Bloody Pack - Cesta Naděje [Dokončeno]

9. Kapitola

  Hope se hnala jak nejrychleji dovedla. Její šestý smysl jí napovídal že je něco špatně. Moc špatně!
  Co dělají hlídací psi na jejich území? Proč na sebe upozorňují? Možná to ale není nikdo z hlídací smečky. Možná je to nějaký potulný pes, jako byl dříve Oktan, než smečce pomohl v boji s Obřím kožichem a následně se do ní přidal.
  Ikdyž to byla lákavá představa, Hope se stejně neubránila pocitu velkého nebezpečí. Měla strach, že Hell opravdu vyvraždí smečku Zeleného Dubu.
  I přesto, že vytí utichlo, lovci běželi dál. Ten hrozný zvuk se ozýval z lesa pod táborem. Ne-li v táboře! Hope si představila, jak velký hlídací pes útočí na nějakého slabého člena smečky. Třeba na štěně Theodora, nebo na drobného hlídkaře Samuela!
  Došlo jí, jakou náklonnost ke všem psům ze smečky cítí. Měla je všechny moc ráda. Některé sice míň, ale i tak by si nikdy neodpustila, kdyby Hell někoho z nich zabila.
  Ševelení stromů utichlo, když se Hope se skupinkou lovců vyřítila na menší mýtinu porostlou mechem a obklopenou zelenými keříky.
  První, čeho si všimla byla černá, svalnatá postava, téměř totožná s tou její. Jediný rozdíl mezi fenou a Hope byla její namodralá barva, která mladé lovkyni ihned osvětlila situaci.
  Než si ale stihla uvědomit podrobnosti, do očí ji udeřily rudé cákance vpíjející se do měkkého mechu. Pach krve jí vyplnil nozdry a na chvíli zastřel zrak. Několikrát zamrkala a neudržela truchlivé zakňučení.
  Pod obrovskými tlapami černé feny leželo hubené tělo. Hope si ho ani nemusela dvakrát prohlížet a došlo jí o koho jde. Byl to milý hlídkař Laky. Jeho bok se nezvedal, v přirozeném tempu dechu. Nezvedal se vůbec...
  Na krku měl uštědřenou velmi chytře a čistě provedenou ránu útokem zkušené bojovnice. 
  Takové zranění by nepřežil ani hlavní lovec Eren, natožtak chudák Laky. Musel být na hlídce a hlídací fena ho podle napadla, nejspíš ze zadu.
  Ach Laky... Proč zrovna ty? Proč mi tohle děláte Psí duchové?!
  Konečně se sebrala natolik, aby mohla čistě a jasně uvažovat. Tři lovci; Aiko, Whisper a Laila dorazili až teď, jelikož byla Hope rychlejší.
  Prorazili se skrs křoví a div nepopadali na sebe. Výjev před nimi je natolik vyděsil, až vykulili oči a nehnutě stáli. Mlčeli. Dokud ze sebe Laila nevydrala zmučené zavytí.
  ,, Laky!" Kňučela. Hope jí věnovala truchlivý pohled, ale ten ihned stočila k namodralé feně, která znenadání promluvila; ,, Tohle tobě a té tvé prohnilé smečce posílá Hell!"
  Hope čekala, že se dá co nejrychleji na útěk, ale hlídací fena se ani nehla. Nehybně stála a s mrazivou jistotou sledovala výjevy, dějící se před ní.
  Když v tom se ozvalo dupání a výření listí. Jako první se skrs křoví procpal Alfa a za ní zbytel smečky.
  Všechny muselo přivést nepsí zavytí. Hope si až teď uvědomila, jak moc se jí třesou nohy a jak rychle dýchá. Neběžela, ani zdaleka tak dlouho, aby byla vyřízená. Cítila se být v šoku.
  Několik psů žalostně zaklonilo hlavy a vylo. Jiní se vystařeně stáhli do stínu lesa a skrs listí hleděli na fenu, která Lakyho zavraždila. Většina na ni ale začala dorážet. Štěkali všelijaké nadávky. Z některých Hope píchlo u srdce. Ikdyž si vražedkyně zasloužila slyšet taková obvinění, byla hlídací pes stejně jako ona. Oslovení; ,, hnusný tesáku Dlouhých pacek!" Nebo ,, krvelačný hlídací pse!" Bolelo.
