Zívla jsem a on se zarazil. ,,Ještě si odpočiň. Promluvíme si později." S těmi slovy opustil místnost.
I když jsem měla hlavu plnou otázek, postel jsem uvítala a taky hned usnula, jen co jsem si lehla.
___________________
Pohled DamienaNaštvala mě a to jsem s ní poprvé mluvil.
Vešel jsem do bratrovi pracovny a práskl za sebou dveřmi.
,,Damiene....co ti ty dveře udělali?" Zeptal se s úsměvem a já došel k jeho stolu. ,,Radši sklapni a řekni mi, co o ní víš." Odsekl jsem naštvaně.
,,Copak, neřekla ti, jak se jmenuje?"
,,Raimonde! Ne, neřekla mi vůbec nic. Teda až na to, že ví, že jsem zabíjel vlky a vlčice, abych se dostal k Taranovi. Jinak mi řekla velký...." Povzdechl jsem si.
Zasmál se.,,Jmenuje se Freya Damaroko. Je jí dvacet. U Diona žila už pět let. A myslím, že nemá rodinu." Bezva, ten idiot to věděl.
,,A tos mi to nemohl říct předtím?!" Nechápal jsem. ,,Ne." Zasmál se. Někdy je fakt jako malé dítě....ale to já asi taky.
,,Tak pěkně děkuju." Protočil jsem oči. ,,Nemáš vůbec zač, bratříčku." Usmíval se jak pitomec.
,,A jak to s ní šlo?" Zeptal se po chvíli. ,,Bojí se mě." ,,Jako bych neříkal, že se bude bát." Propálil jsem ho pohledem. ,,Jasně, ty víš všechno nejlíp. Ale ona je moje a já nemám rád, když mi někdo bere to, co mi podle bohyně patří. Takže mi bude patřit ať se jí to líbí, nebo ne." Opustil jsem pracovnu a mé kroky následovali do mého pokoje, kde je i ona, má družka, která mi patří a vždy patřit bude.Pohled Freyi
Postel se prohnula a já sebou vyděšeně trhnu a otočím se. Přejel mi rukou po vlasech. Znovu jsem sebou škubla a od Damiena se odsunula.
Měla jsem z něj strach.
,,Jsi v bezpečí." Řekl chvíli potom, co jsme si koukali do očí.,,V pohodě?" Zeptal se, když jsem byla zticha. Chtěl mě pohladit po tváři, avšak jeho zápěstí, skončilo v mé dlani. ,,Nevím, co tu děláš, ale odejdi a to hodně rychle....vystřel!" Zavrčím.
,,Co tu dělám? Ležím na své posteli." Zasměje se a já překvapeně ucuknu a sletím z postele.
,,Nestalo se ti nic?" Zeptá se a obejde postel.Vyškrábu se zpět na postel. ,,Je mi jedno, že je to tvůj pokoj, teď jsem tady já, takže odpádluj jinam!" Zavrčela jsem. Oči se mu na chvíli změnili na vlčí.
,,Jsi moje družka, Freyo. Jsi moje, a budeš moje, proto jsem tě nezabil. Když mi někdo bere to, co mi podle bohyně patří, nedopadá to dobře. Dobrou noc." A odešel.Zaraženě jsem zůstala sedět na posteli. To on byl ten tmavě šedivý vlk, jenž ukončil život Diona a ten vlk, který měl málem zabil. Já jsem jeho družka? Ne, to....to není možný. Vykašlu se na druha a družku, hned co se uzdravím, co to půjde, opustím tenhle dům a už o mě nikdy neuslyší.
Naštvaně jsem si lehla zpět a zase usínala, s hlavou plnou otázek.
Probudila jsem se až ráno. Sedla jsem si a v ten moment se ozval škrábanec na žebrech a já se chytila za bok, vyjekla a ztuhla v sedě na posteli.
Dveře se otevřeli. Damian ke mě došel a sedl si vedle mě. Jednu ruku mi omotal kolem pasu a druhou mi odendal ruku z boku. Chystal se mi odkrýt tričko a asi i následně obvaz, ale odstrčila jsem ho od sebe, postavil se a couvla od něj.
