Bloody Pack - Cesta Naděje [Dokončeno]

2. Kapitola

  HOPE SEDĚLA NEJISTĚ, v jí neznámém prostředí. Temný prostor byl cítit pachy mnoha psů, kteří tudy prošli. Zároveň ale jeden z nich přebíval ostatní. Byl to pach hnědého hubeného psíka, s tenkými pruhy na zádech.
Nebyl nijak dobře živený. Kůži od kostí dělilo jenom trošičku masa. Tahle smečka, se neměla vůbec dobře. Hope si byla vědoma toho, jak těžké je, ve volné přírodě něco ulovit. Ona sama nikdy nic nelovila. V psí ohradě, dostávali malé hnědé čtverečky. I po tom, co odešli Dlouhé packy. Hlídací psi našli v jedné dřevěné boudě jejich zásoby, a Hell rozhodla tak, aby jídlo vystačilo na dlouhou dobu. Jelikož nikdo nevěděl jak ven.
Hope chvíli čekala, než již zmíněný pes přijde. Stál před doupětem a něco rozmlouval s bílou chundelatou fenou, Betou této smečky. To ona a její druh trvali na tom, aby ji Gamma ošetřil a poté si mohla odpočinout. To vše za záchranu života.
Předtím - když se Hope rozhodovala co udělat a zda pomoci - by si nikdy nemyslela, že záchrana života bude moct prospět i jí. Domnívala se, že ji označí za hnusného hlídacího psa, jako Nemilosrdný. Ale celá smečka se tvářila šťastně, když přijmula jejich nabídku. I když ji vůbec neznali.
Konečně do doupěte vstoupil hnědý pes a vyrušil Hope v jejím bloumání. Byla za to i ráda. Všechny ty myšlenky které se jí honily hlavou byly moc komplikované a nikdy by je nemohla zhrnout do jedné malé hlavy, jako byla ta její.
,, Takže..." Začal tichým hlasem Gamma cizý smečky a přitom se packou přehrabával v nějakých pavučinách ,, ty se jmenuješ Hope?" Ani se neobtěžoval na mladou fenu pohlédnout. Hope sklopila oči ke svým packám a zamručela ,, Ano."
Gamma se konečně otočil a očima našel ty nejhorší rány na Hopině těle. Hope protočila oči v sloup. Moc dlouho mu to trvá! A já se nemůžu zdržovat!
Gamma ještě chvíli mlčel a pak se zase otočil jinam a řekl ,, to co jsi udělala bylo..." Hledal to zprávné slovo ,, podlé."
Hope naklonila hlavu na stranu. No jistě že to bylo podlé, jinak bych vás nemohla zachránit. Ale místo toho klidně připustila ,, to asi ano."
,, Nevěděl jsem, že i psi jako ty, umí pomáhat" prohodil hnědý pes do prázdna.
Hope polil vztek. Moc dobře věděla že má na mysli její rod hlídacích psů. Takže tahle smečka nebude zase tak nevinná! Hope zatnula tesáky a všechen vztek polkla.
Gamma si všiml jejího vírazu a rychle dodal ,, nemyslel jsem to zle!" Hope povzdechla a hleděla na své tlapy. Škrábance na nich byly už zaschlé.
Hnědý pruhovaný pes chytil do tlamy pavučinu a položil ji do Hopina zorného pole na tlapky. Mladá hlídací fena zakňučela, když se dostaly do jedné nezachlé rámy, kterou přehlédla. A ikdyž to nečekala, i za tak nevrlou přítomnost zdejšího Gammy byla ráda. Byla sama sice jen jeden den, ale jí to připadalo jako věčnost.
Když konečně Gamma zabezpečil všechny ranky, stoupl si k ležící feně čelem a prohlédl si svou práci, u toho si něco zamumlal pod vousky a pak nepřítomně vyjekl ,, oh, málem bych zapomněl, Alfa a Beta si tě žádají" zastříhal ušima ven z doupěte ,, mají ,plno, otázek."
Hope si povšimla, jak dal na slovo ,plno, až přehnaný výraz a kysele se u toho ušklíbl. Bylo jasné, že bude rád, když Hope opustí jeho doupě léčitele. Nejspíš z ní měl strach. Tato domněnka Hope sklamala. Zachránila jsem jeho Alfu - a vlastně celou smečku - ale on mě i přes to nechce mít na očích a v mé přítomnosti se mu ježí srst.
