Bloody Pack - Cesta Naděje [Dokončeno]

5. Kapitola

  ZEM BYLA ZMÁČENÁ krví. Naděje hleděla do žlutých očí šíleně vypadající feny a třásla se po celém těle. Teď už věděla, kdo je její Alfa. Ale nevěděla čí je prolitá krev. Čím to bylo, že štěně zapomene na své dávno pohřbené rodiče?...

  Hope cítila, jak jí po tváři teče nepatrná slza a vpíjí se do mechu pod jejím čumákem. Co to bylo? Vzpomínka, nebo sen? Neměla tušení zda spala, nebo hleděla do temné prázdnoty. Ale hlava jí třeštila jako zajíc na útěku. Všechny ty zážitky z minulého dne se mísily se živým vzpomínkami a ničili ji zevnitř.
  V šedém svitu Měsíční psice zářilo stovky světýlek. Hope je mohla vidět dírou do doupěte. Byl to pohled, jaký se naskytne jen málokdy. Když všechny mraky odejdou a roztáhne se jeviště plné stříbrných barev. Fena vylezla z doupěte a posadila se před něj.
  Chvíli hleděla se vztyčenou hlavou na oblohu a usmívala se, jako ještě snad nikdy. Možná to byla únava, co jí podivně odlehčilo hlavu. Ale konečně se cítila volná.
  ,, Je to hezký pohled co?" Ozvalo se kousek od ní. Hlas podobný ledovému vánku, který patřil Gammovi byl teď jiný. Jakoby samotný pes roztál. Už delší dobu musel sedět pod vysokou borovicí necelý skok vzdálený od Hope. ,, Ano" vydechla.
  ,, Jako tisíce očí psů, kteří zemřeli a hledí na nás. Jakoby nás hlídali..."
  Hope povzdechla. Možná že někde tam nahoře na ni hledí i její maminka. Ani nevěděla, jak se jmenovala. Nemohla oplakávat její památku... Ne sama. V její dřívější smečce bylo sice pár psů, se kterými se dalo trochu komunikovat. Třeba taková Kometa. Milá fena, možná... Ale nikdy se jí na jména jejich rodičů nezeptala. Teď toho ale litovala.
  ,, Jak to myslíš?" Zeptala se pro jistotu a bylo skoro nemožné odtrhnout oči od třpytivé oblohy a věnovat Gammovi tázavý pohled ,, jsou tam opravdu všichni psi, kteří kdy umřeli?"
  Gamma, ten hnědočerný pes se pomalu uchechtl ,, Ale ne. Nejsou tam mrtví psi. Naši přátelé nebo příbuzní. Jen to zní hezky, když to tak řekneš." Chvíli mlčel a hleděl vzhůru ale pak dodal ,, tví mrtví přátelé a příbuzní, jsou tady" hubehou packu si položil kousek pod krk na místo kde pravidelně bušilo srdce.
  Ano, je hezké, když to tak řekneš. Bylo to, jako poslouchat úplně jiného psa, než kterého poznala první den ve smečce. Pohled byl plný veselého jiskření, vyplazený jazyk a rozvrtěný ocas. Hope netušila, co se stalo. Ale byla si jistá, že až vyjde Sluneční pes, bude to zase ten nabručený a starý pes.
  ,, Kéž bych to mohl vidět tak jako dříve" povzdechl jemně. Hope nepochopila jeho moudře znějící slova ,, nebe je pořád stejné" přesvědčovala ho. Ale Gamma se jen usmál a aniž by o ni zavadil pohledem prohodil ,, to ano. Ale já ne. Změnil jsem se, víš? Jsem na jedno oko slepý. Vidím jen polovinu nebe. A to to druhé oko také stojí za starou myš..."
