🦋Nedosažitelná🦋

×🦋🦋🦋×

V neděli odpoledne jsem před domem čekala na svou dobrou kamarádku Sáru. Mamka se mě snažila přesvědčit, abychom byly u nás, ale to jsem nechtěla. Už tak jsem ji podezřívala, že má po celém domě kamery, aby mě mohla sledovat. Nedivila bych se, kdybych měla i teď někde na sobě štěnici. Bylo to hrozné. Moji rodiče byli možná bohatí, ale sledovali každý můj krok a nikdy mě nikam nechtěli pustit. Trochu jsem je chápala, protože jsem jedináček, ale i tak to bylo přehnané. Naštěstí kvůli práci často nebyli doma. Přemýšlela jsem, jaké by to bylo, kdyby zjistili, že jsem zamilovaná do holky. Ještě k tomu do Lasslie! Myslím, že by se s tím nějak vyrovnali, ale stejně jsem se bála něco říct. Hrozně by se o mě báli, kdybych někoho měla. Nemysleli by to špatně, jen by se báli, že by o mě přišli. Už nejsem jejich malá holčička v růžových šatech a stříbrnou korunku. Za chvíli mi bude osmnáct, ale na to moji rodiče dost často a asi i rádi zapomínají. Celé své soukromí jsem skrývala, i když jsem stejně neměla žádné velké tajemství.

Každý mě ve škole viděl jako drsnou, řekla bych i nedosažitelnou blondýnu, která si vybírá jen ty nejlepší kluky. Neměla jsem potřebu jim to vyvracet, ale bylo to celkem vtipné. Marty roznesl, že miluju Lass, ale myslím, že tomu nikdo moc nevěřil. Možná jen ona. Pravdou bylo, že jsem s žádným klukem nikdy nic neměla a s holkou taky ne. Lass bych nikdy nepřiznala, že byla první, koho jsem políbila.

Ale zpátky k neděli.

Sára došla ještě pár minut před domluveným srazem. Vůbec mě to nepřekvapilo. Obdivovala jsem její dochvilnost.

„Ahoj Ally," vykřikla Sára a rozběhla se za mnou, když mě uviděla.

„No ahoj!" Zasmála jsem se a skončila v jejím objetí. Pomalým krokem jsme se vydaly směrem k parku a povídaly si. Měla jsem skvělou náladu, dokud nevyslovila určitou otázku, která ji asi vrtala hlavou už od začátku.

„Jak jsi na tom s Lasslie?" Hlavou mi proletěly všechny vzpomínky a city k ní a najednou jsem nevěděla, co říct.

„Já nevím..."

„Miluješ ji?" Zeptala se.

„Asi jo," přiznala jsem.

„Víš, je to zvláštní pocit. Vždycky jsem se těšila, jak se budeme bavit a klucích a teď..." Odmlčela se. Mírně jsem se zasmála. „To je dobrý, já tě chápu, ale můžem se bavit i o klucích. U ní stejně nevím, co si o tom myslí. Nechá se ode mě políbit, pořád mě provokuje, občas mi přijde, že mě má i ráda, ale je na mě pořád hrozně hnusná."

„Měla bys to nechat být. Já chápu, že je to těžký, ale ona ti za to nestojí." Snažila se mě přesvědčit Sára.

„Já vím." Sklopila jsem pohled.

„Příští pátek je party u Adama, nechceš jít?"

Vzpomněla jsem si na svou poslední party, která se konala asi před půl rokem.

Vešla jsem do místnosti plné lidí. Z jedné strany jsem měla Sáru a z druhé Martyho. Kdyby se mnou nešli, nikdy bych se na té akci neobjevila. Pozorně jsem sledovala okolí a hledala nějakou známou tvář.

„Pojď, jdem si pro něco k pití." Zatáhla mě Sára za ruku. Došli jsme k velkému stolu, kde bylo plno různobarevných drinků. Alkoholických drinků abych byla přesná. Marty mi jeden podal, „tu máš, ten ti bude chutnat." Usmál se. Bez rozmyslu jsem skleničku růžové tekutiny vypila na ex.

Otočila jsem se a za sebou viděla krásnou, vysokou tmavovlásku. Usmála jsem se na ni a ona mi můj úsměv oplatila, až potom mi došlo, že je to Lasslie z mojí třídy. Byla jsem nějak mimo.
„Nechceš jít tančit?" Zeptala se, ale bylo vidět, že byla celkem opilá.

„Ehm... Jo?" Odpověděla jsem nesměle a na ex vypila další skleničku. Tmavovláska mě táhla k tanečnímu parketu. Nechápala jsem, proč jsem s ní šla. Nesnášela jsem ji a teď jsem s ní šla tančit? Nikdy jsem s holkou netančila, ale nebránila jsem se tomu. Rychle se propletla mezi lidmi zhruba doprostřed parketu a chytla mě kolem pasu. Položila jsem jí ruce kolem krku, protože mě nic lepšího nenapadlo a lehce se pohupovala do rytmu hudby. Nenápadně jsem se k ní ještě přiblížila, protože jsem k ní z nějakého důvodu chtěla být blíž. Přitiskla se celým tělem na to mé a své paže utáhla kolem mého pasu. Nikdy jsem nic takového necítila. Byla jsem jí úplně okouzlená.

Najednou se vedle nás objevil nějaký kluk. Hnědovláska sebou trhla a rychle se odtáhla.
„Nesahej na mě!" Vrhla po mně vražedný pohled. Vylekaně a asi i zmateně a nechápavě jsem se na ni podívala. Ona se jen otočila a odcházela s tím klukem někam dozadu. Než jsem ji ztratila z dohledu otočila se na mě a lehce, možná i omluvně se na mě usmála. Nevěděla jsem, co mám dělat a nechápala jsem to. Vydala jsem se hledat Sáru.

„Hej?! Slyšíš mě?" Vytrhla mě Sára z mých myšlenek.

„Jo, promiň. Jasně, půjdu ráda, rodiče jsou na služební cestě." Usmála jsem se.

O něco delší a víc popisná kapitola, ale i tak doufám, že se vám bude líbit. Máte tady vzpomínku na úplný začátek vzájemného vztahu Lass a Ally. Budu ráda za hvězdičky a komentáře 😇🌷