Hope neochotně vstala. Všechna bolest byla pryč, vlastně už od té doby, co běžela lesem. Ale byla si jistá, že jizvy tam budou neustále. Možná že né tak výrazné ale budou. Když mladá fena vylezla z doupěte hnědého psa, Sluneční pes už byl za polovinou své každodenní cesty. Mladá fena si přitom ani neuvědomovala, že tolik času uběhlo.
Cestou táborem na ni hledělo nejmíň tucet párů očí. Všechny byly vyděšené, radostné nebo děkovné. Ale několik psů na ni mžouralo přes polozavřená víčka a podezřívavě si mezi sebou něco šuškali.
Hope uslyšela hlasité a rychlé kroky. Její zorné vidění zachytilo černobílého psa. Šel kousek za ní a pokoušel se jí dohnat. Hope trochu zrychlila. Neměla zájem si teď s někým povídat. Ne po tom, co ji Gamma tak rozhodil. Ale ve chvíli si uvědomila, že ani neví, kde má Alfa s Betou doupě.
Palouček uprostřed jehličnatého lesa, prozářený Slunečním psem byl sice menší, ale Hope tu byla prvně. Všechna doupata byla navíc položená ve stejné výšce, takže se nedalo rozeznat kdo ve kterém spí. Hope si uvědomila, jak odlišný byl její život v ohradě a jaký je teď.
S povzdechem se zastavila. Černobílí farmářský pes prudce zabrzdil, div neupad. Mladá fena si rychle uvědomila, že je to ten stejný pes, který jí pomohl v plánu proti Nemilosrdnému a imitoval hlídací psy.
,, Ahoj" řekl ostýchavě ,, já jsem Aiko, chtěl bych ti poděkovat, za to, co jsi pro nás udělala!" Hope přikývla trochu pyšně se narovnala. Konečně někdo, kdo umí ocenit snahu a ten obrovský rysk, který jsem do toho vložila. ,, Oh" usmála se mírně ,, to nestojí za řeč, ráda pomůžu."
Aiko pokýval hlavou ,, udělala jsi na mě dojem" řekl úctyhodně ,, a to... to se každému nepovede."
,, To jsem ráda" řekla Hope rychle, aby tak mladého psa umlčela ,, prosím, poradil by jsi mi, kde je doupě Alfy a Bety?"
Aiko nadzvedl obočí, a udiveně přikývl. Diví se snad, že nevím, kde je jejich doupě? Jsem tu přece poprvé, už zapomněl? ,, Ano, jistě" rozpomněl se rychle ,, pojď dovedu tě tam!"
Černobílí pes Hope přivedl k nijak neodlišenému nebo nezajímavému doupěti. Stálo mezi dvěma stromy a bylo tvořeno z listí a větví. Husté křoví okolo tábora drželo všechny doupata, včetně tohoto.
Aiko se pak zastavil a střelil po pelechu pohledem. ,, A ty tady teď budeš s námi?" Zeptal se opatrně. Hope trochu zkoprněla. A měla bych? Utíkám před rozzuřenou smečkou hlídacích psů, chtějící spravedlnost. Není čas, se přidávat do cizý smečky a hrát si tady na hrdinu. ,, Ne" prohodila lhostejně a strčila hlavu do doupěte.
Najednou neviděla skoro nic. Jen dva psy sedící uprostřed teplého a prostorného doupěte. Bylo vystláno mechem a suchým listím. Hope nikdy nevěděla, jak na takové doupě přírodní cestou. Ty jejich v psí ohradě byly vytvořeny Dlouhými packami. Psi v nich jen spali.
,, Ehm, smím dál?" Zamrmlala stydlivě. I přes všechny své pudy hlídacích psů, nikdy nezapomene na správné vychování a loajalitu vůči Alfě. Tříbarevný pes pokýval hlavou, až to skoro nebylo vidět. Jeho výraz už byl vážný a stejně tak jeho družky.
Hope vešla dovnitř a po pár krocích si sedla. Všechno působilo tak klidně a vyváženě. ,, Inu" začal pevným hlasem Alfa ,, jsme ti vděční, že jsi nás zachránila Hope, ale náš vděk ti nijak nepomůže." Hope nechápala co tím chce říct, ale jen přikývla, aby pokračoval. ,, Víme jen tvé jméno, nic víc. Nechceme to vědět, protože jsi snad v něčem ,divná, potřebujeme vědět od koho jsi poškrábaná, jak si se tu vzala, nebo proč z tebe jdou cítit další hlídací psi!"