  Hope pocítila zastudění v kostech když se jí kolem čenichu prohnal ranní větřík. Obloha začala nepatrně blednout a hvězdy mizet. ,, Kolik jsi vlastně zažila Rudolistí?" Zeptal se Gamma a hleděl na poslední jiskření noci. Rudé listy, povalující se po zemi?... ,, V jednom jsem se narodila a v druhém žila" odpověděla co nejpřesněji. Hubený a kostnatý pes zívl a protáhl se ,, to je jedna celá Cesta čtyř Psích Duchů a půl. Jsi ještě nevyspělé štěně."
  Hope cítila, jak se mu do hlasu vrátilo obvyklé bručení. Hned jak zmizely hvězdy, opět se stal naštvaným starým psem. ,, Jednou zmoudříš Hope" zabručel ,, jednou z tebe bude silná a neporazitelná fena. Ale kdo ví, zda to bude dobře, či zle..." Jeho slova pomale utichávala, když se vydal pryč.

  Hope Gammovy slova vrtala v hlavě dokonce i při lovu. Nemohla se soustředit, když v tom jí před čumákem prosvištěla lasice. Cvakla zuby do prázdna a výhružně si zavrčela pod fousy.
  ,, Co to jako bylo?!" Vyštěkl černobílý pes s jizvou přes oko. Druhý lovec Zoro, byl dnes pověřen vést loveckou skupinu. A ikdyž sebou Hope brát nechtěl, - a ani ona nechtěla s ním - Alfa rozhodl jinak. Připlížil se k ní jako ke kořisti a těsně před ní vyskočil s hrdě vztyčenou hlavou a učpěnlivě na ni hleděl ,, ta lasice se ti přímo nabízela!" I přes všechnu snahu vypadat autoritativně byl nižší než ona a chundelatá srst pod krkem mu přidávala na rozměrnosti.
  ,, Promiň" Hope uhla pohledem a provinile se stáhla o krok do zadu. I když by tohoto psa hravě přeprala, nechtěla mít malér, zvlášť, když ona je sedmá lovkyně a on druhý lovec. ,, Nějak mi to uniklo..."
  ,, Ano, ano to jsi trefila" vrčel Zoro dál svou a fenčiných omluv si nevšímal ,, uniklo ti to, těsně před čumákem!"
  ,, Ale notak Zoro" moudrý hlas přerušil vrčení psa. Středně velký šlachovitý pes si sedl vedle roztřesené Hope a svou drobnou kořist si položil mezi přední packy ,, byla to jen lasice."
  Zoro zafuněl a otočil se na místě. Několikrát těkl pohledem mezi Whisperem - který se tak ochotně vydal Hope chránit - a mladou lovkyní. ,, Tak dobrá" zamručel a pokoušel se vypadat klidně, ale uši se mu točily dozadu ,, tentokrát ti to odpustím ale dozví se o tom Eren."
  ,, Kdo je Eren?" Zašeptala Hope Whisperovi do ucha, když se Zoro skláněl pro svou kořist a hrdě kráčel po louce. ,, Delta" odpověděl a naklonil se k ní ,, ale Zora si nevšímej, je takový vždycky, a na každého."
  Skupinka psů se vydala do tábora. Hopiny bystré smysly zaznamenaly plno pachů přírody. Nové zelené listy, stará opuštěná doupata drobných zvířat.
  Na mysl ji ale náhle vyplavala vzpomínka na Gammova slova. Měla z nich nepříjemný pocit. Jak to myslel.
  Tříčlenná výprava se vrátila do tábora, právě ve chvíli, kdy z něj klusali tři psi. Byli to hlídkaři. Hope znala ale jen jednu fenu z nich. Byla to hnědá šlachovitá Rita. Po jejím boku klusal pes na chlup stejný. Žeby další sourozenci, jako jsou Misi a Aki, nebo jen shoda náhod?
  Třetí pes byl šedobílý, s ohromně chundelatou srstí. Hope měla pocit, že by je měla pozdravit, ale přeci jen znala jen Ritu, a to ještě k tomu z doslechu. Držela jazyk za zuby a kráčela dál.
