Bloody Pack - Cesta Naděje [Dokončeno]

8. Kapitola

  Už uběhlo pět dní od porážky Obřího kožichu. Gamma s Hope právě stáli uprostřed lesa s podivnou podestýlkou, která vypadala, jako malé keříčky, na kterých se třpytily fialové bobule.
  Postarší hnědočerný pes je pročesával packou a zkoumal letošní úrodu. ,, Těm malým bobulkám se říká Trávič psí," vysvětloval a drápkem ukázal na tmavou kuličku. Hope k němu docupitala, aby se mohla podívat z blízka. Po cestě se pokoušela bobulí zašlápnout co nejméně. ,, Pomáhají psům lépe strávit jídlo, aby je v žaludku netlačilo," pokračoval zaujatě ,, trhají se takhle;"
  Chytl jeden keřík u kořenů do zubů a rychle ucukl s hlavou. V tlamě mu zůstal bezvládně viset chomáč listí a větviček, ozdobený Trávičem psím. ,, Zkus to," pokynul Hope a položil si keřík na zem k nohám.
  Hope strčila čenich do keříků a našla ten správný. Chytla jej a cukla. Hned na první pokus se jí to výborně podařilo. Ale Gamma se tvářil nabručeně. ,, Co je?" Zavrčela uraženě a položila keříček na zem.
  ,, Nejdřív se musíš podívat, zda jsou na keři Tráviče!" Napomenul ji, možná i trochu provokativně. Packou drbl do Hopiného keříků ,, na tomhle, není nic."
  Měl pravdu, keř byl holý. Neleskly se na něm žádné lákavé bobulky. Jen zeleň a větvičky. ,, Stane se," zabručela fena a znovu hledala vhodný keř. Chytla ten nejosypanější a trhla hlavou. Tentokrát jí pár bobulí spadlo na zem, ale většina zůstala.
  ,, To už je lepší," pousmál se Gamma nevrle. To měla být pochvala?! Hope si na jeho nabručenost sice už zvykla, ale stále jí udivovalo, jak takhle může žít.
  ,, No nic, nazbíraj těch keříků co nejvíce," řekl ještě a pak se k ní otočil zády ,, já mám ještě nějakou práci..."
  Fena si něco zabručela pod vousy a znovu hledala vhodný keř na utrhnutí. Když už pracovala nějakou tu chvíli, a měla pěknou hromádku keříčků plných Tráviče, uslyšela kroky.
  Byl to opět Gamma. Přišoural se k ní a zkoumal, kolik toho fena natrhala. Nic neříkal, až si Hope začala myslet, že ji nevidí. K jejímu štěstí po chvíli řekl ,, vidím, že ti jde práce od packy. Pošlu za tebou nějakého volného psa, aby ti pomohl s nošením."
  Hope chtěla namítnout, že je to pro ni maličkost, odnosit to sama. Přeci jen, neměla náladu se s někým bavit. Ale Gamma jí nedal možnost slova ,, Betě nějak přitežklo, myslím že jí Trávič pomůže."
  Na to už fena neměla co namítnout. Gamma na ni pokýval a znovu se vytratil mezi stromy. Hope zlostně zavrčela. V poslední době ji štval víc než obvykle. Každou noc měla nutkání se vytratit ven a hledět s ním na hvězdy.
  Znovu a znovu trhla hlavou a rvala víc a víc keříků. Neovladatelně se vrhala do změti listů a větviček, nehledíc na to, zda jsou na nich nějaké bobule. V hlavě jí proběhly všechny křivdy; pohledy smečky, Akiho a Zorův názor na hlídací psy, Gammova slova o její nespoutané síle! Proměnilo se to v zoufalství: smrt její matky, po packy v její krvi! Zrada Hell! Zavrčení!
  Přestala a zůstala vystrašeně stát. Co to dělá? Všechny větvičky byly na cucky, rozházené okolo. ,, Ty jsi tak zlá fena!" Ozívaly se jí v hlavě hlasy. ,, Až se o tomhle dozví smečka, shodí tě na Omegu! Ty bestie!" Jakoby slyšela všechno to obvinění. Ale, čím rychleji se vracela do reality, tím ostřejší a srozumitelnější hlasy byly.
  ,, Nechápu, co to tady jako hraješ?!" Promluvil někdo opět, teď už někdo opravdový, někdo z reality ,, mluvím na tebe, tak se na mě alespoň podívej!"
  Hope se otočila a spatřila černobílého psa s jizvou přes oko. Stál ve stínu borovic a s přivřeným okem na ni hleděl.
  ,, Z ... Zoro!" Zakoktala. Nezmohla se na nic lepšího. Zoro cenil tesáky, ale v jeho oku nebyl jen vztek, byl tam i náznak potlačovaného strachu. Bojí se mě snad? Měl Gamma pravdu, když tvrdil že ze mně jednou bude neporazitelná fena? Zoro byl sice o půl hlavy menší, ale jeho silné tlapy a pružné svaly by vyděsily i Nebeské psy.
  ,, Proč jsi to udělala?!" Zasyčel a podezívavě sklonil hlavu kousek nad zem. Hope se nezmohla na jediné slovo. Pokud sem Gamma poslal právě Zora, věděl, že se stane nějaký konflikt? Poslal ho sem naschvál, aby fenu naštval?
  ,, Mluv se mnou!" Zavrčel důrazněji ,, co to bylo za zatmění?!" Hope povzdechla a udělala k němu nepatrný krůček, ale i při tak malém pohybu sebou Zoro trhl. Byl připraven bojovat.
  ,, Prosím, neříkej to ostatním," začala žadonit a div před ním nespadla a neukázala mu břicho. ,, Proč bych neměl říkat pravdu?" Vyštěkl ale neudržel drzé uchechtnutí ,, už od prvního dne jsem věděl, že jsi agresivní bestie!"
  ,, Děje se něco?" Vložil se do toho třetí právě příchozí pes. Hope nevěděla, zda je dobře, nebo špatně že přišel zrovna Oktan. Nový pes, který k ní a k Misi projevuje náklonnost. ,, Gamma mě sem poslal, abych ti pomohl odnosit keříky," vysvětlil a těkl mezi Zorem a Hope pohledem.
  ,, Jaké keříky?" Provokoval Zoro ,, žádné nevidím, všechny je rozervala!" Oktan se rozhlédl a pokrčil rameny ,, no, tak natrháme nové." Zoro vztekle dupl ,, co to říkáš?! Nic se trhat nebude! Řekne se to Alfovi!'
  Hope nechápala, proč se jí Oktan zase zastává, ale rozhodně byla ráda. ,, A co tu vůbec děláš ty Zoro?" Zeptal se podezřívavě ,, tady je zakázáno lovit, je tu až moc bylinek, které by jsi mohl pošlapat!"
  Zoro znejistěl ,, šel jsem okolo na lov..." Chtěl pokračovat, ale Oktan se opět ozval ,, to znamená, že jsi se tady neměl zastavovat, měl jsi jít dál! Tak jdi, než se o tom dozví Delta!"
  Zoro něco zavrčel, ale otočil se a váhaným během zmizel v houští. Hope šťastně poskočila ,, Oktane, už zase jsi mě zachránil! Jak se ti odvděčím?" Oktan na ni pohlédl se starostlivým výrazem ve tváři, ale i tak se pokusil povzbudivě štěknout ,, stačí když to znovu nasbíráme. Jinak bude Beta marodit až do úplňku Měsíční psice."
  Oba dva se pustily do práce.