Bloody Pack - Cesta Naděje [Dokončeno]

17. Kapitola

KDYŽ SE HOPE vrátila do tábora, s úlevou zjistila, že si jejího zmizení nikdo nevšiml. Odnesla veverky na hromadu kořisti. Podle toho co na ní leželo se už lovci vrátili.
Nikdy moc nepřemýšlela, co taková Alfa dělá. Moony se často jen tak povaloval nebo seděl před doupětem a kontroloval situaci. Hope to nikdy nepřišlo nějak zvlášť užitečné. Ale následovala jeho příkladu a sedla si před své nové doupě.
Hleděla na tábor a marně se snažila vybavit si Moonyho slova. Říkal, co všechno by měla zařídit. Něco o Teddym a něco o Jasperovi, ale už si nebyla jistá co. Jak tak hleděla před sebe a hlavou jí lítaly myšlenky, její pohled upoutal tmavý flekatý pes. Nejdřív si tedy myslela, že je to lovkyně Misi, ale po důkladnějším přezkoumání jí došlo že jde o jejího bratra Akiho. Už dlouho s ním nemluvila, ani to nechtěla měnit, ale když viděla že mluví s Boltem a ukazuje mu, jak správně se přikrčit, nemohla si nevzpomenout, co ještě jí Moony říkal. ,, A Bolt, s Akim trénuje už dlouho, za pár dní by mohl být zralý na lovce."
Hope neochotně vstala, ale donutila se hrdě zvednout hlavu. Když se k těm dvoum blížila, Aki zrovna vyskočil do vzduchu a předními packami dupl do země. ,, A pak, ji zakousneš!" Scvakl stébla trávy mezi čelisti a vytrhl je ze země i s kořeny.
Bolt se přikrčil, vyskočil a zabořil packy do země. Hope se zastavila několik kroků od nich a se zájmem sledovala, co Aki Bolta naučí. ,, Výborně!" Pochválil ho ,, ale příště víc dupni!" Packou udeřil do země.
Bolt přikyvoval. V očích mu svítily hvězdičky. Hope pocítila trochu i lítost, že ho v blízké době jeho učiteli odebere.
Aki se taky křenil, ale když si Alfy všiml, změnil pohled. Ne na nepřátelský, ale na nějak podivně podřízený. Až se z toho Hope otřásla. ,, Omluv mě na chvíli," šeptl na Bolta.
,, Ale ne, ten může taky," pokynula mu Hope. Bolt užasle zvedl hlavu. Bylo mu jasné o co jde, ale pokoušel se tvářit překvapeně.
,, Cvičíte spolu od poloviny Novolistí a já i Beta myslíme, že nastal tvůj čas." Prohlásila. Boltovi se oči rozzářily ještě víc a poskočil si na místě radostí. Aki hrdě přikyvoval.
,, Nebude trvat dlouho a nastanou těžší časy," pokračovala a snažila se smysluplně formulovat věty ,, tvé schopnosti nám budou velkou pomocí. Dnes večer to oznámím oficiálně."
,, Děkuji Ho... Ehm tedy Alfo," zajíkl se Bolt a hned se rozběhl k malému kudrnatému pejskovi opodál. Hope si ho nevšimla, přitom tohle všechno celou dobu sledoval. Jediné štěně smečky, které už dorostlo půl roku Teddy. To Hope připomnělo další povinnost. Musí si vybrat dospělé jméno, ikdyž se stále zdál tak malinkatý.
,, Děkuji i za sebe," kývl Aki a taktéž pozoroval, jak mu malý bílý psík s radostí gratuluje. Tahle novinka se do večera určitě rozkřikne i bez Hope.
,, Jsi rád že jsi se ho zbavil?" Zeptala se trochu zbrkle. Aki se ale ani na chvíli nezatvářil ukřivděně. ,, Popravdě ani ne," přiznal ,, vyhovovalo mi to tak, jak to bylo."
,, Chápu," povzdechla si. Bylo jí jasné, že pokud mezi nimi byly někdy nějaké spory, byly zapomenuty. Její nová pozice jí přinesla plno nových přátel, ale plno zase odcizila. Beta s Beta samicí ji teď musí nenávidět. Jak by ne, taky sama sebe nenávidí.
