Ty a Já?! Nikdy!

25. Dík je jen slovo

Když jsem si večer lehla do postele....mohla jsem konečně spát sama a cítit se....volně. Moct volně dýchat. Ale cítila jsem to....jakoby prázdnota, jakoby mi něco....někdo, chyběl.
_______________________
Pohled Damiena

Jste připraveni? Ozval se všem v hlavě bratrův Alfa hlas přes vlčí komunikaci.
Právě jsme se krčili na kraji území Rudé smečky.
Jako vždy. Odpověděl jsem za všechny.

Nezapomeňte, Dubová smečka se nikdy nevzdává. Dodal bratr.
A nikdy neprohrává. Přidal jsem se.
Dnes nechci přijít o jediného vlka....ani nikdy jindy. Snažte se, moji vlci. Rudá smečka patří k nejsilnějším. Zakončil Alfa.
Možná patří k nejsilnějším....ale my jsme silnější. Dodal jsem a Raimond čekal, než odejdou hlídky a pak dá znamení a vrhneme se do boje.

Teď! Švihl ocasem Alfa a my vykročili na území Rudé smečky.

Nejdřív jsme se zbavili hlídky a pak se okny v přízemí vrhly dovnitř.
Střepy v cinkavém zvuku dopadaly na dlážděnou podlahu.

Hned po mě jeden člen Rudé smečky skočil. Nejdřív jsem ho zadníma nohama odhodil a pak po něm skočil.
Takhle skončí život každého, kdo si začal s Damienem Nightworldem! Zavrčel jsem a zakousl ho.

Zvedl jsem hlavu. Raimond se právě pral s jedním vlkem a jiný po něm chtěl skočit.
Zavrčel jsem a po útočníkovi skočil, abych ochránil bratra.

Dva vlci padli mrtvý k zemi a my dva se na sebe podívali. Jdu zabít Andrewa, Alfu smečky. Dávej na sebe pozor, bratře. Ozval se mi v hlavě a rozeběhl se k uhlově černém vlkovi.

Po mě najednou skočil docela veliký, šedivý vlk.
Už jsem se ohnal, že mu prokousnu hrdlo, když v tom po něm skočila světle béžová, až skoro bílá vlčice....nepatřila k naší smečce, ale pomohla mi.

Zabila člena své smečky a podívala se na mě. Andrew je hajzl, co si nezaslouží přízeň svých vlků. Pomůžu vám. Ozvala se mi v hlavě a já nejistě kývl. Ona okamžitě skočila po dalším ze své smečky. Taky jsem v boji pokračoval.

Damien, že? Otočil jsem se a upřel pohled na bílého vlka. Ano, Damien. Tvá smrt! Zavrčel jsem a vrhl se na něj. Chvíli jsme se prali, než jsem mu prokousl hrdlo a jeho bílá srst se začínala zbarvovat do ruda.

Podíval jsem se na bratra. Silně bojoval s Alfou smečky, Andrewem.

Na tu světlou vlčici, která se přidala na naší stranu, šli dva vlci z její smečky....proti které se teď spikla.

Okamžitě jsem po jednom skočil a ona po druhém. Zabili jsme je a znova na sebe upřely pohledy. Smečka Andrewa je silná. Žiju tu už dlouho, vím to. Ozval se mi její hlas v hlavě.

Smečka mého bratra je silnější. Odpověděl jsem. Tvého bratra? Ty jsi Damien? Zeptala se a já kývl. A ty jsi? Najednou po ní skočil vlk a po mě taky.
Začal jsem se s ním prát, dokud jeho bezvládné tělo nepadlo do louže jeho vlastní krve.

Ten vlk, co skočil po ní, se jí zakousl do nohy a ona zakňučela.
Hej! Vyber si pro souboj někoho stejný velikosti! Zavrčel jsem a skočil po něm. Podařilo se mu mě seknout nohou do boku.
Byl to zástupce Alfy, takže je silný....ale na mě nemá ani za nic.

Začal jsem se s ním prát. Kousali jsme se, škrábali a jeden druhého se snažili zabít.
Odkopl mě zadníma nohama a já kus odletěl.
To je všechno?! Víc toho neumíš, synu Adriana Nightworlda? Zeptal se zástupce Alfy Andrewa.
Jakmile zmínil jméno mého otce, bylo to to poslední, co kdy někdy někomu řekl.

Skočil jsem po něm a srazil ho pod sebe. To je všechno, co zástupce jednoho z nejsilnějších Alf umí?! Zeptal jsem se, než mé tesáky ukončili jeho doslova bezcenný život.

V ten moment se ozvalo něco mezi zakňučením a zavrčením. Otočil jsem hlavu na tmavou vlčici. Došlo mi, že ten zástupce Alfy, byl její druh. Tak....jí nebudu dál trápit. Vrhli jsme se po sobě....mrtvá k zemi padla téměř hned, nebyla bojovnice.

Pomalu jsem šel zpět ke světlé vlčici. Té, jež zradila Andrewa.
Už stála na nohou.
Děkuju. Ozval se mi v hlavě její hlas. My děkujeme tobě. Není lehké vzbouřit se proti vlastní smečce. Odpověděl jsem. Dík je jen slovo. Řekla po chvíli. Činy jsou právé poděkování. Děkovat mi můžete, až vám pomůžu vydobít další bitvy. Jestli teda bude váš Alfa ochotný, mě vzít k vám. A já vás nikdy nezradím. Lepší je dokázat, že jste někomu vděční, než děkovat. Řekla a já kývl, že chápu.

Už byly všichni skoro mrtvý. V tom se ozvalo hlasité, bolestné zakňučení....věděl jsem, komu patří....patří mému jedinému bratrovi. Trhl jsem sebou a rychle se otočil...
_________________
Nahoře v médiích je ta vlčice, jenž se přidala k Rimondově smečce a zradila tak svou Rudou smečku. 😉

A omlouvám se za ten napínavý konec, tak mě za to neukamenujte. Pokusím se další vydat hned zítra.