🦋Nedosažitelná🦋

×🦋🦋×

Uběhl další týden od posledního incidentu.

„Proč jsi taková Lass?!" Zněla mi v hlavě pořád dokola tahle blbá věta, kterou jsem jí řekla. Od té doby jsem se jí snažila zase vyhýbat, ale zdálo se, že se schválně drží v mé blízkosti, aby mě mohla provokovat. Viděla jsem ji snad na každém kroku. Navíc se kolem ní poslední týden nějak moc motal Marty, což mi vadilo snad ještě víc! Nejdřív mě zradí a všechno jí vykecá a teď mi ji bude chtít přebrat? (Není moje, ale tak to nevadí.) Tak na to ať zapomene!

Šla jsem zrovna do šatny a mířila jsem na oběd, když jsem uviděla Lass. Vždycky jsem si jí všimla, i když jsem nechtěla. Byla pro mě jako magnet. Vedle ní stál Marty, který nemohl spustit oči z jejího odhaleného kousku kůže na břichu. Ušklíbla jsem se nad představou, jak by slintal, kdyby měla výstřih.

„Nechtěla bys se mnou někam zajít, Lasslie?" Zaslechla jsem nervózní slova Martyho, když jsem stála v uličce naproti. V duchu jsem se zasmála nad jeho vyjadřováním. I já jsem byla na začátku odvážnější. Vážně neuměl balit holky.

Marty ke mně stál zády, ale Lass jsem viděla do tváře. Šibalsky se usmála. Ten blbec si myslel, že to bylo na něj, ale já věděla, že tenhle úsměv patřil mně. Pak už jsem jen viděla, jak k ní Marty přistoupil a políbil ji. Zaťala jsem zuby a potichu sama pro sebe zavrčela pár nadávek. Mrcha jedna! Dělala mi to naschvál. Jediné štěstí bylo, že nevypadala zrovna nadšeně.

Když se od ní ani po chvíli nechtěl odlepit, rozhodla jsem se zakročit. Došla jsem až k nim a chytla Martyho za tričko.

„Promiňte, že vás ruším." Usmála jsem se. Marty vypadal dost překvapeně a asi se cítil trapně. Zhluboka jsem se nadechla. Teď mě vážně naštval. Napřáhla jsem se a než se stihl vzpamatovat, dostal ode mě pěstí. Nechápavě se na mě podíval. Z nosu mu začala téct krev a on se rozběhl na záchod.

„Už na ni nesahej!" Zakřičela jsem na něj, i když pochybuju že to slyšel.
Lass hrál na tváři její typický úsměv.

„Zasloužila bys taky facku..." Vydechla jsem a otočila se k odchodu. Nic jsem jí nedokázala udělat, i když byla stokrát horší než Marty.

„Já vím!" Řekla provokativně a plácla mě přes zadek. Hodila jsem po ní jeden z mých naučených vražedných pohledů a zmizela mezi skříňkami. Na oběd už jsem vůbec neměla chuť.

Tohle byla jedna z mála poznámek, co mi kdy ve škole řekla. Většinou se jen pousmála nebo mě ignorovala úplně. A navíc se mě dobrovolně dotkla. I když to byla z její strany jen další provokace.

Další krátká část je hotová, zatím se v tom asi můžete ztrácet, ale já doufám, že dalšími kapitolami se všechno vyjasní. Děkuju za přečtení a případné hvězdičky a komentáře😇🌷