Rozhlédla se po táboře. ,, Neviděl jsi někde Deltu?" Zeptala se lovce. Aki pokrčil rameny. Hope zamířila jednoznačně do loveckého doupěte.
Když do něj nahlédla, povzdechla si. Co čekala, že se bude válet v mechu? Vylezla ven.

Hope počkala, dokud i Omega nedojí svůj díl kořisti. Když se zdálo, že se středně velká fenka bude s nohou vychrtlého zajíce prát do nekonečna, zhltla poslední sousto, vzala do zubů kost a vyhodila ji do vzduchu. Když ji chytila a sklapla, ozvalo se hlasité křupnutí.
Potom už si jí Alfa nadále nevšímala. Vstala ze svého místa a vylezla nepatrný výstupek před svým doupětem. Nemusela ani výt a většina psů k ní zvedala hlavy. Hope počkala, až se všichni ztiší a budou jí věnovat maximální pozornost. Pak promluvila: ,, Smečko, dnes je významný den, protože do řad lovců přibude další zdatný pes," setkala se s Boltovím pohledem. Bylo jí jasné, že všichni už stejně ví, že se stal lovcem, vděku mu a Teddymu, ale Bolt se i přesto tvářil nervózně, zvlášť když na něj spadly pohledy všech přítomných. Sklopil ramena a zahleděl se na své packy. ,, Bolte." Vybídla ho a elegantním skokem se dostala na rovnou mýtinu.
Hnědočerný pes, zaváhal, než udělal první krok, ale jeho nadšení ho přemohlo a když se k němu Hope měkkými kroky přibližovala, neubránil se úsměvu. I ona se musela usmát.
Došli k sobě a ona se dotkla čenichem jeho čela. ,, Slibuješ, že budeš silný, statečný a oddaný smečce?" Zeptala se ho a hleděla mu hluboko do jeho černých očí. Tentokrát neuhl pohledem, ale chvíli mu trvalo než odpověděl ,, slibuji."
Hope se znovu usmála a opustila tak vážnou situaci. ,, Potom je mi ctí tě zařadit mezi lovce," řekla. Psi mu začali gratulovat a někteří jako Laila nebo Misi mu vysvětlovali, co všechno to obnáší. Hope se znovu zastesklo, že už nemůže lovit. Teď musí trčet v táboře a vyřizovat nudné věci. Nenechala si ale zkazit náladu a když se její pohled setkal s Aikovým, byla ještě veselejší. Usmíval se, usmíval se na ni! To znamená, že jí snad odpustil, co udělala.
Chvíli se na sebe zubili, ale pak se mezi ně nahrnuli další psi, kteří vítali Bolta. Hope se rozhodla, že dnes už jim nic zdělit nepotřebuje. Zamířila k sobě do doupěte. Ale uslyšela za sebou hlas volající její jméno. Otočila se. Bylo jí jasné, že Aikovi nebude stačit pohled. Její kamarád si s ní chtěl nejspíš povídat a ikdyž to bylo divné, Hope se s ním skoro celý den neviděla, ale už jakoby jí snad chyběl.
,, Hope, počkej," zachraptěl naposledy a celý udýchaný se u ní zastavil. Srst za krkem měl z nějakého důvodu naježenou. Má snad z něčeho trému?
,, Ano?" Zeptala se.
,, Jen jsem ti chtěl říct, že ti to jde," zafuněl, ale dech se mu zklidňoval. Hope nasadila pomalé tempo k jejímu doupěti.
,, Opravdu?" Ušklíbla se ,, nepřijde mi, ale díky." Aiko pobaveně zavrtěl ocasem a v očích mu hrály hvězdičky. ,, Ne, vážně," ujišťoval ji ,, jsi v tom dobrá."
,, Tak se mi zdá," zasmála se ,, že si tady ze mě někdo utahuje!" Šťouchla do Aika a ten se zakymácel na místě. Rozesmál se, ale stále se ji pokoušel přesvědčit ,, já to myslím vážně, věř mi."