,,Už se ke mě nepřibližuje, nikdy!" Zavrčel a jsem. ,,To asi nepůjde." Pousmál se.
,,Kašlu na druha a družku. Hned jak se vyléčí ty rány, odejdu odtud a už o mě nikdy neuslyšíš ty, ani nikdo z téhle smečky!" Řekla jsem naštvaně.,,To ti nikdy nedovolím!" Zvýšil hlas. Začala jsem couvat. ,,Jednomu vězení jsem utekla a do druhého jsem se dostala." Zakroutila jsem nevěřícně hlavou.
,,Freyo....tady to pro tebe nemá být vězení, jen musíš přijmout to, že jsi má družka a že pro mě jsi důležitá." Přiblížil se na metr ode mě.
,,Tebe já nikdy nepřijmu!" Zavrčela jsem a dala mu facku. Jeho oči se změnili na vlčí a já kus couvla.
Rozešel se ke mě. Napřáhla jsem se a chtěla mu dát další facku, jako varování, aby se nepřibližoval, ale vyhnul se mi a já ztratila rovnováhu. Chytil mě kolem pasu a přitáhl si mě blíž k sobě.
Přetočil si mě obličejem k sobě.
Vykopla jsem nohou, ale vyhnul se, chytil mi zápěstí nad hlavou a přitlačil mě na zeď.
,,Takže znova....jsi moje a zůstaneš mou. Jestli se odtud pokusíš utéct, tak přísahám, že už tenhle pokoj nikdy neopustíš. Budu se chovat hezky jen, když přijmeš, že jsi moje. A ale jinak v tomhle pokoji, mém pokoji, zůstaneš až do konce života, to ti slibuju." S tím mi pustil ruce a odcházel.
,,Ty se nikdy nebudeš chovat hezky." Zavrčel a jsem. ,,Mám to brát tak, že nikdy nepřijdeš, že jsi moje?" Zeptal se s úšklebkem. ,,To taky....ale myslela jsem to tak, že někdo jako ty, se neumí chovat hezky. Ty nikdy nebudeš někdo, kdo by pro mě znamenalo něco víc, než pouhý vlk, co mě tu násilně drží...nikdy tě nebudu brát jako něco jiného, než pouze mého věznitele. Nikdy pro mě nebudeš víc, než byl Dion." Řekla jsem všechno a promnula si zápěstí, za které mé držel.,,Pokud to bereš takhle..." ,,Já to ani jinak brát nemůžu, Damiane. Ty jsi ten, jenž mě tu drží....jsi věznitel a tím taky zůstaneš." Řekla jsem naštvaně. Pustil kliku a otočil se na mě.
Pak se ke mě rozešel a jeho oči byly čistě vlčí. Začala jsem couvat a chtěla běžet do koupelny, ale dohnal mě.Znovu mě natlačil na zeď, ale tentokrát ne jen rukama, ale natlačil se na mě celým tělem.
,,Vším, co říkáš, co děláš, každým tvým pohybem a slovem, ať už hezkým, nebo špatným, mě okouzluješ a zároveň provokuješ. A nejvíc mě provokuješ, když nosíš trička, přes který je vidět jako přes mléčné sklo. Doufám, že si tenhle dům oblíbíš....a nedoufej, že bys byť jediným prstem u nohy překročila tohle území." Pak mě pustil a odešel. Podívala jsem se na sebe....
,,Ty nadržený hovado! Bodvraťáku úchylnej! Nikdy si to tady neoblíbím!" Zařvala jsem a jen těžko zaháněla slzy.
![](https://img.wattpad.com/cover/191138662-288-k452014.jpg)
ČTEŠ
Ty a Já?! Nikdy!
Weerwolf[Dokončeno] On jí miluje. Ona jeho nesnáší. On jí chce. Ona ho chce mít co nejdál o sebe. On by jí zulíbal. Ona by ho zmlátila. On jí potřebuje. Ona potřebuje být bez něj. Jsou jako déšť a žár, oheň a voda, noc a den.... Patří k sobě, ale ona to tak...