ATEEZ imagines

Jongho

Chýlilo se k půlnoci, když do nemocnice dovezli chlapce, který měl vlasy stejně barevné, jako kokosový ořech.

,,Opět jsme půlili ovoce?" zeptal se jej pobaveně doktor, zatímco ty jsi se věnovala své práci.

Tohoto chlapce sem vozili hodně často, vždy ten samý úraz. Naražená ruka, většinou při rozpůlení melounu a takových těch tvrdších věcí.

Vždy opakoval tu samou větu, dnes na ni nezapomněl: ,,Já za to nemůžu."

,,Vy si prostě nedáte říct, co?" vydal ze sebe tvůj kolega v bílém plášti. Chlapec pouze nafoukl tvářičky a čekal, až jej doktor vyšetří. 

Po chvíli, kdy jej vyšetřoval, začal něco vyťukávat do počítače. ,,Prosím tě, píchni mu tu injekci jako vždy," zdvořile tě poprosil, zatímco někam odskočil.

Opatrně jsi chystala dané množství látky proti bolesti, která by mu měla pomoci. Jakmile jsi látku měla již v injekci, poprosila jsi jej aby si vyhrnul rukáv. Poslušně poslech.

Zatímco jsi opatrně vpichovala jehlu do jeho ruky chlapec tiše špitl: ,,Y/N?" Zůstala jsi šokovaná.

,,Odkud znáte mé jméno?" stála jsi tam jako opařená, on se jen lehce usmál.

,,Já tušil, že jsi to ty," celou situaci jsi vůbec nechápala.

,,Pardon? My se známe?" nadzvedla jsi lehce obočí.

,,Y/N, holka která po mě pokukovala na střední, nemám pravdu?" zazubil se.

,,J-jongho?" začala jsi si vybavovat minulost, bylo až nevěřícné že je to on.

,,Dalo mi to práci, než jsem se odvážil na tebe promluvit."

,,Počkat, to jsi si jako ubližoval celou tu dobu jen aby jsi mě tady mohl vídat?" doufala jsi, že si dělá srandu.

,,Neřekl bych tomu ubližování, ale ano, dělal jsem to kvůli tomu." 

Mlčela jsi, nevěděla jsi co na to odpovědět. Byla to tvá láska ze střední, i když už je to pár let zpět, tak po tak dlouhé době k němu stále něco cítíš. Není to tak silné jako kdysi, i přesto ti srdce silně buší.

,,Měla by jsi zítra kolem oběda čas? Mohli bychom zajít na jídlo, co říkáš?" vypadlo z něj. Skousla sis ret a hloupě přikyvovala.

Nikdy jsi nevěřila v osud, až do teď. Jongho se od té doby skoro vůbec nezměnil, jen se z něj stal větší fešák, než předtím. Byla jsi neskutečně ráda, že tě pozval na oběd, zní to jako pohádka, ale je to tak.