Ty a Já?! Nikdy!

10. Nejsem majetek!

Avšak já chtěl teď jen do sprchy. Nic víc jsem si teď momentálně nepřál....až na to, být s ní, to jsem si přál neustále, každou hodinou, minutou, sekundou....každým dnem.
________________
Pohled Freyi

Damian prošel kolem postele a zavřel se v koupelně. Jakmile se ozvaly kapky vody dopadající na zem, jsem se odkryla a vstala z postele.

Vyšla jsem z pokoje a rychle došla do kuchyně. Natočila jsem si vodu a napila se. Udělala jsem to takhle, abych ho tady nepotkala.

Vrátila jsem se do pokoje a stoupla si k velkému oknu. Upřu pohled na stromy, noční oblohu....na celý les.
Přála bych si moct se proměnit na vlčici a běžet, kam se mi zachce....být volná....mé jediné přání bylo, mít svobodu...nic víc jsem nechtěla. Chci toho tak moc? Bohyně, proč mi tohle děláš? Proč jsi mě s ním dala dohromady? Proč zrovna z nás dvou jsi udělala druha a družku? Já to nechci, chci....běžet a nezastavit....to je svoboda.

Otáčení kohoutku, chvíli ticho, otevření dveří od koupelny a zhasnutí v koupelně. Polkla jsem. Místnost se naplnila jeho pachem.
,,Nespíš." Nezeptal se, prostě to řekl. ,,Ne." Zašeptám odpověď. ,,Šla jsem se napít." Dodala jsem.

Slyšela jsem, jak si povzdechl. Ozvali se kroky. Zatajila jsem dech. Ozvalo se křupání postele, jak si na ní sedl. Oddechnu si a uvolním napnuté svaly.

,,Freyo...." Vždy, když vysloví mé jméno, přeběhne mi mráz po zádech. Jakoby si s tím jménem pohrával, když ho vyslovuje.
,,Měla bys spát." Dopoví a slyším, jak si lehl.
,,Budu dnes spát na křesle." Pokinu hlavou k jedinému křeslu v místnosti a dál koukám na tmavou, noční krajinu.

,,Ne, nebudeš." Řekl to úplně, jako by byl Alfa. ,,Nejsi Alfa....nejsi má rodina...nemáš právo mi říkat, co mám dělat!" Zavrčím a znovu se napnu.

,,Nehraj si semnou, Freyo! Nechci na tebe řvát, tak buď tak laskavá a pojď si lehnout." Řekl, ale já se hned potom uchechtla.
,,Vážně si myslíš, že s tebou budu sdílet jednu postel?" Naštvaně se otočím.
,,Ne, to si nemyslím....to vím. Patříš ke mě....jsi moje družka, takže semnou sdílíš jednu postel." Odpověděl docela klidně.

,,Já to tak necítím....nic k tobě necítím." Zvedl ke mě pohled. ,,Mám vstát?" Zavrčel. ,,Neobtěžuj se." Rozešla jsem se ke křeslu.
,,Freyo!" Zvýšil hlas a mě to donutilo zastavit.
,,Nechci s tebou spát na jedné posteli. Nemůžeš pro mě udělat aspoň to, že mě necháš spát na tom pitomém křesle?" Sledovala jsem jeho reakci.
,,Ne, nemůžu. Nenuť mě, prosím, k něčemu, čeho bych potom litoval." Nadzvedl se do polosedu.

Přivřela jsem oči a rozešla se znovu ke křeslu. ,,Freyo, zastav!" Přestala jsem vnímat jeho výhružky, i vrčení. Sedl si a spustil nohy z postele.

,,Jestli nezastavíš, dojdu si pro tebe!" Další výhrůžka. ,,FREYO!" Zařval a postavil se.

Zastavila jsem těsně u křesla. ,,A teď se otoč a pojď si lehnout." Chtěla jsem ho poslechnout, ze strachu. Ale nechci si připadat slabá a nechci si připadat, jako něčí majetek.
Zavřela jsem oči, polkla a zhluboka se nadechla.
Pak jsem se na to křeslo posadila.

,,Nedáváš mi jinou možnost!" Zavrčel a rázným krokem se ke mě rozešel. Mohla jsem utíkat, mohla jsem se mu zkusit bránit....ale já už jen čekala na to, až mě uhodí.