  ,, Laky!" Whisper šťastně vyštěkl a olízl hnědému psovi - totožnému s Ritou - tvář ,, máte hlídku?" Zastavil se a Hope měla nutkání, i přes to, že Zoro šel dál také stát. ,, Ano, celé odpoledne" přitakal Laky a oplatil svému kamarádovi přivítání ,, já budu hlídkovat na hranici s vlky." Hope se zachvěla. Doufám že nezachytí pach mě a Aika z předešlého dne. To by jsme museli těžce vysvětlovat, že jsme byli na cizým území. Hope si byla vědoma toho, jak ten den riskovali, ale jinak by se nedozvěděli pravdu.
  ,, Tak dávej pozor" varoval ho Whisper ,, nikdy nevíš, čeho jsou ty bestie schopny!" Laky se usmál ,, děkuji že si děláš starosti" kývl uznale hlavou ,, ale mám už cvik, od toho jsem hlídkař!"
  ,, Dobrá, tak mi už půjdem" Whisper pokynul Hope, aby šli dál po cestě Zora. Ozvalo se za nimi ještě jedno ňafňutí patřící Lakymu.
  ,, Vím že to bude znít hloupě" řekla Hope ,, ale jak se jmenuje ten třetí pes?" Whisper nedal znát ani trochu netrpělivosti a naopak přívětivě odpověděl ,, myslíš Gastona? Je to dobrý pes a umí výborně hlídkovat" ujistil ji ještě. ,, Ono se dá hlídkovat i špatně?" Zeptala se jako malé štěně. Whisper se zasmál i přes hlodavce v jeho mordě ,, Hope ty jsi vážně ještě moc mladá."
  ,, Jak může někdo hlídkovat i špatně?" Plácala si Hope dál svou ,, vždyť to nejde. Nebo jo?"
  Šedý pes se rozběhl, aby unikl zvědavosti mladé feny. S usměvavým obličejem a radostným jiskřením v očích běžel skrs vysokou trávu a přibližoval se lesu. Hope stačila vykřiknout ,, hej!" Rozběhla se za ním, a jednak díky svému původu, druhak díky tomu že měla volnou tlamu ho rychle dohnala. 
  Přišlo jí zbytečné se znovu ptát na Gastona a tak když s Whisperem vyrovnala krok, zasáhla do starých událostí toho dne. ,, Zapomněla jsem ti poděkovat" zafuněla a stále pádila po boku šedého psa. Whisper ale smykem zastavil, až se do vzduchu zvedl prach. Než promluvil, několikrát dlouze vydechl ,, za... za co?"
  Hope, která už byla znovu vedle něj, se mile usmála ,, za to, jak jsi mi to vyžehlil u Zora. Asi bych se z toho bez tebe nevykroutila."
  ,, To nestojí za řeč" prohodil a znovu se postavil k chůzi. Hope do něj vděčně šťouchla a polokrokem ho následovala do tábora.
  Psi už byli všichni na nohou a plně dělali svou práci, nebo si užívali volný čas. Hope si všimla, že mimo tří hlídkařů v táboře chybí i Delta, neboli Eren, Misi, Aki a Aiko. Nejspíš se vydali na odpolední lov. Tak byl v táboře jen jediný lovec - mimo Zora, který se sotva vrátil - a to družka Whispera Laila. Seděla na kraji lesa a něco probírala s Cooperem. Když znenadání zvedla hlavu a zpatřila svého druha, zapomněla na debatu a šťastně se k němu rozeběhla. Hope se od něj oddělila a z povzdálí sledovala, jak si s Lailou olizuje uši. Neměla tušení, zda by někdy měla o druha zájem. Nikdy ji moc nepřitahovala ta představa, že by měla někoho, za koho by byla schopna položit život.
  Místo dalšího prázdného přemýšlení si šla sednout před lovecké doupě. Snad už všechny ze smečky poznala, až na jednu chundelatou šedobílou fenu. Byla to hlídkařka a taky jediná fena ve smečce, které ještě neznala jméno. Ale teď nebyla na dohled.
