🦋Nedosažitelná🦋

x🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋x

Vůbec nevím, kolik bylo hodin, když jsem se probudila. Lass seděla opřená o zeď a snažila se z obličeje dostat poslední zbytky krve. Naštěstí měla jen roztržený ret a asi trochu pohmožděnou čelist. Opatrně jsem se posadila vedle ní.

„Tak tohle byl ten „někdo", s kým ses „trochu" nepohodla?" Zeptala jsem se ironicky a trochu i vyčítavě. Lass stále mlčela a dívala se před sebe. Potom mě jemně chytla za ruku.

„Promiň," omluvila se mi, ale o omluvy jsem nestála.

„Mě se neomlouvej, ale jak dlouho už tohle trvá? Vždyť ti může jednou udělat něco vážného!"

„Chvíli už to bude. Dřív jsem dostala jen občas facku nebo tak, když jsem se vídala s nějakou holkou. S žádnou jsem ale nikdy..." Odmlčela se. „S žádnou jsem nikdy neměla nic, čemu by se dalo říkat vztah. Nikdy to nebylo tak jako s tebou, vždy to byly jen úlety, navíc mě bratr na většině akcí hlídal. Proto jsem se bála jít s tebou do města, ne proto, že bych se za tebe styděla, ale bála jsem se, že by nás mohl vidět."

Vážně to, co mezi sebou máme, nazvala vztahem? Moje srdce poskočilo radostí a já ji musela políbit, i přesto, že se to v tuto chvíli vůbec nehodilo.

„Au, počkej!" Zasmála se, když jsem se jí vrhla na její roztržený ret.

„Promiň, já musela." Odpověděla jsem rozpačitě a ona mě pohladila po tváři. „Tvůj táta to ví? Tohle bys měla nahlásit na policii nebo tě jednou zabije. A co sousedi? Ti tě nebrání proč? Vždyť to musí slyšet!" Začala jsem mírně vyšilovat, když jsem si znovu připomněla, proč tu vlastně sedím s křečí v břichu.

„Hlavně klid, prosím. Je to můj bratr."

„Jo, tvůj bratr, který tě zabije." Odsekla jsem potichu.

„Hej! Nezabije mě, táta ví, že mi občas jednu vrazí, ale nijak to neřeší, protože věčně není doma a ani ho to nezajímá. To že se mi líbí holky taky neví a asi ani nestojím o to, aby to věděl. Nemáme sousedy. Bydlíme úplně na konci ulice, dva domy před našim jsou taky mého táty. Vlastně teď sedíme v domě, který má být můj. A další domy jsou taky prázdné a pochybuju, že si je někdy někdo bude moct dovolit koupit. Navíc s naší rodinou nechce mít nikdo nic moc společného. Hlavně teda s mým tátou a bratrem. Prostě tohle nemá cenu řešit Ally. Naše rodina má tolik peněz, že jakýkoliv spor s policií by byl absolutně bez významu a nikdo by mi ani nevěřil."

„Ale vždyť to je hrozný! Já ti věřím!"

„Já vím," zasmála se.

„Takže teď jdeš zpátky ke mně domů, k tomu psychopatovi tě samotnou nepustím! Rodičům prostě řeknu, že na pár dní musíš zůstat u nás." Už mi chtěla odporovat, když jsem dodala: „Víš, že nemá cenu mi to vymlouvat."

„Dobře. A ten psychopat má jméno. Jmenuje se Rob."

„Psychopat Rob..." Zamumlala jsem si sama pro sebe a zvedla se ze země.

Máma s tátou se v pondělí ráno vrátili domů. Vysvětlila jsem jim, že je Lass nemocná a že její táta je v zahraničí a nemá nikoho, kdo by se o ni staral. Rodičům se to moc nelíbilo, ale nakonec jsem je uprosila. Takže u mě Lass zůstala celý týden. Snažila jsem se vymyslet, jak vyřešit její situaci, i když ona o to očividně vůbec nestála. Nemohla jsem ji ale nechat jen tak bydlet s jejím bratrem, teda psychopatem Robem, jak jsem mu od té události začala říkat. Celý týden jsem musela chodit do školy a Lass, jelikož byla „nemocná", zůstávala doma. Celkem mě štvalo, že nemůžu být doma s ní, ale stejně to byl jeden s nejhezčích týdnů v mém životě. Rodiče vůbec netušili, že bych s ní třeba mohla něco mít, takže neviděli důvod, proč bychom nemohly spát spolu v pokoji. Nikdy by mě nenapadlo, že se mi někdy podaří celý týden spát v objetí krásné tmavovlásky. Jasně, že všechny zajímá, jestli jsme náš vztah posunuly někam dál. Neposunuly, ale myslím že ani jedné z nás to nijak nevadilo. Užívala jsem si její přítomnosti, i když jsem se stále děsila okamžiku, kdy se bude muset vrátit domů, protože mi bylo jasné, že takhle to nemůže být do nekonečna.

Až díky ní jsem zjistila, že život je plný překvapení a může být vážně hezký. Taky jsem pochopila, že i ty nejmíň splnitelné sny se někdy můžou vyplnit. Nejčastěji v době, kdy to očekáváme úplně nejméně. 

Zase o něco kratší, snad i více vysvětlující kapitola. Snad se bude líbit :))