  Nejhůř ale na ztrátu mladého hlídkaře reagovala Rita. Jeho sestra vydávala žalostné a táhlé vytí, při kterém pukalo srdce. Hope netušila, co hrozného musí prožívat. Nechtěla na ni už dále hledět a s nadějí v očí pohlédla na Alfu. Doufala, že to všechno zastaví.
  Moony se na ni rychle otočil a opětoval starostlivý pohled. Vypadal zmateně, naštvaně a smutně zároveň. Ale musel zasáhnout. ,, Tak DOST!" Zavyl hlasem, při kterém mrazilo pod kožichem. ,, Všichni se ihned uklidněte!" 
  Psi se pokusili uposlechnout zdánlivě lehkému rozkazu, ale někteří z nich ještě stále přidušeně vrčeli nebo vyli. Ale bylo relativní ticho.
  Alfa tentokrát promluvil jen k Hope. ,, Znáš tu fenu?" Zeptal se a nejspíš se pokusil, aby to nevyznělo urážlivě, že všichni hlídací psi jsou rodina. Hope na to nebyla pyšná, ale znala ji. ,, Ano," odvětila ,, jmenuje se Raketa."
  Moony si nejistě olízl tlamu a oči odvrátil na Raketu. Nevěděl, jak začít. Hope si uvědomila, jak těžké musí být zeptat se jí nějakou smysluplnou otázku.  Stála na místě a hrdě zvedala bradu.
  ,, Raketo," řekl Alfa konečně na hlas a utišil tím tak i poslední štěkání ,, jsi ze smečky Hell?"
  To byla špatná otázka... Uvědomila si Hope sklesle. Věčina psů začala poštěkávat;
  ,, Kdo je to Hell?"
  ,, Je nebezpečná?!"
  ,, Co budeme dělat?!"
  Raketa si ale nikoho z nich nevšímala a čistě odpověděla ,, ano jsem." Moony těkl po Hope trochu naštvaným pohledem, ale silně pokračoval ,, vyslala tě sem, udělat špinavou práci?"
  Raketa se arogantně uchechtla ,, špinavou? Ano, špinavá byla dost, stejně tak špinavá, jako je celá vaše nečistokrevná smečka!" Znovu tím pozvedla vlnu nesouhlasu a pokřikování.
  ,, Ticho!" Napomenul je Alfa znovu. Pak rozčíleně střihl ušima a kývl na jedny z největších psů ,, Zoro, Erene, Vichřice a Sereno! Přiveďte ji sem!"
  Raketa ani nečekala, než k ní čtyři psi přijdou a pozvolným krokem se dostala do shromáždění psů. Jeden letmí pohled věnovala Hope, ale ihned vzpříma pohlédla na Moonyho a nabručeně ho ujistila ,, nikomu z vás nehodlám ublížit."
  Než ale stihl Alfa smečky odpovědět, předběhla ho Hope. ,, Tak proč jsi ublížila Lakymu?!" Ani nevěděla, proč to řekla. Asi měla někde v nitru potřebu hájit mrtvého psa. Jakoby ji stále mohl slyšet.
  Alfa jí věnoval nabručený pohled a Raketa se uchechtla její troufalosti. Následně odpověděla ,, to byla jen výstraha tady pro Naději. Ona už ví co to znamená."
  Hope se při jejich slovech sevřelo hrdlo strachy. Ano, vím... Odvrátila pohled a zabodla ho do svých velkých tlapek. Předtím si toho nevšimla, ale na pravé tlapě měla vcelku dlouhou jizvu, ve tvaru hada. Nejspíš si ji odnesla z boje s Hell před několika úplňky. To jí připomnělo, jak moc se bojí jejího hněvu. Věděla, že její bývalá Alfa dokáže všechny zabít. Věděla to už před Lakyho smrtí, ale tou se to jen potvrdilo.