Došel ke mě, pevně mě chytil za zápěstí a trhnutím mě postavil. Stanula jsem přímo u něj, skoro jsem se ho dotýkala nosem.
,,Říkal jsem, abys zastavila." Zápěstí mě začalo bolet, jak pevně mě držel. ,,A já řekla, že nejsem tvoje....nejsem ničí majetek!" Oči se mu změnili na vlčí.

Otočil se a stále pevně svírající mé jedno zápěstí, mě dotáhl k posteli. Hodil mě na postel. ,,Zůstaň, jestli nechceš, aby se ti něco stalo!" Zavrčel a obešel postel. ,,Nemůže se mi stát nic horšího, než že s tebou budu sdílet jednu postel." Řekla jsem a mezitím si promnula zápěstí, bolelo to, hodně bolelo.

Lehl si na svou půlku postele. Jen s obrovskými obtížemi se mi povedlo zahnat slzy. Lehla jsem si a deku si přitáhla až k bradě.

Postel se prohnula, jak se ke mě přisunul. ,,Nech mě, prosím Damiene." Zašeptala jsem. ,,Já ti nechci ublížit." Zašeptal. ,,Na to jsi měl myslet dřív, nemyslíš?" Odsunula jsem se na úplný kraj.
,,Jen chci, aby jsi pochopila, že jsi moje družka a že tě potřebuju. Pak si budeš připadat volná. Jen mě musíš pustit do svého srdce." Ještě se ke mě přisunul.
,,Nemůžu tě přijmout....říkáš moje družka, jako bych byla majetek, co ti patří. Nechci to....nechci tě....nechci nikomu patřit." Slzy mi stekly po spáncích.

,,Jenže já bez tebe nemůžu žít." Položil mi ruku na bok. ,,Nesahej na mě, Damiene, prosím." Jeho ruka se mi ovinula kolem pasu, jako had, co se mě chystá zabít. Přitáhl si mě blíž.
Má ruka vystřelila a strachem jsem mu do ruky zaryla nehty. ,,Nech mě být." Zašeptala jsem.

Když se moje záda přitiskla na jeho břicho, okamžitě jsem začala panikařit. Házela jsem sebou, kopala, škrábala a brečela. Bylo to jako dřív....záchvaty paniky ve smečce Diona....nechtěla jsem, aby to došlo tak daleko.

,,Freyo, uklidni se." Zašeptal mi do ucha. Ucítila jsem na prstech jeho krev a přestala sebou házet. ,,Já nechci....nechci..." Teď už jsem jen ležela a slzy mi samovolně stékaly po spánku.
Uvolnila jsem sevření prstů a on povolil svaly. Měl na ruce pořádné škrábance.

Chtěla jsem se od něj odsunout, ale to mi nedovolil.
Když jsem se uklidnila ještě víc, přetočil se i semnou a tak jsem mu ležela na hrudi.
Cítila jsem, jak zvedl hlavu, aby se na mě podíval.
Palcem mi setřel slzy, ale já ucukla a sjela zase vedle něj, už jsem neležela na něm.
Ale já nedokázala usnout. Bylo to aspoň dvacet minut, co už nehybně ležíme. Tipovala jsem, že už spí a chtěla se od něj odsunout....jeho stisk na mém pase zesílil, nechtěl mi dovolit se od něj odsunout.

Když jsem se o posunutí se pokusila znovu, jeho stisk zesílil ještě víc a já mu sáhla na ruku, protože jsem nemohla dýchat. Lehce ruku uvolnil.

Koukala jsem do stropu a občas se strachem zachvěla, když mě jeho dech pošimral zezadu na krku.

Zvedla jsem ruku a sáhla si na místo, kam mě Damien kousl, když mě chtěl zabít....i když on mě vlastně nekousl, já sebou cukla a o jeho tesáky se sekla. Odlepila jsem náplast a po ranách přejela prstem.

Kdyby nezjistil, že jsem jeho družka, protože ochutnal mou krev, zabil by mě....možná, že by to tak bylo lepší....teď bych tady nepanikařila ze strachu z něj....měl mě zabít a nic z tohohle by se nedělo. Proto jediná možnost, jak se od něj vysvobodit, je zemřít.