Hope polkla, částečně strachem a částečně hněvem. Už podruhé v tomto dni někdo naráží na její původ.
,, No" řekla pomaličku ,, to máte takhle: Jako malé štěně jsem vyrůstala v psí ohradě. Umíte si to představit ne? Drsné prostředí tvrdý výcvik. Vychovávaly nás Dlouhé packy. Ale ty za námi přišly jen, aby čas od času někomu zastřihly ocas, vztyčily uši nebo nasypali jídlo, v podobě hnědých čtverečků."
Hope si všimla, že se tříbarevný pes ohlédl po jejím ocase, o kterém tvrdila, že je zastřihlí. Když zjistil že je a Hope nelže, vystrašeně přikývl.
,, Ani nevím, jak se jmenovala má matka, nebo můj otec. Nevím jestli jsem měla nějaké sourozence. Ale Alfa hlídacích psů dala oba rodiče zabít. Jelikož štěňata mohla mít jen ona, a nikdo jiný. Dlouhé packy o tom nevěděly, bylo jim to vlastně fuk. Chodily tam pořád míň a míň. Zapomněli na nás. Stejně jako jsem já zapomněla na tu strašnou noc, kdy má rodina zemřela."
Hope se do hlavy vrátila ta srdce rvoucí vzpomínka. Blesky létaly po obloze, kapky bubnovaly o střechu, a všude zapáchala krev.
,, Dlouhé packy poté nadobro odešly. Vyrostla jsem a přemýšlela: co se asi stalo s mou rodinou? Nikdo mi to neřekl. Pak ale přišlo Velké Zavrčení. Zeměpsice pukla, stromy padaly a budovy se hroutily. Kousek od ohrady bylo totiž menší město." Hope pokračovala a živé vzpomínky jí metaly hlavou ,, a ten den začalo pršet. Byla bouřka a já jsem si z nějakého důvodu vzpomněla na tu noc, kdy zemřela má matka. Vzpomněla jsem si, kdo ji zabil. Byla to Alfa jménem Hell. Sebrala jsem všechnu odvahu a zaůtočila na ni. Vypukl boj. Váleli jsme se v blátě a zem se otřásala. Roztrhla jsem jí ucho a ona mě udělala desítky ran a škrábanců. Zeměpsice najednou přestala. A mně došlo, že tenhle boj nemohu vyhrát. Sebrala jsem všechny síly a přeskočila Plot..."
Dva psi na ni hleděli vyděšeně a zároveň soustrastně. Alfa cizý smečky sklopil zahanbeně pohled a vypadal, jakoby litoval toho, že dal najevo svou nedůvěru. Hope povzdechla a zaryla drápky do měkké podestýlky.
,, To ... To je mi líto Hope" řekl matně Alfa a zamžikal jejím směrem ,, ale tvoje povídácí jen utvrdilo tvou sílu a podpořilo tak to, co chceme s Betou navrhnout." Mladá hlídací fena zacukala pohledem mezi dvěma psy a vyděšeně couvla. Nejspíš tušila co má na mysli.
,, O jaký návrh tady jde?" Zaptala se pro jistotu. Tříbarevný pes se mírně usmál a pokusil se mluvit jemným tónem ,, jsi silná fena, rychlá a chytrá. Nemáš žádnou slabinu.Takové psy jako ty potřebujeme" pokračoval a pokýval mírně hlavou, což Hope donutilo se neklidně ošít. Co přesně po mně chtějí? ,, No tak nás napadlo" řekla pro změnu Beta ,, že by jsi se ve smečce mohla hodit."
,, Co?!" Vykřikla Hope. Alfovi i Betě úsměv vymyzel z tváří a vystřídal ho vyděšený výraz. ,, Já nemůžu jít do vaší smečky" mumlala Hope rychle ,, jsem hlídací fena, samotářka ehm... Já nemůžu!" Najednou začala plácat všechny slova která ji napadaly ,, ve smečce a ... a společný lov a doupata -"
,, Hope!" Přerušila ji Beta vlídně ,, klid, o nic nejde!" Hope v duchu začala počítat: 1-2-3-4-5 fůh. Tohle jí vždycky dokázalo uklidnit. Návrh převrtala v hlavě. Neměla jsem v plánu někde zůstávat, ale plán je ten tam! Alfa a Beta si vyměnily pochybné obličeje, ale nic neřekli a čekali jak se hlídací fena rozhodne. Hope polkla. Kdybych se měla přidat do této smečky, nesmělo by to být malé postavení! Ne teď, když po mně jde celá smečka rozzuřených hlídacích psů.