  Hope se uvolnila a nechala své tělo klesnout do křiklavě zelené trávy. Hlavu ztěžklou myšlenkami si položila na přední packy a dlouze zívla.
  Tábor byl živý. Omega chodila sem a tam a v tlamě nosila kus mechu. Namáčela ho o kus dál v jezírku a vracela se s ním očišťovat místo, kam se skladovala kořist, aby tam nebylo zbytečně moc krve.
  Několik hlídkařů se sešlo pod Zeleným Dubem a rozdělovalo si hlídky, v čele s hlavním hlídkařem Samuelem. V táboře vládla pohoda.
  Alfa zrovna vylezl z doupěte a dlouze si zívl. Kousek za ním se protahovala Beta. Popošla ke svému druhovi a olízla mu ucho. Pak se oba posadili na zelenou trávu a sledovali se spokojenými výrazy smečku.
  Hope neudržela otevřená víčka a na chvíli jí spadla do zorného pole. Nechci spát, jen si na chvíli odpočinu...
  ,, Hej Hope!" Známí hlas se okolo feny točil v kruzích a štěkal její jméno. Když otevřela jedno oko, aby se ujistila, zda je všechno v pořádku, zahlédla záblesk černobílé srsti. Aiko... Mladý pes seděl vedle ní a s hlavou u země s obavami opakoval ,, Hope probuď se, rychle!"
  Hope se protáhla a uvědomila si, že usnula. Chtěla si jen odpočinout a takhle to dopadlo. ,, Co je? Co se děje?" Dožadovala se rozespale odpovědi.
  ,, Alfa si nás zavolal k sobě!" Zavrčel a čenichem jí rýpal do ramene. Potom tiše dodal ,, odpolední hlídka se vrátila..."
  Hope nadskočila. To snad ne?! Snad je Laky nevyčmuchal na cizým území! Chvíli na to si uvědomila, že Sluneční pes bude za chvíli zacházet. Prospala celé odpoledne. Alfa už neposedával venku před doupětem, ale byl uvnitř. Hope už z dálky viděla, jak mu v záři Slunečního psa lesknou oči. Když do doupěte došli, Beta tam nebyla. Musela být někde venku.
  ,, Tak pojďte" řekl Alfa tiše, když byli Hope a Aiko těsně před vchodem. Oba dva psi si výměnili vystrašené pohledy a vešli dovnitř. Alfa se ale najednou uchechtl ,, co ty zaražené obličeje?"
  Hope trochu povolila svaly a donutila svůj zadek poklesnout na zem ,, provedli jsme něco?" Otázala se zaraženě.
  ,, A měli by jste?" Moony přivřel oči a těkl mezi nimi pohledem.
  ,, Hope, přišlo mi, že ty a Aiko spolu nejlépe vycházíte" začal klidnou konverzaci a hlídací fena konečně vydechla ten dlouho zadržovaný vzduch. ,, Jsi jistě hodně bystrá a chytrost ti nechybí, proto bych vás potřeboval vyslat na dnešní noční hlídku."
  ,, My jsme lovci!" Zaprotestoval Aiko ,, Alfo, jaký důvod, krom Hopiné bystrosti, máš, aby jsi nás posílal hlídkovat?"
  ,, To je právě to," zavrčel ,, půjdete hlídkovat na hranici s vlky. Ostatně, vy už jste tam byli, že?" Hope nadskočilo srdce a uvízlo jí v krku. Takže se o jejich nepovoleném výletu Alfa přecejen dozvěděl. ,, Jen jsme se šli porozhlédnout..." Hlesla.
  ,, To je jedno! Dnes večer tam máte prostě hlídku! Oba dva!" Alfa odvrátil zrak a dal tím psům najevo, aby odešli.
  ,, Je to trest?" Zeptala se Hope, když vylezla společně s Aikem z doupěte. Farmářský pes pokrčil rameny a mrzutě si povzdechl.

Jej! 5. Kapitola!
Tahle byla v celku krátká a nepodstatná, ale to jen taková odmlka, než nastane bouře 🖤