ATEEZ imagines

☁

člen ateez jako mafián a jeho reakce, když mu utečeš

seonghwa
s každým jeho ťuknutím prstu o stůl jsi stále více a více podrážděná, už nedokážeš vydržet to ticho.
"fajn!" zakřičela jsi. "co chceš, abych ti řekla?!" zastavil se a koukl na tebe překvapeně.
"hmm? nikdy jsem tě nežádal, aby jsi něco řekla..."
"tak..." ztichla jsi, zareagoval na tvůj útěk tak klidně a štvalo tě to. věděla jsi, že se něco děje. "tak se na mě přestaň tak dívat..."
ušklíbl se, podepřel si hlavu rukou a začal se ti dívat do očí. zdálo se, že o něčem přemýšlí.

,,ne," konečně promluvil. "rozumím tomu, proč jsi chtěla utéct, ale nemůžu. nemůžu tě nechat jít. takže," vstal a přišel k tobě. "už to nikdy nezkoušej, baby. protože příště už nebudu tak milý," zašeptal ti do ucha a tobě začal lézt mráz po zádech.

hongjoong
slyšela jsi venku nějaký rozruch a podívala jsi se z okna.
"sakra," pomyslela sis a rychle zatáhla závěsy. našel tě dříve, než jsi předpokládala. není třeba ještě panikařit. ještě předtím jsi zkontrolovala tuto budovu, má více než dva východy, je to v pořádku, můžeš mu stále uniknout.
vystoupila jsi ven a narazila na schodiště, když tě náhle někdo chytil za ruku.
"ahoj baby," ušklíbl se, vzal tě za zápěstí a přirazil tě ke zdi. "chyběl jsem ti?"
"pusť mě, hongjoongu,"  bojovala jsi v jeho sevření. "utekla jsem z nějakého důvodu."
"což je?" zasmál se. celou tuhle situaci bral vtipně. "ah! vždy to tak bylo, čím více se bráníš, tím více tě chci."

"b-buď ticho," zčervenala jsi a vzdala se. "nemůžu zůstat s nebezpečným mužem, jako jsi ty."

"omlouvám se baby, ale takhle to nefunguje," řekl a zvedl tě. "vezmeme se a to je definitivní."

yunho
upravil si zpětní zrcátko a zaměřil svůj pohled na tvou postavu vzadu. všimla sis, že na tebe kouká a otočila jsi hlavu k oknu.
mezi vámi panovalo nepříjemné ticho a tak jsi doufala, že cesta domů bude rychlá.

"y/n, podívej se na mě," konečně promluvil, ale ty jsi to neudělala. jen si povzdechl a prudce zabrzdil. "co sis myslela, že se stane?" zeptal se tě. "že tě jen tak nechám jít? bez vysvětlení?"
"nemyslím si, že to musím vysvětlovat, tvá práce je důvod a oba to moc dobře víme,"  odsekla jsi.
"vždy jsi byla tak tvrdohlavá," řekl. "už milionkrát jsem ti říkal, že nedovolím, aby ti někdo ublížil. nikdy. a mám v úmyslu tento slib dodržet. stejně jako ty jsi slíbila, že se staneš  mou manželkou..."

trochu se kousneš do rtu ve snaze skrýt úsměv na tváři. měl pravdu a to tě štvalo. nemůžeš přestat milovat tohoto muže.

yeosang
opřel se a položil svou hlavu o vrch sedačky. mačkal si nos a snažil se ovládat, protože jsi odmítala už po sté s ním mluvit.
myslela sis, že bude snadné utéct, ukončit rychle tento vztah, ale podcenila jsi jeho moc a byla jsi chycená brzy poté, co jsi utekla.
"pokud nebudeš mluvit, tak jak to spolu vyřešíme?" povzdechl si.

"kdo řekl, že chci něco řešit?"
vzhlédl na tebe, nadzvedl obočí a vůbec ti nevěřil.
"před pár dny jsi byla připravena si mě vzít."