,, Já nevím" zamžikala ,, je to moc narychlo, navíc vy o mně víte všechno ale já o vás nic... " Alfa otevřel tlamu, jakoby v ní měl zajíce a zaraženě řekl ,, uhm... Promiň, nějak jsem na to zapomněl. Mé jméno je Moony a Beta se jmenuje Autumn." Hope přikývla a její pysky se nechtěně kroutily do úsměvu. Cítila se lépe, když už věděla, v čí přítomnosti to vlastně je.
,, Takže?" Zeptal se Moony. Hope netečně kývla ,, dobře."
,, Výborně! To jsme chtěli slyšet!"
,, Klid Moony, musíme ještě dořešit postavení!" Uklidnila svého druha Beta a něžně do něj šťouchla ramenem. Hope naklonila hlavu na stranu. Ze všech sil doufám, že budu alespoň lovec! Alfa koukl zmateně a zároveň vysměvačně na bílou fenu vedle něj ,, U všech Psích Duchů! Podívej se na ni!" Vykřikl ,, má silné tlapy, velké svaly, a v obličeji má vrytý celý život! Není to snad jasné?!"
Autumn ho zklidnila pevným pohledem a tiše na něj zavrčela ,, co to vyvádíš! Ovládej se laskavě! Vždyť děláš ostudu nejen mně ale celé smečce! Chovej se trochu jako Alfa!" Hope měla sto chutí se rozesmát tomu divadýlku, které teď dva psi předvedli, ale raději scvakla zuby a všechen smích s chutí polkla. I ty si nesmíš udělat ostudu! Na to pamatuj Hope!
,, Hope!" Vyrušila ji Beta z myšlenek, tříbarevný pes se už konečně uklidnil a nasadil kamenný výraz. Očividně tento rozhovor přenechal na Betě. ,, Alfa má pravdu." Řekla přívětivě, ale v jejím hlase byla stále špetka znepokojení vůči Moonyho chování ,, jsi rozená vůdkyně a bojovnice. Proto ti uděluji řád lovkyně."
Hlídací fena s černou srstí vstala a úctyhodně se před dvěma psy uklonila ,, bude mi ctí být ve vaší smečce." Bohužel se v Hopiné hlavě míhaly trochu jiné myšlenky. Jsem nejsilnější ze všech psů v této smečce. Proč bych nemohla mít vyšší postavení? Oh jistě! Jsem hlídací pes! A těm ostatní , normální , psi nevěří! Jak okoukané!
,, Inu, ještě ti zbývá jedna informace" podotkl Alfa a vyplnil tak napjaté ticho, které v malé prostoru panovalo ,, jméno naší smečky." Jméno? Jméno smečky? Smečky přeci nemají jména, nebo ano? ,, Je to jen takový skromný dodatek" usmála se Beta ,, tohle je smečka Zeleného Dubu. Přesně toho dubu, který stojí na kraji tábora a je jediný listnatý strom v lese. Je stále zelený a listy z něj neopadají ani v Bezlistí."
,, V čem?" Podivila se Hope. Nastalo dlouhé ticho. Hlídací fena se zatvářila vyděšeně. Pojem Bezlistí nikdy v životě neslyšela. Muselo to být označení pro nějaké období, bez listů. ,, Vy myslíte zimu?!" Vyjekla jako malé štěně. Konečně se jí to vybavilo. Bylo to období kdy napadl bílý sníh, listy opadaly a všem psům byla zima. Smečka Zeleného Dubu tomu očividně říkala jinak. No jistě, jak by jsme to mohli říkat stejně, když já vyrůstala částečně u Dlouhých pacek a oni odjakživa v divočině!
,, Tak jsi tomu říkala v psí ohradě?" Zeptal se Alfa. Ale Hope se nemohla ubránit pocitu křivdy v jeho hlase. Tak tomu říkám stále!
Hope ale jen přikývla ,, ano, tak tomu říkaly Dlouhé packy." Moony otevřel tlamu dokořán. To jsi neměla říkat ty hloupá feno! Nadala si v duchu. Ale Alfa místo toho, aby se urazil, kvůli jejímu , spiknutí , s Dlouhýmy packamy, se usmál a v jeho očích se zaleskl něžný obdiv ,, ty umíš jejich řečí?"