,, Hej!" Vyjekla, když do ní strčil. Překulila se na záda. Aiko se ještě víc rozesmál. Hope se postavila a otřepala. ,, Není to zrovna lehké," vyštěkla na něj a zadržovala další vlnu smíchu ,, zkus si to sám."
,, Ne díky," zafuněl a pomale se přestával smát. Zastavili se před Alfiným doupětem. Aiko se už jen klidně usmíval a vypadal spokojeně. ,, No tak dobrou noc," popřál jí a zamířil zase zpět na mýtinu, k doupěti lovců. Psi se už pomale rozcházeli, ale někteří tvořily malé skupinky a probírali dění dne. Každou chvílí se Sluneční pes uloží ke spánku za horizont a zavládne tma. Hope sevřel pocit strachu a úzkosti.
,, Aiko!" Zavolala za ním. Černobílý pes se nejistě otočil. Stál od ní několik kroků, ale přesto ji slyšel, ikdyž ztišila hlas ,, nechtěl by jsi se mnou zůstat?"
Usmál se a několika kroky překonal vzdálenost kterou ušel. ,, S radostí," usmál se. Hope se neubránila sladkému úšklebku. Měla radost, že nebude přes noc sama. Nenáviděla to, když ji zužoval pocit samoty. S Aikem usínala ráda.
Zalezli do mechu. Aiko se stočil do klubíčka a ocasem si obmotal nohy. Hope si lehla k němu a hlavu si složila na packy. Usnula.

Probudil ji divný a nepříjemný zvuk. Praskání větviček a škrábání drápů o kámen. Slyšela to tak zřetelně že zdroj toho zvuku musel být na druhé straně stěny, za kterou spala. Tedy za jejím doupětem.
Zvledla hlavu a zbystřila. Zvuk na chvíli utichl, ale ozval se v zápětí. Bylo jí jasné, že nejde o žádnou nemotornou zvěř, která hledá oříšky nebo kořínky. Tohle bylo mnohem hlasitější a znělo to, jakoby to dokonce bylo i záměrně!
Zkontrolovala Aika ležícího stále ve stejné poloze, v jaké usínal a vykoukla ven. Vzduch byl chladný a nebe se blyštilo hvězdami. Hope se rozhlédla okolo, zvuk ztichl. Vrátila se tedy do doupě, ale v momentě jak si lehla do podestýlky, ozvalo se to zase.
To už jí nedalo. Vysoukala se ven a tiše jako myška se vykradla kolem doupěte pryč. Jediné štěstí bylo, že si nevšimla, jak ji Aikovi černé oči pozorují.
Za doupětem ale nikdo nebyl. Zvuk ustal. Když to chtěla vzdát a zase si jít lehnout, všimla si blyštivých žlutých očí, sledujících je z temnoty lesa. Vetřelec!
Tyhle oči byly rozhodně psí. Hope se naštvala. Nenechá nikoho se loudat po území její smečky! Rozběhla se za ním, ale pes se dal na útěk. Byl rychlý, ale ne dostatečně.
Jeho kroky mířily ke hřebeni. Hope ho začala dohánět. Svištěla podrostem a obratně se vyhýbala stromům, nevšimla si přitom, jak daleko se dostala. Ale čím blíže psu byla, tím víc si všímala, jak se pod jeho tmavou srstí rýsují svaly.
Pak jí to došlo: pokud by chtěl, utekl by mi už dávno! Tohle je past! Ale bylo příliš pozdě, když se zastavila. Slyšela za sebou plno kroků, dupání a šelest podrostu. Pes přední se ohlédl a když zjistil, že se zastavila, taktéž zabrzdil a otočil se.
,, Broku?" Vydechla Hope. Tohohle psa znala! Byl to její bývalý přítel, tak trochu. Měl podobně krátkou černou srst jako ona, ale jeho krk zdobil černý silný obojek s železnými ostny. Zlomyslně se zazubil, ale než si Hope stihla uvědomit, jakou chybu udělala, někdo za jejími zády do ní vrazil.
Pleskla sebou na zem. Hlava ji bolela jako střep, když se uhodila do kamene v zemi. Zamrkala, aby neviděla dvojitě a postavila se zpět na roztřesené nohy.