  ,, Hope, co o tom ty víš?" Zeptal se Alfa. Ikdyž se tvářil naštvaně, Hope z jeho hlasu cítila náznak nejistoty.
  Věnovala jeden dlouhý a tajuplný pohled své bývalé člence smečky. Z toho jejího se nedalo nic vyčíst. Ale Hope věděla, že pokud chce ochránit smečku, nesmí se nikdo nic dozvědět. Raketa s tím očividně počítala.
  ,, Nic," řekla a snažila se jakkoliv zachránit situaci ,, to bude jen pomsta Hell za natržené ucho..." Znělo to málo přesvědčivě.
  Ty jsi opravdu hloupá! Nesmíš se tvářit tak klidně! Tvůj nepřítel zabil tvého kamaráda, s tebou to nic nedělá?!
  Hope stočila pohled k mrtvému tělu. Laky stále ležel na stejném místě. Nikdo s ním nic neudělal.
  Vedle něj se choulila Rita a čistila mu rány. Vypadala tak ... Zranitelně. Packy se jí třásly z pohledu na ztuhlé tělo, oči měla vytřeštěné hrůzou a srst naježenou. Stále se nijak nevyjadřovala, k incidentu.
  ,, Když to je opravdu takhle..." Zavrčel podezřívavě Alfa a donutil jí tak odtrhnout pohled od mrtvého psa. Hope zakňučela.
  ,, Zoro, Erene, Vichřice a Sereno, odveďte ji do tábora a hlídejte jí, dokud nepřijde celá smečka," zavrčel na ty stejné psy, jako předtím. Tentokrát Raketa poslušně počkala, dokud k ní nepřijdou, potom kývla na Alfu a v obklíčení čtyř psů se vydala do tábora.
  Hope nevěděla, zda je to ten nejlepší nápad, dovést ji přímo do středu území smečky, ale pak si vzpomněla, že všichni hlídací psi už stejně ví, kde to je.
  ,, Vy ostatní se rozlučte s Lakym." Dodal o něco tišeji a s napjatými svaly doběhl k hnědé fence sklánějící se nad svým mrtvým bratrem. Něco mu zašeptal, ale nikdo neslyšel co. Rita na něj vděčně pohlédla a olízla mu ucho.
  Hope si povzdechla a smutným krokem si stoupla vedle Samuela, s Boltem. ,, Dobrý lov," zašeptal hlavní hlídkař a hlas se mu u toho neovladatelně třásl. Rita mu taktéž olízla ucho, jako tiché díky.
  Bolt se dotkl čumákem jeho ramena a skoro neslyšitylně zašeptal ,, Dobrý lov Laky." Dostalo se mu olíznutí od Lakyho sestry.
  Hope si stoupla přímo nad Lakyho a zůstala stát, jako přikovaná. Teď se jí naskytl přímo děsivý pohled na svého kamaráda. Z dálky to nevypadalo tak hrozně, ale teď viděla každý detail; jeho hrůzou vytřeštěné oči, na kterých se leskl posmrtný šedý potah, tlama otevřená do zavytí, ale nejhorší byla pochopitelně rána v hrdle. Hluboká a přesto čistá.
  ,, Dob-dobrý lov Laky," vykoktala ze sebe nakonec. Rita se ani nehla. S prázdným pohledem se skláněla nad svým bratrem. Nevěnovala Hope olíznutí díku.
  Tak teď i ty Rito? Povzdechla v duchu. Už nečekala ani chvíli a uhla z cesty Cooperovi. Zrychleně dýchala a hlava ji bolela, jako kdyby v ní pobíhal nezbedný zajíc.
  Sebrala poslední odvahu na Alfu po tom všem promluvit a zeptala se ho; ,, Alfo? Můžu jít do tábora?" Moony teď jen seděl, se skloněnou hlavou a jakoby Hope ani neslyšel. ,, Alfo?" Zeptala se opatrně znovu. Nic.
  V tom se vedle něj vážně posadila Beta a přiložila svůj chundelatý čumák svému druhovi do ucha. Něco zašeptala.
