🦋Nedosažitelná🦋

×🦋🦋🦋🦋🦋×

Ležela jsem u sebe v pokoji na posteli. Byla jsem zmatená z celého včerejšího dne.

Párty... alkohol... Jonatan... Lass...

Nechápala jsem to. Ano, stále něco nechápu. Čím dál víc se ztrácím ve svém životě.

Rozhodla jsem se zavolat Sáře, jestli se nechce jít dnes projít. Mobil mi však zvedl nějaký kluk. Trvalo mi jen chvíli, než mi došlo, že je to Adam.

„Sára je dnes velmi zaneprázdněná, zavolejte až zítra." Řekl do mobilu, aniž bych se stihla na něco zeptat. Než ukončil hovor, slyšela jsem Sáru, jak se ptá, kdo volá. Nezbylo mi nic jiného než mobil zase odložit. Bolela mě hlava, ale i přesto jsem si šla udělat něco k pozdnímu obědu. Potřebovala jsem se zabavit něčím jiným než myšlenkami na včerejšek, ale zase jsem udělala chybu. Z paměti jsem vylovila myšlenku na první pusu, kterou jsem Lass dala. Nedokázala jsem ji zahnat, a tak jsem v ní zase zůstala uvězněná.

Celé to začalo tím, když jsem na konci března přiznala Martymu, co k ní cítím.

„Jsi můj kamarád že jo?" Zeptala jsem se nejistě.

„Jasně, že jo! Jak nad tím můžeš vůbec přemýšlet?" Usmál se a kamarádsky mě šťouchl do ramene. Taky jsem se lehce usmála.

„Takže... Můžu ti něco říct?" Zaváhala jsem.

„Cokoliv, co tě trápí, princezno." Přitakal.

„Dobře," odmlčela jsem se. „Znáš Lasslie? Z mojí třídy?"

„Jasně. Kdo by ji neznal? Nejchtěnější holka na škole. Dalo by se říct i královna celé školy, ale i přesto je tak tajemná..." Zamyslel se a ve tváři se mu objevilo něco, co jsem nedokázala nikam zařadit, tak jsem pokračovala.

„Jo, přesně ta... Víš, v lednu jsem s ní tančila na té akci... No a myslím, že k ní něco cítím..."

Marty se zasekl a jako by mu ztvrdly rysy ve tváři. „No, to je zajímavé." Zamyslel se.

„Je to divné, ale neřekneš to nikomu, že ne?"

„Hmm." Odpověděl zamyšleně.

Jak jsem byla naivní, když jsem mu věřila. Další den to věděla celá škola, a hlavně i ona. Cítila jsem se hrozně trapně a rozhodla jsem se, že budu odvážná a promluvím si s ní.

„Ahoj..." Oslovila jsem ji na chodbě, když byla zrovna sama.

„Co chceš?" Vyjela po mně místo pozdravu.

Teď nesmím odejít! „No, víš..." Zakoktala jsem se, to se mi nikdy nestalo. Za ní se objevil její gang populárních holek.

„Ahoj Ally." Pozdravila mě Kate a letmo mě objala.

„Ahoj," pozdravila jsem ne zrovna nadšeně. Kate jsem znala už od školky a dřív jsme bývaly dobré kamarádky. Už od prváku se mě snažila zatáhnout do té jejich skupinky. Holky by mě mezi sebe klidně vzaly, přece jen jsem patřila k té bohaté vrstvě, ale já jsem o to nikdy moc nestála. Navíc Lasslie jsem nesnášela, protože byla hrozně panovačná a namyšlená.

„Tak já už půjdu." Prohodila jsem jakoby nic, když jsem popadla dech a otočila se k odchodu.

„V šest v parku, Zlatovlásko." Uslyšela jsem za zády a moje srdce poskočilo radostí. Cože? Vážně mi řekla Zlatovlásko?

Teď už ale vím, že to myslela jen jako provokaci.

V šest večer jsem stála uprostřed parku u mohutné lípy a čekala, jestli Lass dojde nebo ne.
Došla asi po půl hodině se slovy: „Tak to vyklop, nemám moc času."

„Tak jsi mohla přijít na čas." Procedila jsem mezi zuby a byla jsem sama překvapená, že jsem jí odporovala. V parku nikdo nebyl, protože nebylo zrovna hezké počasí, tak jsem začala mluvit.

Vysvětlila jsem jí celou situaci a přiznala své city k ní. Nechápu, proč jsem jí tak důvěřovala.

„...jen ten blbec Marty musel všechno vykecat! Tak jsem ti jen chtěla říct, jaká je pravda." Zakončila jsem svůj monolog a nasadila, pokud možno co nejvíc, neutrální výraz. V jejích očích se odráželo něco, co bych do ní nikdy neřekla. Jako by se v ní něco zlomilo. Nevěděla jsem, jestli je to dobře nebo ne.

Chytla mě kolem pasu a přitáhla si mě blíž. Neodolala jsem a jemně ji políbila na rty. Neuhla, ale hned se rychle odtáhla. Myslela jsem, že se lekla. Její pohled byl zase ledový.

„Si věříš, když si myslíš, že mě získáš!" Ušklíbla se a otočila se k odchodu. „Možná v příštím životě, Zlatovlásko!" Zavolala na mě a ukázala mi prostředníček. Do očí se mi nahrnuly slzy. Tohle jsem nečekala. I přesto, že jsem věděla, že je namyšlená, nečekala jsem, že bude až tak bezcitná.

Jaký má Lasslie důvod, že se chová takhle?
Snad se v tom vyznáte, tenhle příběh se skládá dohromady jako puzzle, stale musíte čekat a hledat nové dílky, aby vám nakonec vyšel celý obrázek. Tak snad se mi žádný neztratí 😁😇🌷