🦋Nedosažitelná🦋

×🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋×

Ve středu ráno jsem šla do školy vyloženě s odporem. Byla jsem naštvaná na všechny a na všechno. V pondělí se domů vrátil jen táta s tím, že se omlouvá, ale že máma musela zůstat v zahraničí a že ve čtvrtek letí zpátky za ní a vrátí se až další pondělí. Celkem jsem si zvykla, že byli často pryč, ale tohle bylo moc i na mě. Navíc Lass nebyla od pondělí ve škole. Bála jsem se, že se jí něco stalo, ale říkala jsem si, že je asi jen nemocná. Stejně mě to štvalo.
Vytáhla jsem učebnice ze skříňky a zavřela. Postřehla jsem za sebou nějaký pohyb a než jsem se stihla otočit, měla jsem dvě hubené ruce obmotané kolem pasu. Věděla jsem, že je to ona. Hrozně hezky voněla. V šatně nikdo nebyl a já si užívala její přítomnost a doteky. „Dnes," dala mu pusu na krk, „místo těláku," další pusa, „jdeme ven." Dořekla větu a políbila mě na rty. Samotnou mě děsilo, jak moc jsem jí oddaná. Neměla jsem ráda, když měl někdo nade mnou takovou moc, ale já jsem s tím nedokázala nic udělat.

„O půl druhé za školou," dodala a zmizela mezi skříňkami.

Nikdy jsem žádnou hodinu nezatáhla a celkem jsem se bála, ale chtěla jsem být s ní a navíc jsem byla pořád naštvaná na rodiče, takže jsem to brala jako dobrý nápad.

„Ahoj," pozdravila jsem ji potichu, když jsem za ní došla.

„Ahoj," ušklíbla se. „Neříkej, že se bojíš!"

„Nebojím!" Dodala jsem jistěji a ona se jen pousmála. „Tak jdeme."

Celou cestu jsme šly v tichosti vedle sebe. Nevěděla jsem, co mám říct a ona mlčela. Došly jsme k menšímu lesíku, kam jsem chodívala jen málo, ale zdálo se, že ona ho perfektně zná. Byla jsem zrovna zamýšlená, takže mi chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, že mě chytla za ruku. Podívala jsem se na naše propletené prsty a usmála se.

„Víš..." odmlčela se, „pamatuješ si na tu noc po party?"

Zastavila jsem se, celé moje tělo ztuhlo. Vybavily se mi všechny vzpomínky. Bála jsem se, že řekne, že to bylo celé nedorozumění, protože byla opilá. I tak jsem pomalu přikývla.

Pamatovala jsem si každý její dotek.

„Myslím, že ti dlužím odpověď..." Tak moc jsem se bála. „Mám tě ráda." Řekla nejistě a její pohled směřoval na naše spojené ruce, i přesto bylo znát, že to myslí vážně.

„Taky tě mám ráda." Usmála jsem se na ni a políbila ji. Bylo to jiné, hezčí. Nějak jsem cítila, že tentokrát to chce i ona, navíc řekla, že mě má ráda. Byla jsem prostě šťastná. Přitiskla mě zády ke stromu a polibek ještě prohloubila. Pevně jsem ji chytla za boky, ale ona bolestivě sykla. Zastavila jsem se, a než stihla jakkoliv zareagovat vyhrnula jsem jí tričko. Uviděla jsem velkou, modře zbarvenou podlitinu.

„Co se ti stalo?!" Zeptala jsem se vyděšeně.

„Spadla jsem ze schodů." Odpověděla pohotově. „Proto jsem nebyla teď ve škole."

„Ze schodů?"

„No jo." Souhlasila a pousmála se. Moc jsem jí to nevěřila, ale asi mi nic jiného nezbylo. Navíc se ke mně naklonila pro další polibek, a tak jsem to úplně vypustila z hlavy a užívala si její přítomnost. Po dlouhé době jsem se cítila vážně šťastná. Šťastná díky ní.

„Nechtěla bys u mě o víkendu přespat? Rodiče jsou pořád na služební cestě." Zeptala jsem se s určitou nadějí.

„No víš... Dobře, ráda u tebe přespím." Nadšeně jsem ji objala.

„Tak a teď pojď." Zasmála se a táhla mě za ruku dál do lesa. „Chci ti ukázat jedno místo... Moje oblíbené." Vysvětlila a já jen přikývla. Šly jsme jen chvíli, než se před námi objevila malá mýtina porostlá mechem. Kolem protékal potůček a uprostřed stál velký starý buk. Tohle místo bylo opravdu kouzelné a vůbec jsem se Lass nedivila, že ho má tak ráda. Pořád jsem omámeně stála na místě, ale Lass se rozběhla ke stromu a začala šplhat do jeho koruny. S nadšením jsem ji následovala.

„Je to tu krásné." Vydechla jsem, když jsme se usadily na jedné z tlustých větví.

„Já vím. Chodím sem už od mala. Z druhé strany je to jen kousek od mého domu." Přiznala a já skončila v její náručí.

„Tohle mi už nedělej!" Zalapala jsem po dechu, protože jsem pořád seděly na větvi a ona mě jen tak přitáhla o skoro pul metru k sobě. Neodpověděla, jen se zasmála.