  Alfa zatřepal hlavou ze strany na stranu, až se mu zachvěly uši. ,, Ano, ano můžeš," odpověděl konečně až přehnaně vážně ,, vem si sebou Samuela, Bolta a Gastona. Odveďte Teddyho a v táboře vykopejte vězení, kam Raketu uložíme."
  ,, Ale Alfo, co náš úlovek, nechali jsme ho v lese," zaprotestovala Hope. Moony po ní znovu střelil podivným pohledem a prohodil; ,, ostatní lovci to pozbírají!"
  Hope už neměla otázky. Sebrala čtyři psy a vedla je do tábora. Malý Theodor jim sotva stačil, měl krátké nožičky a v nich neměl žádnou sílu. Ale Hope nechtěla zpomalovat. Musela se postarat o bezpečí smečky a o uvěznění Rakety.
  Když doběhli do tábora, Vichřice, Zoro, Eren a Serena stáli v kruhu okolo hlídací feny a upřeně na ni hleděli. Hope k nim přišla a zdělila jim Alfovy rozkazy. Vichřice se ujala Teddyho a odvedla do do doupěte hlídkařů. Samuel s Boltem hlídali Raketu, jinak všichni ostatní kopali co největší díru. Půda byla kyprná a vlhká, nebylo těžké se do ní prokopat. Sice byli všichni celý od bahna, ale na to by vystačilo i jejich jezírko.
  Jámu kopali co nejblíže k doupěti Alfy a Bety a co nejdále od Omegy a Gammy. Museli mít jistotu, že pokud se Raketě podaří utéct, nebudou první na ráně ti nejzranitelnější.
  Díra už měla velikost Hope, ale fena nepřestávala hrabat, ikdyž ostatní už přestali. Veděla, že pro Raketu bude za potřebí tak dvakrát veliká.
  Hlídací psi měli v povaze i neúnavnou tvrdohlavost. Ale nezdálo se, že by se Raketa dříve pokoušela o útěk. Proč by to dělala teď?
  Hope přestala, když byla jáma uctivé velikosti. Po kluzkých, hliněných stěnách se pokusila vyškrábat nahoru, ale nohy jí ujíždely. Eren se naklonil přes okraj a pokusil se jí chytit za zátylek. Ale v zápětí zase ustoupil, jelikož byla hlína kluzká i na okrajích.
  ,, Fuf!" Vydechla Hope a otřepala se, až se bahno rozlítlo na všechny strany. ,, Takhle tě ven nedostaneme!" Poznamenala Serena. Její jedno zelené oko a druhé zářivě modré byli v přítmí jámy vidět, jako malá světélka.
  ,, Ano," přitakal Gaston a opřel si hlavu o kraj jámy ,, musíme vymyslet něco trochu jiného!"
  Hope se usilovně zamyslela. Přešla ve stísněném prostředí sem a tam a pak si radši sedla. Mohli by kopat a kopat, až by se dokopali ke mně. Ale né, tím by se porušilo vězení. Musí mě prostě někdo vytáhnou!
  Ale kdo? Nikdo se na bahně dostatečně dlouho neudrží a my nesmíme riskovat, že někdo spadne za mnou.
  ,, Mám ji vytáhnout?" Ozval se hluboký a chraplavý hlas. Hope chvíli přemýšlela, kdo promluvil když v tom jí to docvaklo.
  ,, Ty?!" Zavrčel Samuel ,, myslíž že jsme hloupý? Utekla by jsi!" Hope u něj nikdy neslyšela tak nepřátelský tón, ale tušila, že má proč ho používat.
  ,, Jestli je vám milejší aby tam zůstala, tak prosím!" Zavrčela znovu Raketa opovrživě. Na chvíli bylo ticho.
  Pokud to Hope dobře pochopila, tak se Raketa nabídla k Hopiné záchraně. Jenomže proč? Že by se ve velké hlídací feně až natolik spletla? Nebo chtěla jen využít situace a utéct? Tak či tak, Hope se předníma packama opřela o stěnu a štěkla ven z díry; ,, Nechte jí, ať to zkusí!"