Kolem dokola stály v bojové formaci hlídací psi. Bylo jich plno, nejmíň tucet. Všichni na ni ukazovaly tesáky a zle se přitom smáli.
Prskali po ní nadávky, jako: ,, mazlíčku vořechů!" Nebo ,, prašivá Smečková feno!" Nic z toho ji neurazilo tak, jako jejich přítomnost. Ale měla strach. Opravdový svíravý strach. Teď už je Alfou. Nedělá jim problém ji zabít. Věděla že to přijde a myslela si, že bude připravená, ale zmílila se. Tak moc se zmílila a teď za to zaplatí.
,, Nadešel tvůj čas Hope!" Zasmála se ze všech nejhlasitěji jejich Alfa a přerušila tak křik ostatních psů. Na chvíli bylo tíživé ticho. Hope se zvedl žaludek. Měla pocit, že vyvrhne včerejší večeři.
,, Nadešel tvůj čas a mi si pro tebe přišli!" Kruh kolem ní se na povel Hell začal zmenšoval. Hope začala panikařit. Pokoušela se najít sebemenší chybu v jejich formaci, která by jí umožnila uniknout, ale bylo pozdě.
Ani se nesnažila prosit o život. Věděla, že by to bylo marné. Mohla se jen schoulit do klubíčka uprostřed jejich kruhu smrti a čekat na bolest.
Hlavou jí přitom létaly myšlenky. Nechala smečku samotnou! Už nebudou mít Alfu! Ale možná je to tak lepší. Jen by jim dělala potíže. Do čela smečky se zase bude moct postavit Moony a on už je ochrání. Ale nechci tam nechávat své přátele! Lailu, Whispera, Misi nebo Aika! Nechci tam nechávat nikoho, ani Gammu, nebo Akiho se Zorem! Všechny je mám ráda!
Bylo už pozdě. Donutila se pootevřít oko. Formace byla jen krok od ní a Hell se teď tyčila nad její hlavou. ,, Zemřeš tak, jak jsi žila!" Vyštěkla za doprovodu sborového vrčení smečky ,, jako nechtěná fena, která se nikdy neměla narodit!" Zvedla se na zadní aby provedla smrtelný úder. Hope si schovala hlavu do pacek a na několik úderů srdce nedýchala.
,, Dost ty krysí Tesáku Dlouhých pacek!" Ozval se hlas. Hope poskočilo srdce, ale neodvažovala se ani hnout. Ten hlas jí byl povědomí. Uslyšela zadunění tlap Alfy hlídacích psů, jak dopadla na zem.
,, Ještě jednou se pokusíš ji zabít a já ti vyškrábu oči!" Zase ten hlas. Teď už to Hope došlo. To byl přeci Aiko. Ne!
Vystřelila hlavu. Ve výhledu jí ale zavazely tři řady nohou stojících okolo ní. I přesto mezi nimi zahlédla jak se v měsíčním světle blyští bílý kožíšek. Byl to Aiko!
,, Teď už jí nepomůžeš!" Zavrčela hlasitě Hell a zpražila Hope pohledem ,, je naše a ty by jsi měl vypadnout, než tu skončíš s ní!" Hope by tak ráda potvrdila její slova. Musí odejít, jinak zemře!
,, Tak odvážně se obětovala za smečku," pokračovala Hell a Hope se modlila aby mu neřekla o tom, že ta smečka vlastně byla v sázce. ,, Tak jí to nekaž! Řid se zákonem a nech Alfu rozhodovat!"
Hope se úzkostlivě svinula ještě křečovitěji. Teď musí odejít! Prostě musí!
Ale to co Aiko řekl ji přimrazilo na místě a donutilo zvednout hlavu. ,, Kašlu na zákon," zavrčel. Hope si dobře pamatovala, jak tohle řekla včera Gammovi. Byl u toho Aiko? Byl někde poblíž a slyšel její slova? Neměla ale moc času o tom přemýšlet.
