Bloody Pack - Cesta Naděje [Dokončeno]

11. Kapitola

  Následujícího dne se Hope rozhodla si přivstat. Musela si naléhavě promluvit s Gammou. Ale potřebovala, aby byl přívětivý, jako naposledy když koukal na hvězdy. Jen si nebyla jistá, zda se dokáže vzbudit včas. Proto celou noc nespala tvrdě a pokoušela se co nejčastěji budit.
  Když byla Měsíční psice na obloze nejvýše, tichounce se vykradla z doupěte ven. Ihned nasála noční studený vzduch a otřepala se. V doupěti vládlo celou noc příjemné teplo sálající ze všech psích těl a tak nebylo divu, jak těžké pro ni bylo bdít. Ale když se ocitla venku, v okamžiku ji obklopily chlad a vlhkost.
  Kulatá Měsíční psice dnes vyjímečně hodně svítila. Její stříbřitá záře osvětlovala tábor a tak Hope nemusela mít strach že zakopne. Sedla si k jednomu ze stromů a pokoušela se předstírat, že se šla jen tak nevinně projít do noci. Tušila, že Gamma je někde opodál, jen nevěděla kde. Ten hnědý pes s černými pruhy vynikal ve své schopnosti se dokonale zamaskovat.
  Když tam tak tiše seděla, napadlo ji, co mu vlastně řekne. Nerozmyslela si své jednání do detailů, ale prostě cítila, že zase potřebuje slyšet moudré slovo. V jeho přítomnosti se všechno zdálo ihned snažší.
  Prohlédla si noční oblohu a ihned jí upoutaly dvě bílé světlušky na druhé straně tábora. Gamma seděl před svým doupětem a oči se mu obdivně leskly, když hleděl na tu majestítní Psici. Nehýbal se a Hope si chvíli nebyla jistá, zda si jí už všiml. Vstala a vydala se k němu.
  ,, Nemůžeš spát?" Otázal se, když si k němu váhavě přisedla. Rozpoznala v něm zase tu potlačenou mírumilovnost. ,, Mohu?" Zeptala se bez odpovědi, aby si byla jistá, že mu nebude na obtíž. Gamma k ní stočil pohled a kývnul. ,, Tvá přítomnost mi bude vítaná, zvlášť v tak těžké době," mírně se usmál, ale chmury přepadly jeho tvář. Radši se znovu zahleděl na oblohu.
  Hope sbírala vhodná slova, jak začít nějaký smysluplný rozhovor. ,, Po-potřebovala bych se tě na něco zeptat," přerušila konečně ledové ticho a střihla ušima. Gamma kývl na znamení, že ji slyší, ale nepodíval se na ni. ,, Kdyby jsi byl Alfa, a tvoje smečka byla v nebezpečí, co by jsi dělal?" Vychrlila to co nejstručněji. Opravdu už se smiřuji se svou novou pozicí ve smečce?
  Gamma se udiveně zašklíbl ,, ty ale nejsi Alfa." Jeho pohled ale naplňovala jakási vroucná jistota. Hope zatřásla hlavou. ,, Já vím," přitakala ,, ale zajímalo by mě to jen čistě teoreticky."
  Větrní psi se proběhli krajinou a zčechrali Hopinu srst. Gamma neodpovídal. Jen si povzdechl a sklonil hlavu nad své tlapy. ,, Kdybych byl Alfa," promluvil konečně ,, a něco takového by se dělo. Postavil bych se tomu tváří v tvář. Smečka je něco jako rodina, chápeš? Musíš ji chránit a být ochotná za ní položit svůj život!"
  Hope kývla. Rozuměla mu. Musí se s Hell co nejrychleji vypořádat. Musí zachránit tu rodinu, kterou ještě může. Maminku jí už nikdo nevrátí, ani pomsta. To ty jsi to začala Hell, určitě ti nebude vadit, když to dokončím...
  ,, Á ještě něco..." Vyrušil ji Gamma. Trochu se zavrtěl na místě a nervózně si olízl tlamu. ,, Jen málo psů ví, jak se doopravdy jmenuju a já chci abys byla jedna z nich."
  Hope nastřažila uši a zvědavě se na něj koukla. Opravdu jí to zajímalo. Častokrát přemýšlela, zda má vůbec nějaké jméno. Jestli se jako léčitel necítil už od mala a nevybral si tak jméno Gamma.
  ,, Mé pravé jméno je Jasper." S těmito slovy vstal a zmizel ve svém doupěti. Hope se za ním chvíli dívala, ale pak zvedla zrak k obloze a cítila jak se do ní vlévá podivná energie. ,, Jasper," zopakovala zamyšleně.
  Donutila se odtrhnout zrak od třpytivé nočí oblohy a protáhla si přední tlapky. Měsíční psice byla stále vysoko a Hope hádala, že jen tak nezaleze. Šla proto znovu do loveckého doupěte.
  Uvnitř stále panovalo to krásné teplo osvobozené od stříbrného třpytu hvězd. Zavrtala se k Aikovi a položila si hlavu k té jeho. Farmářský pes se zavrtěl a otevřel jedno tmavé oko. ,, Kde jsi byla?" Zašeptal.
  Hope zafuněla únavou až se drobné lístečke rozletěly do Aikova obličeje. ,, Jen se podívat na Měsíční psici... a zavzpomínat na Lakyho..." Zašeptala do němoty. Když zavírala oči, Aiko se divně zašklebil. Viděla jsem snad v jeho očích smutek a závist? Ne, to byl jen sen... Určitě ano...