  Přes okraj se ozvalo naštvané zavrčení Zora; ,, no jistě, kdo jiný by jí měl více věřit než ty..."
  Hope nic neřekla a čekala co bude následovat. Výhled na oblohu jí zastínila mohutná hlava. Raketa zaryla drápy hluboko do bahna a naklonila se přes okraj. Hope doufala, že to vyjde a hlídací fena nesletí za ní. Nechtěla by s ní být v tak stísněném prostoru. Ať už jí pomohla jakkoliv, stále to byla stoupenkyně Hell.
  Nechala se chytit za zátylek a pokoušela se vyškrábat ven. Každých malým krůčkem měla pocit, že spadne. Ale pevný stisk za jejím krkem jí dodával na sebevědomí. Zaškrábala v bahně a když už měla vršek jámy nadosah, odrazila se od stěny a přepadla přes okraj.
  Raketa jí pustila a stáhla se. Ihned jí Bolt se Samuelem obklíčili, aby si byli jistí, že nemá kam utéct.
  Hope se postavila na roztřepané nohy a otřepala se. Cítila jak má mezi prsty na tlapkách plno bláta, které bude muset ještě dlouho potom vytahovat.
  Naklonila se blíže ke své zachránkyni. Ikdyž se pokusila vypadat trochu vděčně, musela si připomenout, že před ní nestojí hrdiná fena, ale zbabělá vražedkyně, která se tak hrozivě zbavila chudáčka Lakyho. Ó jak ten mi chybí... I přesto že jsem ho ráno viděla, zdravila jsem se s ním a olízla mu ucho. Už teď se mi po něm stýská...
  S kamenným pohledem přehlédla Raketu a sedla si vedle váhavě stojící Sereny a Zora. Ti dva se k sobě nějak měli. Zoro byl mladší, než fena vypadající stejně. Hope si to předtím neuvědomila, ale měly i podobné pachy. Byla to jeho matka! Ahá! Tak to mnohé vysvětluje. 
  Ozvalo se zavytí. To se Alfa se smečkou vracel. Museli cestou běžet, jinak by se tak rychle nevrátili.
  Alfa šel s hrdě vztyčenou hlavou v čele psů a vedle něj oddnaně klusala jeho Beta. Fena narozdíl od svého druha nevypadala tak sebevědomě. Smrt hlídkaře jí musela mnohem víc zasáhnout.
  Za dvojicí hlavní psů byl zástup ostatních členů smečky. Někteří se tvářili zdrceně, jiní vyděšeně, nebo nevěřícně. Všichni byli ale smutní.
  Mezi posledními psy šel Aki s Erenem a Gammou. Nesli hnědé tělo s krátkou srstí. Gamma, - jehož pravé jméno Hope stále neznala - se celý neovladatelně třáls. Ale nebylo vidět, zda je to způsobeno smutkem, nebo tíhou mrtvého těla.
  ,, Alfo," hlásil se okamžitě Samuel u velitele smečky ,, učinili jsme, jak jsi rozkázal. Vězení je vykopané. Hlídací pes se z něj nedostane. Máme to ověřené." Mrkl na Hope. Né však pobaveně. Spíš, ... Vyděšeně.
  Same, snad se mě nebojíš? Zazoufala Hope. Nikdy by ji nenapadlo, že i tak moudrý pes, jako je Samuel by mohl mít strach zrovna z ní.
  Alfa o hlídací fenu ani nezavadil pohledem a kývl na Hlavního hlídkaře ,, dobrá práce. Svolej smečku. Učiním rozhodnutí..."

  Hope se usadila ve vlhké hlíně a začala si jazykem vytahovat bahno mezi drápy. Šlo to pomaličku, ale než se shromáždila celá smečka, bylo dokonáno.
  Úplně na druhé straně od mladé lovkyně bylo štěně Teddy. Neovladatelně se třáslo a tak ho musela Vichřice společně se Serenou kojenšit.
