🦋Nedosažitelná🦋

x🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋x

Další týden už musela Lass domů. Mým rodičům by to už připadalo moc podezřelé a taky se Lass bála, co by jí mohl udělat její bratr. Byla jsem strachem celá bez sebe. Bála jsem se, že nás zase zmlátí, nebo ještě hůř, že zmlátí jenom Lass a udělá jí něco mnohem horšího, než je jen rozražený ret a pár podlitin.

Celou noc jsem se převalovala ze strany na stranu a nemohla ani za nic usnout. Když jsem konečně upadla aspoň na chvíli do světa snů, probudily mě ošklivé noční můry. Posadila jsem se na postel a zhluboka oddechovala. Byla jsem úplně v koncích. Nejradši bych Lass zabalila do nějakého kufru a odletěla s ní na druhý konec světa, abych mohla být napořád jen s ní a nikdo by nám nemohl ublížit. Věděla jsem, že tohle jsou jen hloupé úvahy a že by to ani Lass takhle nechtěla.

„Proč nespíš?" Uslyšela jsem rozespalý hlas. Lass na mě upírala své velké zelené oči.

„Nemůžu spát." Odpověděla jsem.

„Pojď za mnou," řekla a zvedla svoji deku. Přitiskla jsem se k jejímu tělu a dala jí pusu na tvář.

„Všechno dopadne dobře, nemusíš se bát Ally." Snažila se mě uklidnit a hladila mě po vlasech, nakonec se jí doopravdy podařilo mě uspat a já upadla do hlubokého spánku tentokrát už bez snů.

Ráno bylo opravdu složité, ale když jsem se konečně vyhrabala z postele a vypila silnou kávu, zdálo se, že už dokážu normálně fungovat. Lass strávila celé dopoledne na mobilu a před obědem mi oznámila, že jde po obědě doopravdy domů a že nechce abych šla s ní, že napsala svému kamarádovi. Její kamarád byl taky kamarád jejího bratra.

„Když dojdu s ním, brácha bude víc v pohodě a nic mi neudělá. Tobby se mě kdyžtak zastane a na něj si brácha nedovolí." Vysvětlila a já v tu chvíli litovala, že taky nejsem silný kluk, ale jen hubená holka, která měří něco málo přes 170 centimetrů a tím pádem se pomalu dvoumetrovému klukovi vážně nevyrovná. Měla jsem špatný pocit z toho, že já ji nedokážu ochránit. Myslím, že mi snad četla myšlenky a proto dodala: „Nemůžeš za to, že mě nedokážeš chránit před mým bratrem. I tak tě mám nejradši ze všech."

Pousmála jsem se a políbila ji. „Já tebe taky."

Po obědě si sbalila těch pár věcí, které u mě měla, moc toho nebylo, protože většinu oblečení si půjčovala ode mě, a šla jsem ji odprovodit do parku, za jejím kamarádem.

Tobby byl vysoký blonďák se svalnatým tělem a roztomilým úsměvem. Myslím, že by si ho na první pohled každá holka zamilovala. Jakmile Lass uviděl, schoval ji do svého medvědího objetí. Byla jsem za něj ráda, protože jsem věděla, že když bude potřeba, ochrání ji, ale možná... Trochu jsem žárlila, protože jsem chtěla Lass jen pro sebe. Jak sobecké.

„Ally? Prosím, neudělej to samé, co jsi udělala minule. Nechoď za námi prosím." Poprosila a políbila mě na tvář.

„Dobře," řekla jsem, ale popravdě jsem stejně věděla, že tam půjdu zase. Vím, že bych neměla a vím, že se jí Tobby kdyžtak zastane, ale i tak jsem se bála.

Schovala jsem se zas za tu zídku a sledovala celou situaci. Psychopat Rob vyběhl na zahradu, když Lass uviděl, ale potom si všiml Tobbyho, a tak se trochu uklidnil.

„Kde jsi byla!?!"

„To je snad moje věc, ne?" Řekla sebejistě a já ji v tu chvíli opravdu obdivovala.

„Tak to kur... teda není!" Zdálo se, že se kvůli Tobbymu držel v určitých přijatelných mezích.

„Nemůžeš mi vyčítat, že jsem si našla vztah." Poznamenala, pro mě skoro neslyšitelně, Lass.

„Kdybys měla vztah s klukem neřekl bych ani slovo! Nejsi taková, nikdy jsi nebyla a nikdy nebudeš!" Vykřikl a udělal pár kroků směrem k ní.

„Nech ji být!" Stoupl si Tobby před Lass, aby ji bránil.

„Ty se do toho nemáš co motat, je to moje sestra!"

„Jo, jenže já ji mám rád a nestojím o to, abys jí ty ublížil!" Bránil ji Tobby pevným hlasem.

„Tak ať chrápe s tebou, a ne s ní!" Po téhle větě jsem málem vyskočila z kůže. Tohle přehnal! „Jestli tě s ní ještě jednou uvidím, tak ji zabiju! A věř, že bych to dokázal!" Mluvil o mně, to bylo jasné.

Lass už to nemohla nijak okomentovat, protože její bratr odešel. Ona se chytla Tobbyho za ruku a vešli spolu do domu. Nevěděla jsem, co mám dělat. Bála jsem se toho, že mě Lass nechá a bude vážně s Tobbym. Pořád jsem ale věřila, že mě má taky ráda a že by tohle neudělala.

Ahooj! Chěla bych vám jen říct, že už se blížíme ke konci. Před sebou máme už jen 3 kapitoly. Nechci to psát delší, protože upřímně se bojím toho, že bych to jen zkazila. Navíc tenhle příběh měl sloužit čistě jako odreagování od mých vlastních reálných problémů a mám rozpracovaný druhý, doufám, že o něco kvalitnější.