Aiko se rozběhl proti formaci, která Hope držela a pustil se do nejbližšího psa. Naneštěstí to byl jeden z nejlepších bojovníků jejich smečky. Trhač. Stříbřitý pes.
,, Ne!" Vyštěkla Hope a vyletěla na nohy. Několik dalších psů se rozběhlo Trhačovi pomoct Aika setřást. Ve formaci se tak konečně objevily chyby. Hope musela přemýšlet. Vší silou, kterou v tak malém prostoru mohla nabrat vrazila do jednoho z psů. Pes zavrávoral a spadl na toho, který stál za ním. Hope se odrazila od prvního a přeletěla jim přes hlavu. Formace se ve chvíli rozpadla. Teď byla Hope konečně venku, ale neměla výhráno.
Sledovala jak se Aiko srdnatě rve hned se třemi hlídacími psy a chtěla se mu vydat na pomoc, ale do cesty se jí postavila Mňamka. Byla to malá světle hnědá až zeravá fenka. Žádný hlídací pes. Jen miláček Dlouhých pacek, kterého Hell vychovala po svém. Ale rvát se umělá stejně dobře.
,, Ty nikam nepůjdeš zrádkyně!" Vyštěkla na ni a vyrazila proti jejím nohám. Hope se stihla na poslední chvíli překulit stranou, ale Mňamka se vzpamatovala rychleji než je zdrávo. Vrhla se Hope na záda a drásala jí kůži. Hope se ji snažila setřást, ale nakonec uznala taktiku převalování a plácla sebou na zem.
Hell ale začala udávat rozkazy. Její vynou se na Hope vrhli další čtyři psi a přimáčkli ji k zemi. Její naděje ihned uhasla. Pokoušela se v tom zmatku najít Aika, ale usoudila, že je taktéž obklíčený.
Ale pak uslyšela další dunivé kroky. Silné a rychlé kroky. Než se kdokoliv z přítomných ztihl vzpamatovat, do chumlu, který Hope oblíčil narazilo těžké tělo. Psi popadali na sebe a snažili se vstát.
Hope nemohla uvěřit svým očím, když se mezi hlídacími psy mihly červené oči velkého vlka. Fire Shadow! Přišel jim na pomoc. ,, Uteč!" Vyštěkl na ni a rval se s Betou smečky Trhanem. Hope se nenechala dvakrát pobízet a vysoukala se z pod kroutících se psů.
Na ostatní psy, útočila jedna bílá chundelatá fena. Fire Shadow ji musel přivést sebou! Osvobodila Aika.
Velký černý vlk se teď rval s hned pěti psy najednou a zvládal to! Ale ne nadlouho. Bílá fena se dostala z krvavé vřavy a rozběhla se do lesa. ,, Za mnou!" Vyštěkla za sebe.
Aiko s Hope si vyměnili pohledy ale běželi za ní. Museli jí věřit. Teď neměli jinou možnost. Fena je vedla lese podél hřebene. Rozhlížela se okolo a často se vracela. Neměla cíl, jen se je pokoušela vyvést z lesa. Ale přesto ji oba dva psi následovali, neměli lepší plán.
Za pár chvil se za nimi ozvalo dupání Fire Shadowa. Předběhl všechny psy a převzal od bílé feny velení. Běžel jistěji než ona. Hlídací psi za nimi nejspíš taky běželi, ale se značným spožděním. Shadow je asi musel pěkně zpomalit.
Konečně se dostali z lesa. Fire Shadow je dál vedl před travnatou planinu k loveckým loukám. Když byli ale v polovině. Země se zatřásla. Všichni čtyři se zastavili. ,, Co to je?!" Vyjekla fena panicky a točila se na místě.
Hope ztuhla, když na kraji lesa zahlédla, jak se z něj řítí celá smečka hlídacích psů. Zase ty otřesy! ,, Co to je?!" Zopakovala fena naléhavěji.
Teď už by jí Hope dokázala odpovědět, ale Aiko ji předběhl ,, Velké Zavrčení."

Ahojky a krásný advent!
Dnes je tedy 1. Prosince, to znamená, že za chvíli máme Vánoce!
Tak jak se vám líbila dnešní kapitola? ❤️💙🐾🌲