  Hope si matně vybavovala, kdy se takhle cítila naposled. Kdy jako štěně zažila něco hrozného. Ještě teď se jí vybavovalo, jaká byla tu noc zima a tma. A mezi šustění kapek bubnujících o plechovou střechu se rozlíhalo žalostné vytí. Vytí její maminky.
  Hope co nejrychleji zatřepala hlavou, aby ze sebe setřásla všechny zlé vzpomínky a vstala. Potřebovala se uklidnit, respektive aby někdo uklidnil ji. Ale neměla tušení ke komu si jít přisednout. Většinu psů se vyhýbala pohledem a všichny skláněly hlavy. Věděli, že za smrt Lakyho může především ona. Ale já ho nechtěla zabít! Nechtěla jsem nic z tohohle! Já chtěla jen spokojený život v nové smečce...
  Dál chodila po vnějšku kruhu. Když mezi všemi našla psa, který při pohledu na ni neodvracel tvář, tiše se zaradovala. Byl to Aiko. Hope si uvědomila, že on jediný s Alfou a Betou o její minulosti věděli, tudíž si alespoň on nemusel myslet, že v tom nemá packy!
  Vyplázla radostně jazyk a přisedla si k němu. Aiko jí olízl ucho a přitiskl k ní bok. ,, Vím že za to nemůžeš," ujistil jí a střihl ušima ,, a ostatní to také jistě pochopí."
  Hope potlačila zpochybnění jeho slov a přitiskla svůj čenich do jeho huňaté srsti na krku. Nasála jeho vůni a zafuněla mu hluboko do černobílého kožichu. Cítila se být v bezpečí...
  Když Alfa táhle zavyl, odklonila se od něj a vzhlédla k veliteli smečky. Obloha se už před nějakou chvílí silně stáhla. Sluneční pes dal průchod mrakům a schoval se za nimi. Ochladilo se.
  ,, Dnes," začal Moony pevným hlasem ,, jsme přišli o mladého a silného hlídkaře Lakyho. Jeho památka bude poctěna dnes večer! Za úplňku Měsíční psice!"
  Nikdo nevydal ani hlásku. Všichni čekali, kdy se jejich Alfa dostane k části o trestu Rakety.
  ,, Ale jeho smrt nezůstane bez pomsty!" Pokračoval ,, jeho vrah je teď v našem táboře! Je to hlídací fena jménem Raketa!"
  Všichni se rozštěkali a začali vrčet směrem k Samuelovi a Boltovi, mezi kterými stála ona vražedkyně. Ani se nehla, když na ni Gaston vybýhal, aby ji vyděsil. Jejím záměrem bylo se nechat chytit! Uvědomila se Hope a přeběhl jí mráz po zádech. Nesnažila se utéct, ani se nevzpouzela. Ona tady chce být držená! Má plán...
  ,, Klid!" Zavrčel po chvíli Alfa. Chvíli trvalo, dokud i ti nejrozzuřenější nezmlkli. Potom mohl pokračovat. Pokynul dvoum hlídkařům hlavou, aby přivedli trestankyni a tvrdě jí pohlédl do očí. ,, Raketo! Provinila jsi se vraždou člena Smečky Zeleného Dubu! Přiznáváš se k tomuto činnu dobrovolně?!"
  Raketa ani nehla brvou a s mrazivou jistotou promluvila do napjatého ticha ,, přiznávám." Je to past... Musí!
  Moony se dlouze nadechl, jakoby tomu do téhle chvíle nemohl uvěřit a pokračoval ,, jsi si tedy vědoma toho, že dostaneš trest odpovídající tomuto činnu?"
  Raketě se ďábelsky zaleskly oči. Svou kamennou tvář změnila v děsivý úsměv a plynule ji otočila přímo k Hope. Ta se pod jejím pohledem zachvěla hrůzou. Opravdu byly Raketiny oči vždy modré? Ne, jsem si jistá, že byly černé!
  Hlídací fena promluvila mrazivým hlasem plným něčeho nevyzpytatelného; ,, to, ukáže čas..."

Další očekávaná kapitola.
Začínají se stávat divné věci, a jediná Hope ví proč...
Tak kdo je vaše nej postava? ❤️