Ty a Já?! Nikdy!

3. Je moje

Najednou sebou trhla a sekla se o mé tesáky. Ucítil jsem na jazyku její krev. Odsunula se ode mě a sáhla si na krk.

Její krev na mém jazyku mi řekla, že je moje.....ta vlčice je má družka.
Zadívala se mi do očí, znovu si sáhla na krk a pak upadla do bezvědomí.
________________
Pohled Damiena

,,Jinak to nešlo." Řekl jsem a upřel pohled na bratra. ,,Jinak to nešlo? Říkal jsem ti, že Diona necháš mě." Řekl bratr.
,,Nechal jsem se unést." Pokrčil jsem rameny. ,,Damiene!" Řekl káravě. Pak si povzdechl. ,,Ale děkuju, že jsi tam s námi šel." Usmál jsem se. ,,Není zač." Usmál jsem se ještě víc a on zakroutil hlavou.

,,A co ta vlčice? Jsi si jistý, že je tvá družka?" Zeptal se. ,,Víc než jistý, bratříčku. Ta vlčice mi patří." Založil jsem ruce.
,,Nepatřila by ti....málem jsi jí zabil." Podotkl. ,,Tak hele, o moje tesáky se sekla sama." Řekl jsem uraženě. ,,Kdybys po ní neskočil, nestalo by se to." Neodolal Raimond. ,,Hele to je stejně jedno, teď už jí nikdo nesmí ublížit, to nedovolím. A snad se tady nechceš hádat, čí je vinna, že jsem jí málem zabil." Raimond sebou cukl. ,,Chceš říct, že je to má vinná?!" Zvýšil hlas. ,,To jsem neřekl." ,,Ale naznačils to." Pak si znovu povzdechl.

,,A ne, nechci se hádat, čí je to vinna. Chci se hádat o tom, že jsem si myslel, že ty, nic ve zlém, nebudeš mít takové city, jako je láska." Řekl a já nechápal. ,,Proč bych nemohl mít družku a milovat jí?" Zeptal jsem se. ,,No....třeba proto, jak jsi šel na tu "výpravu" v úmyslu zabít Tarana, což se ti taky povedlo, ale cestou jsi zabíjel jakéhokoliv vlka či vlčici, kteří se ti postavili do cesty. Nemyslel jsem si, že bys někdy mohl....vždyť víš, milovat. Ale teď vidím....že jsem se mýlil." Znovu si povzdechl.

,,Už jsem o ní slyšel. Dion jí u sebe držel, nevím proč. Ale byla jako jeho zajatec. Nezáleželo mu na jejím životě​. Ale ani jí nezabil. Bylo mu jedno, kdyby zemřela. Myslím si, že jí u sebe měl, kdyby někomu potřeboval předhodit návnadu. Damiene.....ona byla jeho zajatec. Musel jí psychicky týrat....možná i fyzicky." Zakončil. Vzedmul se ve mě vztek.
,,Jestli ještě žije někdo, kdo jí kdy ublížil, najdu ho a zabiju." Řekl jsem a chtěl odejít.

,,Damiene...." Znovu se ozval jeho hlas. ,,Chtěl jsem tím říct....opatrně na ní. Jestli se tam každý den bála o život....nebude nikomu důvěřovat." Povzdechl jsem si. ,,Mě začne." Řekl jsem. ,,O tom nepochybuji. Ale buď na ní milý a opatrný, bude vyděšená." Usmál se. ,,Teď už jí nikdo neublíží." Řekl jsem a opustil jeho pracovnu.

Pohled Freyi

Otevřela jsem oči a trhla sebou. Posadila jsem se. Byla jsem na posteli, v nějaké luxusně vybavené ložnici. Podle všeho, někomu patřila. Nevzpomínám si, jak jsem se sem dostala. Ani pořádně, co se stalo, než jsem omdlela​. Ale jedno vím jistě....Dion je mrtvý a už není můj věznitel.

Měla jsem obvaz na noze i žebrech...a na krku jsem měla náplast.

S otevřenou náručí jsem uvítala koupelnu, kde jsem se osprchovala horkou vodou. Kupodivu tady bylo přichystané oblečení, které mi přímo sedlo.

Vyšla jsem z koupelny. Vzpomněla jsem si, co se všechno stalo. Sáhla jsem si na náplast na krku a najednou se mi zatočila hlava.
Sedla jsem si na postel a složila hlavu do dlaní.

,,V pořádku?" Ode dveří se ozval mužský hlas. Strachem jsem sebou trhla. ,,Neboj se, už jsi v bezpečí." Mluvil klidně, ale vyzařovala z něj autorita....bála jsem se ho.
,,Jak ti je?" Vyptával se.
,,D ...dobře." Vykoktala jsem. ,,Jsi v bezpečí, tvoji věznitelé jsou po smrti." Řekl znovu.

,,K ....kde to jsem?" Zeptala jsem se. ,,V domě Alfy Raimonda." Odpověděl hned. ,,A co tu dělám?" Další otázka. ,,Omdlela jsi a my tě odnesli k nám. Doktor smečky ti ošetřil rány a zavázal. Jak ti padne to oblečení, které jsi tu měla přichystané?" Zeptal se zvědavě.
,,Dobře. Proč jsem v domě Alfy Raimonda a proč se o mě staráte?" Měla jsem mnoho otázek. ,,Klid, na vše ti odpovím." Pousmál se, ale já byla vyděšená. ,,Klid?! Jako vážně?! Právě jste zabili smečku, ve které jsem žila....jsem volná, nemusím se bát Diona. Ale nějakej pošuk mě málem zabije a pak se ocitnu v domě smečky, jenž napadla mé věznitele. Nevím, co tu dělám, proč tu jsem, ani proč jste mi pomohli. Ani, jestli jsem v bezpečí. Nevím nic! A mám být klidná?!" Zařvala jsem a pak si oddechla.
,,A kdo jsi vůbec ty?!" Zakončila jsem.

,,Hlavně se uklidni. Tady jsi v bezpečí, nic ti nehrozí." Opět mluvil klidně. Něco mi říkalo, že mu můžu věřit, ale jeho oči říkali opak.
,,Jsem Damien, bratr Alfy této smečky Raimonda. A tvé jméno?" Zeptal se.
Damien? To je ten, jenž zabil mnoho vlků a vlčici jen proto, aby zabil Alfu Tarana.
,,Řekneš mi tvé jméno?" Zeptal se znova. ,,Ty ....ty jsi Damien....ten co zabil mnoho vlků a vlčic, kteří se ti postavili do cesty a to jen proto, abys zabil Alfu Tarana." Vypadal zaraženě. ,,Něco o mě víš. Teď začneme tím, že mi řekneš tvé jméno." Už nemluvil tak klidně, docházela mu trpělivost.

Zívla jsem a on se zarazil. ,,Ještě si odpočiň. Promluvíme si později." S těmi slovy opustil místnost.
I když jsem měla hlavu plnou otázek, postel jsem uvítala a taky hned usnula, jen co jsem si lehla.