Ty a Já?! Nikdy!

30. Bratři

,,Jediné, co​ jsem si pamatoval, bylo mé jméno. Ale změnil jsem si ho. Jednou jsi mi říkala, že jsi měla tři sourozence. Jak se jmenoval tvůj bratr?" Zeptal se a já nevěděla, proč se na to ptá.
,,Bratr se jmenoval Collin." Odpověděla jsem a zahleděla se mu do očí.
___________________
Pohled Freyi

Po chvíli se mi v hlavě přes vlčí komunikaci ozval Damien.
I mě to právě došlo.....přemýšlej, Freyo! Nechápala jsem to.

,,Poslední, co jsem slyšel, než jsem omdlel....bylo vytí mého otce a mé poslední sestry....třináctileté vlčice....myslel jsem jsi, že je mrtvá, jako celá rodina....jako matka, otec a další dvě sestry.....a ona si myslela, že jsem taky mrtví...."

,,Ne to....to není možný. Collin je mrtvý." Dostala jsem ze sebe.
,,Já myslel, že je Freya taky mrtvá." Zadíval se mi do očí.
,,Ty lžeš..." ,,Proč bych ti lhal? Ty nechceš, abych byl tvůj bratr?" Zeptal se. ,,O to nejde....jsi hodnej kluk, Colle....ale já už sedm let žiju v tom, že celá má rodina je mrtvá." Kroutila jsem hlavou.
Klid, Freyo. Ozval se mi v hlavě klidný hlas Damiena.

,,Sestry se jmenovali Tamara a...." Podíval se na mě a mě se po tvářích skutálely dvě slzy. ,,...a Tabita." Zadívali jsme si vzájemně do očí.
,,Takže mi tady tvrdíš, že jsi můj bratr Collin?" Zeptala jsem se nevěřícně.
,,Ano, Freyo....ale teď už jen Coll." Nemohla jsem tomu uvěřit.

Okamžitě jsem ho objala. Někde z dálky se ozvalo Damienovo vrčení....je to druh, takže je majetnický.

Patnáct minut! Ozval se mi v hlavě Damien. ,,Musím jít." Řekli jsme oba najednou, protože jemu to řekl jeho Alfa.

Postavili jsme se. Začala jsem znovu brečet. ,,Ale no tak, Freyo....co je?" Objal mě. ,,Já jen....nemůžu tomu uvěřit." Zašeptala jsem mu do ramene. ,,I pro mě to byl šok." Odtáhl se ode mě.
,,Tak já půjdu, než mě ten tvůj druh zabije." Zasmál se.
,,Zase se uvidíme." Proměnil se na šedého vlka a zmizel mezi stromy.

Ještě nějakou chvíli jsem tam nehybně stála a koukala na stromy.
Damien mi omotal ruce kolem pasu.
,,Děkuju, Damiene..." Zašeptala jsem a on nasál můj pach....už dřív mi došlo, že ho můj pach uklidňuje.
,,Zase se uvidíte. Pojď, musíme pryč z území Soumračné smečky." Řekl a proměnil se na vlka. Taky jsem se proměnila a následovala ho.

Doběhli jsme k domu a proměnili se oba. ,,Půjdeme se podívat za Raimondem?" Zeptala jsem se a on kývl.
Ale pak se na mě otočil.

Přistoupil ke mě a za pas si mě přitáhl blíž. Přejel pohledem na moje rty. Pousmála jsem se a zavřela oči.
Políbil mě něžně na rty. Po chvíli se odtáhl. Zavětřil a svaly se mu napnuly.

Chytil mě pevně za ruku a vtáhl do domu.

Pohled Damiena

Měl jsem divný pocit a jen doufal, že Raimond neumírá. Vlka ve mě to táhlo za bratrem.

Zastavil jsem před dveřmi do pokoje pro zraněné a položil ruku na kliku.
Tak moc jsem doufal, že není mrtvý.

Zavřel jsem oči, zhluboka se nadechl, vydechl, oči otevřel a vešel do místnosti.

Vůbec nic se nezměnilo. Raimond sebou trhl.
,,Umírá?" Ozvala se Avital. Neodpověděl jsem a šel blíž k posteli.

Chtěl jsem se dotknout jeho ruky, ale v tom sebou trhl hodně.....jako kdyby umíral.
Otevřel vlčí oči a proměnil se na vlka.
Tělo se někdy před smrtí mění na vlka a zase zpět a obzvlášť, pokud je umírání dlouhé.
Lehl si zpět, proměnil se na člověka a zase oči zavřel.

Najednou mě za ruku chytila Freya a upřela pohled na Raimonda.

Už to vypadalo, že se mu dech zastaví, jak moc zpomalil.
,,Rod Nightworldů se nikdy nevzdává.....pamatuješ, Raimonde?" Zeptal jsem se a čekal.

Pamatuju.... Ozval se mi v hlavě jeho hlas, ale byl hodz slabý.
Znovu sebou trhl. Odstoupil jsem i s Freyou od postele a čekal....ale přestával jsem doufat.

Najednou se z Raimondovi hrudi ozvalo silné zavrčení, až sebou Freya cukla.

Zhluboka se nadechl a znovu otevřel vlčí oči. Znovu se zhluboka nadechl a posadil se.
Chvíli kašlal, ale pak se na mě podíval a oči se mu změnili na lidské.

,,Nightworldi se nikdy nevzdávají...." Pousmál se a já zase viděl toho silného Alfu, co dřív.

Jsem sice Damien.....ale můj bratr žije! Pevně jsem ho objal. Vzpomněl jsem si na jednu situaci z dětství...

,,Je to moc těžké." Skoro jsem zakňučel a naštvaně si sedl na kládu porostlou mechem.
,,Tady se někdo moc lehce vzdává." Pousmál se bratr a sedl si vedle mě.
,,Něco ti řeknu a to si​ pamatuj....Nightworldi se nikdy, ale nikdy nevzdávají." Položil mi ruku na rameno.
,,Ale když mě to nejde." Sklonil jsem hlavu.
,,Ne vždy je lehké vlka v sobě najít a proměnit se..." Vstal. ,,Prostě nemysli na to, že to musíš udělat. Mysli na to, že to zvíře uvnitř tebe je tvojí součástí." Řekl a já se proměnil, stejně jako on...

Odtáhl jsem se od něj. ,,Mám tě rád." Řekl jsem. ,,Já tebe taky, Dame." Postavil se.
,,Tak....Alfa zase na nohou." Řekl a usmál se.
,,A jak se ti mluvilo s Collem?" Zeptal se Freyi.
,,Dobře." Usmála se a znovu mě chytila za ruku.

,,Ty jsi slyšel všechno, co jsem ti říkal ráno?" Zeptal jsem se překvapeně. ,,Ano, slyšel jsem úplně všechno. Jsi nejsilnější Alfa, kterého znám." Dapodobil můj hlas a lehce do mě vrazil.
,,Díky, Damiene. Pomohlo mi to, ani nevíš jak." Oba jsme se usmáli.

______________

Tak a zbývá už jenom Epilog😊