🦋Nedosažitelná🦋

x🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋🦋x

Dalších pár dnů jsem Lass ani moc neviděla, protože ve škole byla jen zřídka. Sem tam jsem ji potkala na nějaké hodině, kdy mi věnovala lehký úsměv, ale nebavily jsme se spolu. Chyběla mi její společnost, protože poslední dobou jsem s ní trávila opravdu hodně času a teď jsem se cítila hrozně sama. Ve středu jsem jí napsala, jestli nechce jít po škole ven, ale řekla mi, že nemůže. Snažila jsem se z ní dostat, proč nemůže.

„Budu u Tobbyho." Přišla mi snad po půlhodině odpověď, která mě asi trochu píchla u srdce. Když jsem jí na to neodepisovala, došla mi druhá zpráva. „Ale neboj, je to jen kamarád, tak nežárli, Zlatovlásko. Víš, že miluju jenom tebe." Bylo to snad poprvé, co mi napsala, že mě miluje a taky její oslovení „Zlatovlásko" mě vždycky nějakým záhadným způsobem umlčí.

Ve čtvrtek, když zase nebyla ve škole, za mnou došel Marty.

„Víš o tom, že Lass spí s nějakým borcem?" Řekl, spíš provokativně než nějak soucitně.

„To není pravda." Odbyla jsem ho bez zájmu.

„Ale jo, je. Včera jsem ji viděl s takovým blonďákem a kluci říkali, že u něj spala, a proto není dnes ve škole." Snažil se mě přesvědčit. „Mrzí mě to." Dodal ironicky a položil mi ruku na rameno.

„Nech mě být!" Prskla jsem po něm, tak se jen zasmál a odešel. Nevěděla jsem, jestli je to pravda nebo ne, ale představa toho, že to pravda je, mě děsila čím dál víc.

V pátek už ve škole byla, a tak jsem na ni po vyučování počkala za školou. Pozdravila mě nečekaně vášnivým polibkem, kterým mě docela uklidnila. Nechtěla jsem vytahovat Tobbyho, protože pokud nic z toho není pravda, Lass by mohla být jen naštvaná, že jí nevěřím. Zeptala jsem se jí, jestli nemá čas o víkendu, že by u mě mohla přespat, protože tohle měl být poslední víkend v blízké době, kdy budou moji rodiče pryč. Zdálo se, že si není jistá, jestli má souhlasit nebo ne, ale nakonec jsem ji přece jen přesvědčila.

„Nechceš jít na kafé?" Zeptala se mě Lass, když jsme v sobotu ležely u mě v obýváku a dívaly se na film. Nikdy jsem s ní nikdy na veřejnosti nebyla, takže bych šla ráda, ale pořád tady byl její bratr. Když viděla, že váhám, dodala: „Rob není ve městě a taky díky Tobbymu je to celkem v pohodě." Dodala a já se nezmohla na nic víc než jen šťastné přikývnutí.

Seděly jsme spolu v menší kavárně na okraji města. Byla to moje oblíbená kavárna, kam jsem chodívala, když jsem byla smutná. Kavárna byla pro mě docela uklidňující, i když ostatním se zdálo, že má depresivní nádech. Byla tmavá, obsluha chodila v černém a z reproduktorů se po místnosti rozléhala pomalá hudba. Pokud začalo pršet, byla jsem v sedmém nebi. Teď jsem tady seděla s tou nejlepší holkou na světě a byla jsem šťastná. Užívala jsem si, když jsem mohla Lass přes stůl chytit z ruku, užívala jsem si každý letmý úsměv mladého páru, kteří seděli u vedlejšího stolu, a dokonce i to, jak se na nás překvapeně podíval číšník, když nám donesl kávu. Chodila jsem tam opravdu často, takže mě už znal. Většinou měl nějaké připomínky, že tam sedím zase sama, ale dnes se na mě jen šibalsky usmál. Lass vyprskla smíchy hned, když zašel za roh a já se k ní přidala. Potom jsme si povídaly a všechno bylo tak hrozně hezké, až jsem tomu nechtěla věřit.

Na večeři jsme si udělaly tousty, což bylo naše oblíbené jídlo, se kterým jsme hodně experimentovaly. Lass vymýšlela všelijaké exotické kombinace, jako například toust se sýrem a banánem. Většina toustů se jíst opravdu nedala, ale i tak nás to ohromně bavilo.

Po večeři jsme si lehly k filmu a objímaly se. Zhruba kolem dvanácté jsme se rozhodly jít do pokoje. Teda spíš Lass se rozhodla a já neměla na výběr, protože mě vzala do náruče a odnesla mě tam. Musela jsem se smát jejím nekončícím poznámkám o tom, jak jsem těžká a že už mě nemůže unést. Popravdě jí však nedělalo vůbec žádný problém mě těch pár metrů přenést. Položila mě na postel a vyčerpaně spadla vedle mě. Okamžitě jsem se zvedla a převalila ji na záda, abych jí viděla do obličeje. Začala jsem ji líbat, ale ona se pořád bránila. V momentě, kdy jsem to nejmíň čekala mě přetočila pod sebe a stáhla ze mě tričko. Na chvíli se zastavila a zadívala se na moje odhalené tělo. Potom už mě líbala taky. Skončily jsme obě dvě zase jen ve spodním prádle, když jsem se rozhodla zkusit něco víc. Věřila jsem jí a měla jsem pocit, že jsem připravená náš vztah prohloubit. Rozepla jsem jí podprsenku, ale ona mě zastavila. Možná mě tím trochu překvapila, ale minule jsem to byla já, která nechtěla nic víc, a tak jsem to respektovala. Ještě chvíli jsme se mazlily, a nakonec v objetí usnuly.

Tak jo, konec se nám nezadržitelně blíží, tak doufám, že se vám moje poslední kapitoly líbí :))