Ty a Já?! Nikdy!

6. Útěk

Venku už se setmělo a začalo pršet. Seděl jsem ve své kanceláři....tu mi Raimond přidělil hned, jak jsem se vrátil z té "výpravy" za účelem zabít Tarana. Nemohl jsem přestat myslet na toho parchanta, když nám zabil matku, sestru....a následně kvůli tomu zemřel i otec. Ten parchant nás dva připravil o celou rodinu a Reimond se divý, že mě to tolik změnilo?!
_________________
Pohled Freyi

Kapky deště dopadaly na okno. Les byl zahalený temnotou....nocí. Jediné světlo v té temnotě, byl měsíc.....pravý čas na útěk, i když mi ten déšť vadí, skvěle zakryje můj pach, aby mě nemohli najít podle pachu. A voda spláchne mé stopy v hlíně.

Vyšla jsem z pokoje a svižným krokem šla po chodbě. Najednou jsem do někoho málem vrazila.....Alfa Reimond.
,,Freyo....co tu děláš?" Zeptal se. Kus jsem couvla, abych mu dala prostor a pak se mu zahleděla do očí. ,,Jdu si dát něco k jídlu, mám hlad. Nebo mám zakázáno i to?" Zeptala jsem se rádoby naštvaně. Usmál se.

,,Můžeš si po domě chodit jak chceš, jen bych ho, být tebou, neopuštěl. Chovej se tu jako doma." Zarazil se, sotva to vyslovil. ,,Nemyslím, jako zajatec, stejně jako u Diona. Myslel jsem, že si tu můžeš dělat, co budeš chtít." Přívětivě se usmál a šel dál chodbou. Taky jsem pokračovala.

Měla jsem strach, že potkám Damiena, to by totiž moc dobře nedopadlo.

V kuchyni jsem se skutečně zastavila, ale jen se napít.
Prošla jsem ještě několika chodbami....tady je to jak bludiště! Do háje! Krucinál!

Přede mnou se rozprostřena jiná chodba a na konci hlavní dveře. Došla jsem k nim....zamčeno.
Vedle dveří byly po stranách dvě velká okna. Jedno jsem otevřela a vyskočila ven. Nemohla jsem uvěřit, že jsem venku. Ale ještě zdaleka nekončí všechno. Proměnila jsem se na vlka a vběhla do lesa.

Pohled Damiena

Seděl jsem ve své pracovně, znuděně si opíral hlavu o ruku a ťukal prsty o desku stolu. Nervózně jsem si poposedl.

Stále jsem přemýšlel nad otázkou Reimonda....Máš kvůli těm zabitím vlkům a vlčic aspoň výčitky svědomí? Já sám nevěděl. Ale nejhorší bylo, že vlk ve mě mi napovídal, že výčitky nemám, já sám nevěděl proč.

Ozve se zaklepání, až sebou trhnu. ,,Dále!" Zavrčím. Klika se pohne a dovnitř vejde jeden vlk. Donese mi na stůl tác s jídlem a pak skloní hlavu. ,,Alfa Raimonde říká, abyste se najedl." Řekl se strachem v hlase. ,,Bezva....bratříček se chce udobřit. Fajn, vystřel." Řekl jsem a on pod tónem mého hlas sebou trhl a pak co nejrychleji opustil pracovnu.

Po chvíli jsem vyšel z kanceláře a zrovna ke mě šel Raimond.
,,Co chceš?" Zeptal jsem se nevrle, plánoval jsem totiž jít za Freyou.
,,Před chvílí jsem viděl Freyu, říkala, že má hlad a že se jde najíst." Podotkl a já ztuhl.
,,Freya ti řekla, že má hlad?" Zeptal jsem se nechápavě.
,,Ano, proč?" Nechápal. ,, Před chvílí jsem jí nechal přinést jídlo, nemůže mít hlad." Nechápal jsem to....ale pak mi to došlo a jemu nejspíš taky.

Rozešel jsem se rázně pryč. ,,Damiene!" Zvýšil hlas. ,,Co je?!" Zavrčel jsem. ,,Neubliž jí, prosím tě." Povzdechl si. ,,Je moje! A mou zůstane." S tím jsem opustil bratra.

Vběhl jsem do mého pokoje....nebyla tam.
Prošel jsem domem. Dveře byly zamčené....avšak okno napravo otevřené. Podle pachu, tady byla....před pár sekundami.
Proskočil jsem oknem už jako vlk. Dopadl jsem do měkkého bahna a sotva jsem spatřil světlý ohon mizet mezi stromy, jsem zavrčel a rozeběhl se za ní.

Pohled Freyi

Běžela jsem, co mi síly stačili. Ale stačilo jediné prasknutí zamnou, aby mi došlo, že Damiena už zjistil, že jsem utekla a teď ho mám za ohonem. Jestli mě chytí....zabije mě, řekla bych.

Ozval se zvuk, jak šlápl do louže. Pak silné odrážení tlap a mě pozdě došlo, že se odrazil a skočil.

Jeho těžké vlčí tělo mi dopadlo na záda. Drápy mě poškrábaly. Převalila jsem se na záda a odhodila ho zadníma nohama.
Vyškrábala jsem se na nohy a běžela dál.

Freyo! Zastav a nic se ti nestane! Ozval se mi v hlavě přes vlčí komunikaci
To nemám ani náhodou v plánu. Ještě jsem přidala.
Jak chceš! Zuřil.

Znovu na mě dopadl a jeho drápy na zadní noze, se mi zaryly do zadní nohy.
Proměnil se a chytil mi zadní nohy. Taky jsem se proměnila a chtěla se mu vykroutit. Podklouzla mi ruka a já skončila obličejem v bahně a špinavé vodě. Mokré vlasy se mi lepily na obličej.

,,Pusť mě ty idiote!" Zařvala jsem a přetočila se na záda. Kopla jsem ho do břicha a tak se znovu vysvobodila. Proměnila jsem se na vlka.

Po chvíli běhu se mi jeho tesáky zakously do zadní nohy. Proměnila jsem se. On už měl taky lidskou podobu a znovu mě chytil za nohu.

Nechtěla jsem utéct za cenu jeho života, ale nemám na výběr. Proměnila jsem se na vlka, vysmekla se mu a zaútočila na něj. Nečekal to a tak se mi povedlo ho kousnout. Varovně jsem zavrčela a opět se otočila k útěku.
Běžela jsem, ale kulhala, to jeho kousnutí na zadní noze dost bolelo.

Skočil po mě v lidské podobě a chytil mě kolem pasu. Proměnila jsem se, jinak by měl větší šanci mě jako vlčici odnést.

,,Ty psychopate pošahanej....koukej mě pustit!" Zaryla jsem mu nehty do ruky. ,,Přestaň se semnou prát, Freyo!" Zvýšil hlas. Znovu jsem mu zaryla nehty do ruky a on mě pustil. Znovu jsem se proměnila na vlka a dala se na útěk.

Jeho mohutné, těžké tělo dopadlo na to mé, malé, vlčí a poraněné.
Už jsem neměla sílu se s ním dál prát. Zůstala jsem ležet a jen čekala, až jeho tesáky ukončí můj život.....aby to bylo co nejrychlejší, proměnila jsem se na člověka a čekala na smrt. Věřte nebo ne, ale on skutečně připomínal smrtku. V jeho očích plály jiskřičky vzteku a tesáky se leskly ve svitu měsíce.
__________________

Takže jaký máte názor na příběh? A co na to, jak se to zatím vyvíjí?