studené noci. Ptáci vesele švitořili ve větvích a každý, kdo by se byl octl v takovém čase by si pomyslil, že tohle musí být ráj.

Tuhá zima totiž pominula a jak je známo, s jarem přichází blahobyt.

Každý v tomto kraji znal ten čas. Každý věděl, že hladomor, zima a strach jsou opět na dlouhou dobu pryč. Srny vycházely na cestu za letními pastvinami a lišky nacházely staré studánky opět prýštit chladnou vodu.

Nic z toho však nevěděla psí smečka, probouzející se z příjemné noci ve svých nových doupatech.

Jejich těla byla hubená, pohledy zastřené strachem a dlouhodobou únavou a srst matná a bez lesku. To, co jim však nechybělo, byl domov. Celou zimu marně putovali pustým zimním krajem, aby na pokraji jara nalezli své nové útočiště. Zde byla hojnost kořisti, čistá řeka plná života a lesy a louky k nekonečnému prohánění.

Už dlouho jim unikalo štěstí. Naděje však ani v té nejtemnější minutě. A tak se, byť je to stálo mnoho, dostali až sem.

A tady, pod dohledem Slunečního psa, měla skončit nešťastná cesta a začít nové, ještě delší životní putování, plné štěstí, jaké si ani jeden z nich dosud nedovedl představit...