Ty a Já?! Nikdy!

29. Překvapení

,,Jsem v pořádku, nic mi není. Žiju, nikdo mě nezabil. Na to nikdo nemá." Potichu jsem se zasmála a o se taky uchechtl.
Konečně se mi, po hodně dlouhé době, hezky usínalo.
___________________
Pohled Damiena

Vzbudil jsem se za svítání. Okamžitě se mi do hlavy vloudila myšlenka na Raimonda.
,,Damiene..." Zašeptala Freya a zavrtěla se. Pohladil jsem jí zádech a ona se ke mě víc přitulila.

Byl jsem docela spokojený. Ale nechtěl jsem přijít i o bratra. Nechci, aby Raimond zemřel.

Dneska jsem chtěl Freyie udělat radost. Nechám jí promluvit si s Collem. Jen si nějak nemůžu vzpomenout, co je to za smečku.

Chtěl jsem se jít podívat, ale nechtělo se mi vstávat od mé družky....ještě k tomu, když tak hezky spí.
Sotva jsem se pohnul, víc se na mě natiskla.

Ale já potřeboval vstát. Vyprostil jsem se od ní a vstal. Bolela mě ten bok od toho samotáře. Zranil mě dost.

Vyšel jsem z pokoje a mířil k pokoji pro nemocné.

Vešel jsem dovnitř a šel k bratrovi. Spal, zase.....nebo ještě pořád?
Sedl jsem si na kraj postele a chytil ho za ruku.
Věděl jsem, že mě uslyší, i když spí....kvůli vlčímu bratrskému poutu.

,,Já vím, že to zvládneš. Jsi nejsilnější Alfa, jaké jsem kdy viděl. Tak dokonale vedeš smečku. Snažíš se udržovat všude klid a mír a když není....vezmeš nás všechny a jdeme pozabíjet ty, kteří ten klid narušují, ať už je to čímkoli. Jsi silnější než...." Odmlčel jsem se a povzdechl si. Bylo těžké, to vyslovit, i když to byla pravda.

,,...jsi silnější než byl náš otec. Vím, že se jen tak nevzdáváš. Ty ses nikdy nevzdával.....tak nezačínej ani teď, prosím. Avital tě potřebuje....já tě potřebuju a ty to víš. Nemůžu být Alfa, to není pro mě....nemůžu přijít o bratra.
Rozhodl jsem se Freyu nechat promluvit s tím Collem, jak jsi mi nabízel....moudře jako starší bratr.
Prosím, Rai....neumírej mi." Vstal jsem z postele a pustil jeho ledovou ruku. ,,Mám tě rád." Otáčel jsem  se k odchodu a zavadil pohledem o Avital. Koukala na mě a smutně se usmívala.
,,On se nevzdá..." Řekl jsem a odešel.

Pohled Freyi

Vzbudila jsem se on nikde. Posadila jsem se a rukou si pročísla vlasy.

Do pokoje vešel Damien. Slezla jsem z postele a šla ke skříni.
,,Čekám venku....ukážu ti to překvapení." Řekl a zase odešel.

Převlékla jsem se a ještě se chtěla jít podívat za Raimondem a jeho novou družkou.

Vešla jsem do pokoje a pomalu zasebou zavřela dveře.
Avital na mě hned upřela pohled.

Pomalu jsem k ní došla a podala jí ruku. ,,Freya....." Odmlčela jsem se, ale nakonec se rozhodla to říct. ,,...družka Damiena." Ruku mi přijala. ,,Avital....družka Alfy, kterého neznám." Obě jsme se lehce zasmáli.

,,Jak na tom je?" Zeptala jsem se a naznačila pohledem k Raimondovi. ,,Nevím....asi nic moc. Občas sebou trhne, ale jinak jen nehybně leží a dýchá." Povzdechla si.
,,Ráno tu byl se podívat na bratra tvůj druh. Chvíli na něj mluvil....Damien má svého bratra rád." Upřela na místní Alfu a svého druha, zrak. ,,Mají se rádi....nemají rodinu, už mají jen sebe." Řekla jsem a ona kývla....ale bylo vidět, že neví, o čem to mluvím.

Vyšla jsem z onoho pokoje a šla k hlavním dveřím. Vyšla jsem ven a u lesa už čekal černý vlk.
Proměnila jsem se a běžela za ním, protože hned zmizel mezi stromy.

Přeskočila území jiné smečky a já taky, ale pak zastavila a s otázkou v očích se na svého druha podívala. Jsme na území Soumračné smečky. Když uvidíš nějakého vlka, neútoč. Vědí, že přijdeme. Ozval se mi v hlavě jeho hlas a já kývla.

Doběhli jsme na menší mýtinu. Najednou nás obklíčili vlci a já ztuhla a znervózněla.

Proměň se. Ozval se Damien a oba jsme se proměnili. Ona smečka, jenž nás obkličovala, se taky proměnila.

Damien si mě k sobě za pas přitáhl blíž. Jeden ze smečky se k nám rozešel s dvouma vlkama po boku....všichni byly v lidské podobě. Poznala jsem Alfu, proto nešel sám.

Damien mu podal ruku a Alfa jí přijal. ,,Damien, zástupce Alfy Dubové smečky." ,,Salvador, Alfa Soumračné smečky." Řekli si a pak na sebe kývli.
Salvador odvolal všechny své vlky a ti se proměnili a zmizeli mezi stromy.

A pak jsem si konečně všimla Colla. ,,Máte maximálně patnáct minut." Řekl Salvador, proměnil se na bílého vlka a se svýma dvouma vlka zmizel mezi stromy.
Damien mě pustil. Podívala jsem se na něj a on kývl.

Rozeběhla jsem se ke Collovi a zastavil kus před ním.
,,Chtěl s tebou mluvit už před pár dny....nechtěl jsem. Teď si můžete promluvit, avšak ne bez mé přítomnosti." Dodal Damien. ,,Díky." Řekla jsem svému druhovi a upřela pohled na Colla.

,,Cos potřeboval?" Zeptala jsem se a ani se nesnažila zakrývat radost. ,,Před několika dny jsem na něco přišel..." Sedl si na kládu a já vedle něj. Damiena jsem neviděla, ale cítila jsem jeho přítomnost. Byl mi neustále nablízku.
,,Tak povídej." Vybídla jsem Colla.

,,Zeptal jsem se Salvadora, svého Alfy, na den, kdy mě přijal do smečky. Vím, že to byla bouřková noc a já tehdy byl jedenáctileté vlče. Přišel jsem o celou rodinu.
Na hranici mého území jsem později začal potkávat tebe..." Nadechl se zhluboka.

,,Tu noc, co mě Salvador našel, jsem si nic nepamatoval, měl jsem veliký výpadek paměti a sotva si pamatoval matku a otce....natož potom sourozence. Nepamatoval jsem si jména, jen matně tváře.
Ale věděl jsem, že odněkud znám tvé jméno. Když ses mi poprvé představila, nevzpomněl jsem si..." Chvíli přemýšlel.

,,Jediné, co​ jsem si pamatoval, bylo mé jméno. Ale změnil jsem si ho. Jednou jsi mi říkala, že jsi měla tři sourozence. Jak se jmenoval tvůj bratr?" Zeptal se a já nevěděla, proč se na to ptá.
,,Bratr se jmenoval Collin." Odpověděla jsem a zahleděla se mu do očí.

________________

Kdo si pamatuje na Colla z první kapitoly?
A o čem myslíte, že Coll mluví?