,, No, když jsi s nimi delší dobu, pár slov pochytíš." Usmála se. Beta zatřepala hlavou ,, no to je jedno, říkej si tomu jak chceš, ale teď se zapoj do chodu smečky!" Hope potěšeně kývla mohutnou hlavou. ,, Um" zamyslela se Beta nahlas ,, někdo by tě měl provést."
Hlídací fena se uchcechtla ,, o to se nebojte, někoho si najdu."
Když vylezla z doupěte, Sluneční pes se skláněl nad horizontem, nebe se zbarvilo do jantarového odstínu a nad lesem se zaleskly růžové červánky. Hope bylo jasné, že život ve smečce nebude jednoduchý. Sice dříve žila ve ,smečce, pokud se tomu tak dá říkat, ale tohle bylo něco jiného. Teď byla v divočině. Obklopena lesy, kořistí a jistě i predátory jako byl Nemilosrdný. Teď bude muset lovit, popřípadě i hlídkovat. ,, Hope!" Ozvalo se zavytí. Fena sebou cukla a ohlédla se přes rameno. Stál tam Alfa s šedohnědým psem. ,, Tohle je Whisper" řekl rychle a popostrčil šedého psa blíž ,, nabídl se, že tě trochu uvede do chodu smečky."
Hope chtěla namítnout, že není třeba ale to už Whisper spustil ,, pojď" pobídl ji a po očku sledoval jak se Alfa vzdaluje ,, je toho hodně, co musíš vědět!" Ikdyž se k hlídací feně nejdřív choval se špetkou nedůvěry, za chvíli povídal svě co se v táboře za poslední dobu událo. Hope byla ráda, za tak milou společnost.
Stačilo si jednou projít tábor a ihned věděla kudy kam. Tábor obsahoval pět doupat, z toho jedno bylo způli ve vykotlaném stromě, a to to Gammovo. Dále tam byla lovecká a hlídkařská doupata, dost prostorná pro alespoň sedm psů, doupě Alfy a Bety, ohraničené hustým ostružiním které umožňovalo jen jednu cestu dovnitř a to tu hlavní a konečně doupě Omegy, které bylo malé ale útulně vystlané jehličkami a dubovými listy. Whisper zdejší Omegu moc chválil, a říkal že se jmenuje Plodi a je velice ochotná vždy pomoci. Ale Hope moc psů neviděla, většina z nich byla buď na večerním lovu nebo na noční hlídce.
Tento den Hope nejedla se smečkou. Alfa jí to vysvětlil tak, že ještě nejsou příliš zvyklí a navíc rozhodují kolikátá lovkyně v pořadí bude. Dostala od Omegy kus králíka bokem.
Ale se smečkou v loveckém doupěti ji spát nechali. A když Hope zavírala oči a užívala si teplo těla z jedné strany Aika a z druhé šedého lovce Whispera, v hlavě se jí honily podivné myšlenky. Jak dlouho budu v této smečce moci být, než si mě Hell najde? A budou mě bránit, pokud zaůtočí? Možná bych se někomu měla svěřit. Hope to neustále nedalo spát, a tak si slíbila, že až se se smečkou lépe seznámí, někomu poví o svýc obavách. Než jí klesla víčka, pohlédla z doupěte na oblohu, na obrovskou kulatou a majestátní Měsíční psici. Vždycky tohoto psího ducha měla nejradši, a tak tiše poprosila ,, prosím Měsíční psice! Prosím dopřej mi jednou taky špetku štěstí a lásky kterou s touto smečkou můžu zažít. Slituj se..."
Když odvrátila pohled a přejela zrakem po několika spících psů, stihla si všimnout páru svítivých očí. Byly kousek od ní a Hope okamžitě poznala že jde o černobílého farmářského psa Aika. Pevně stiskla víčka a upadla do hlubokého spánku.

Ahoj, přeji všem krásný den. Chtěla bych se vás zeptat, jak se vám kniha zatím líbí? Mám dopředu napsaných mnoho kapitol, takže se je pokusím vydávat jednou týdně, ale když ji nestihnu, nebo zapomenu, tak mě prosím neukamenujte xD. Přeji krásné čtení a omlouvám se za všechny gramatické chyby 🌹❤️