🦋Nedosažitelná🦋

x🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋x

Ráno jsem se probudila kolem šesté, protože jsme včera usnuly už kolem osmé. Nejdřív jsem nevěděla, jestli se mi to celé jen nezdálo, ale když jsem otevřela oči a uviděla hubenou tmavovlásku choulící se v mé náruči, věděla jsem, že to nebyl sen. Nevím, jestli mám říct naneštěstí nebo naštěstí. Opatrně jsem vyprostila svou ruku zpod jejího těla a vstala. Bolelo mě celé tělo, ale ani jsem se nedivila. Když někoho celou noc objímáte, a ještě k tomu vám ten dotyčný leží na ruce, tak to pak není nic neuvěřitelného, že vás něco bolí. Protáhla jsem se a rozhodla se si udělat snídani. Měla jsem hlad jako vlk, protože moje poslední jídlo byla obložená bageta, kterou jsem snědla na svačinu chvíli před tím, než Lass přišla. Udělala bych snídani i pro ni, ale nevěděla jsem, kdy vstane a budit jsem ji nechtěla. Přece jen mě včera dost vyděsila. Nevěděla jsem, jak z ní něco dostat. Nechtěla jsem, aby se mi zase nerozbrečela, ale zase jsem to chtěla vědět. Potřebovala jsem to vědět. Bála jsem se o ni.

Seděla jsem i se svou snídaní v obýváku u televize, když jsem uslyšela zívnutí. Bleskurychle jsem se otočila a spatřila Lass v jednom z mých triček stojící u dveří.

„Dobré ráno, Lasslie." Pozdravila jsem ji, ale rozrušení v mém hlase bylo víc než znatelné.

„Dobré, Zlatovlásko," unaveně se pousmála.

„Jak ses vyspala?"

„Tak jak už dlouho ne." Přišla za mnou a políbila mě na čelo.

„Sedni si sem, já ti zatím udělám snídani."

„Já nemám hlad." Protestovala a sedla si za mnou. Okamžitě se mi její ruce obmotaly kolem pasu a opatrně se ke mně přitiskla. Pohladila jsem ji po vlasech.

„Musíš něco jíst." Rozhodla jsem, vyprostila se z jejího objetí a odešla do kuchyně.

Když jsem se vrátila, ležela v klubíčku na pohovce a koukala se do prázdna. Postavila jsem na stůl před ni rohlík se sýrem a rajče. Ani se na to nepodívala jen řekla: „Já vážně nic nechci."

S povzdechem jsem se posadila vedle ní a ona si taky sedla.

„Řekneš mi, co se děje?" Podívala jsem se na ni starostlivě a chytla ji za ruku. Na chvíli ke mně zvedla svůj vystrašený pohled, ale pak se zas podívala dolů. Přisunula se ještě blíž ke mně.

„Prostě mě někdo zmlátil..."

„Někdo? Ale proč?" Zvýšila jsem hlas, ale když jsem viděla, jak se lekla zase jsem se uklidnila.

„Jen jsme se trochu nepohodli."

„Trochu?!" Skoro jsem vykřikla a ona sebou škubla. „Promiň, ale mě se bát nemusíš. Já ti nikdy nic neudělám." Ujistila jsem ji a ona jen přikývla.

„Prostě... celý je to jedno. Modřiny za chvíli zas zmizí a všechno bude v pořádku." Dodala, ale neznělo to ani trochu upřímně. Ani ona sama tomu nevěřila, ale když mi to nechtěla říct, nemohla jsem to z ní nijak dostat. Na to byla až moc tvrdohlavá, ale to já taky.

Lass u mě zůstala do oběda, kdy se se mnou rozloučila se slovy, že už musí jít domů, protože jinak by jí táta vynadal. To byla další lež, která byla jasně znatelná. Sama včera řekla, že její táta je pořád v zahraničí a že se o ni nestará.

Věc, kterou jsem se rozhodla udělat, nebyla vůbec správná, ale já prostě musela. Chvíli potom, co opustila můj dům, vydala jsem se za ní. Nechtěla jsem ji sledovat, ale prostě musela jsem znát pravdu. Nedala mi ani pusu na rozloučenou, jak byla rozrušená. Viděla jsem ji jak prochází přes zahradu, když se dokořán otevřely dveře a v nich stál, mě povědomý, kluk. Mohlo mu být kolem 25, ale nemohla jsem si vzpomenout odkud ho znám. Usoudila jsem, že to bude asi její bratr, ale událost, kterou jsem viděla v následujících pěti minutách, snad nikdy nezapomenu. Možná bych byla radši, kdybych to ani neviděla.

Lass se znatelně roztřásla, jakmile ho uviděla. „Já..." Chtěla něco říct, ale asi si to rozmyslela. Byla jsem schovaná za nízkou kamennou zídkou, takže jsem všechno celkem dobře viděla a i slyšela.

„Kde jsi, kurva, byla?!" Zařval na ni.

„Vždyť jsem ti říkala, že se vrátím až ráno!" Odpověděla zatím celkem odvážně Lass.

„Ty jsi byla s ní, že?" Myslím, že to nemyslel ani jako otázku spíš jen jako holý fakt. „Jasně, že jo." Pokračoval dál a začal se k Lass přibližovat.

„No a co?! Jsem plnoletá! Můžu si dělat co chci!" Vykřikla zoufale.

„Pořád jsem tvůj starší bratr! A ty mě budeš poslouchat! Moje sestra se nebude tahat s holkama! Kolik kluků jsem ti už dovedl domů a ty jsi vždycky každého vyhodila!"

„Sorry, ale ty mi nebudeš rozkazovat, s kým chodit můžu a s kým ne!" Prskla po něm zlostně a chtěla ho obejít. On ji však chytil za paži a přitáhl zpátky.

„Tvá matka tě pěkně rozmazlila, to je pravda! Nechápu, jak s ní otec mohl být!" Podíval se na ni znechuceně a já měla sto chutí vyběhnou ze svého úkrytu a dát mu přes hubu. Jen tak tak se mi dařilo zůstat na místě.

„Mámu nech na pokoji!" Myslím, že si ani neuvědomila co dělá, když mu dala vážně velkou facku. Její bratr se na ni překvapeně podíval, a než stihla jakkoliv zareagovat, dal jí pěstí do obličeje.

„Kurva!" Vykřikla a spadla na zem. On k ní došel a uštědřil jí pěkný kopanec do břicha. Lass se zmohla jen na bolestivý výkřik, ale neměla sílu se bránit. Tohle jsem nevydržela. Vyběhla jsem ze svého úkrytu.

„Nech ji být!" Zařvala jsem po něm a doběhla až k nim. Sehla jsem se nad Lass a snažila se jí pomoct na nohy. On mě však vytáhl na nohy a pak jsem jen cítila ostrou bolest v břiše. Cítila jsem se jak boxovací pytel, a pak už jen otřeseně spadla vedle Lass na zem. I přes silnou bolest jsem se donutila vstát a vytáhnou na nohy i Lass.

„Pojď!" Přikázala jsem jí a jen s velkou námahou se rozešla pryč z jejich zahrady. Chtěla jsem ji vzít zpátky k sobě, ale ona mě zatáhla do domu o jeden dál. Vevnitř byl úplně prázdný. Vyčerpaně jsme se sesunuly k podlaze a jen zhluboka oddechovaly.

K tomuhle nemám moc co říct, snad jen... Nová kapitola je konečně na světě :)