"tak teď jsem změnila názor!" rozmáchla jsi ruce do vzduchu, kvůli nedostatku lepší omluvy. tvé oči se setkaly s těmi jeho a ty jsi svůj zrak rychle odvrátila.
"dokážu vidět skrze tebe," ušklíbl se. "nikdy jsi nebyla dobrá v lhaní."

san
"ts, ts, ts," zasyčel jazykem a nalil si drink koupený v hotelovém baru. sledovala jsi každý jeho pohyb z postele, dokud se před tebe nepostavil. usrkl a sklenici položil na noční stolek.
"baby," řekl a chytl do ruk tvé tváře. "co jsi to sakra chtěla udělat?"
"myslela jsem, že je to zřejmé," posmívala jsi se mu. "no tobě to zřejmé nejspíše nebylo, vždy jsi byl idiot," řekla jsi a nebyla schopná ho přestat škádlit.
"takhle to je?" ušklíbl se a shodil tě na postel. "protože jsem dostal úžasný nápad, jak se ujistit, že už nikdy neuděláš nic takového," řekl a uvolnil svou kravatu. "vzhledem k tomu, že jsme skončili tady, tak můžeme vyzkoušet, jak odolné jsou postele v tomto hotelu."

mingi
už jsou to dva dny, co jsi utekla a zatím si vedeš skvěle ve svém skrývání. nepřekvapilo jej to, protože věděl, že jsi v těchto situacích chytrá a snadno se vyhýbáš jeho mužům.
ale konečně dokázal určit tvou polohu a čekal, až vyjdeš z bytu.
zamkla jsi dveře a rozhlédla kolem, aby jsi našla cestu k výtahu. chystala jsi se do něj vstoupit, když náhle svou rukou zablokoval vstup. 
"hele, hele, hele," řekl a ty jsi se otočila, vykulila jsi oči a uvědomila si, že je to on. "co to tady máme?"
popadl tě za ruku a vtáhl do výtahu.
"dlužíš mi vysvětlení, baby," řekl a přejel ti prstem po rtech. "dobrá zpráva je, že cesta dolů trvá dlouho."

wooyoung
byla jsi napjatá hned v okamžiku, kdy opustil místnost, dnes s tebou jednal jinak, nemohla sis pomoci a tušila jsi, že ví o tvém zítřejším naplánovaném útěku.
"proč jsi tak nervózní, zlato?" řekl, položil své ruce na tvá záda a jemně ti začal hladit ramena. ani jsi neslyšela, že přišel. naklonil se, zanechal na tvém krku pár polibků a zastavil u ucha. "neříkej mi, že něco plánuješ?" zašeptal ti do ucha.
polkla jsi, byl tak přísný jako vždy.
"jen aby jsi věděla... když se probudím a nebudeš vedle mě... tak potom,"  opět naklonil hlavu a políbil tě. "ne," řekl a odtáhl se. "nechceš vědět, co se ještě stane... ale nemůžu se dočkat, až ti to ukážu... tak mě zkus," ušklíbl se.

jongho
někdo otevřel dveře a ty jsi sledovala, jak vešel.

"co?! takže mě tu budeš držet jako vězně?" okamžitě jsi se ho zeptala."y/n, prosím, drželi tě tady jen dokud jsem nepřijel, víš že si můžeš dělat co chceš."
"až na to, že tě nemůžu opustit."
jen se nad tvou odpovědí zasmál a přitáhl si tě k sobě, ruce ti obmotal kolem pasu.
,,ano, až na to," ušklíbl se. "kromě toho se nic nezměnilo, teď už jen víš, kde pracuji."

odvrátila jsi od něj zrak, položila ruce na jeho hruď a snažila si od něj držet nějaký odstup. je těžké soustředit se, když je tak blízko.

"to všechno mění! kdybych to o tobě věděla, tak bych se do tebe rozhodně nezamilovala," našpulila jsi rty.
vzal tě za bradu a obrátil tvůj obličej směrem k něj.

"ale zamilovala jsi se do mě a já na tom tak tvrdě pracoval! a nechci se tě vzdávat, takže jsi teď se mnou uvězněná po zbytek života."
zakoulela jsi očima, ale hluboko uvnitř jsi neměla žádné námitky.