Sklonil hlavu, ale já se lekla a ucukla. Hlavu měl položenou na mém rameni. Nasál můj pach.
Zvedl hlavu a podíval se na mě. ,,Nesnáším tě, Damiane." Zašeptala jsem a nespouštěla pohled z jeho očí, které se změnilo na vlčí.
_________________
Pohled Damiena
Nesnáším tě, Damiane. Ta věta mě dokázala vytočit a to hodně, protože jsem jí miloval. A jediný důvod, proč nechci, aby odešla, je ten, že bez ní nedokážu žít.
Oči se mi změnili zpět na lidskou, už nebyli vlčí.
Stále jsem ji držel za pas. Dvě slzy se jí usídlily na tvářích.
Tak moc jsem si teď přál si přivlastnit její rty. Chtěl jsem jí políbit. Avšak nenávist v jejích očích mě odradila.
Zvedl jsem ruku a ona ucukla a chtěla uhnout, ale to jí moje ruka omotaná kolem jejího pasu nedovolila.
Měl jsem v plánu jí setřít slzy, jenže ještě dřív, než se moje ruka stačila byť jen dotknout její tváře, chytila mi jí a tak mi dala jasně najevo, že nechce, abych se jí dotýkal.
Bylo pro mě těžké od ní odejít. Takhle blízko u sebe jí mám poprvé.
Pustím jí a radši rychle odcházím. Ale ještě než odejdu, musím něco říct. ,,Já se vrátím, má družkou, tím si buď jistá." Ještě jsem slyšel její zavrčení a pak zabouchl dveře.
Šel jsem chodbou a snažil se zbavit jejího pachu, který jakoby se mi zavrtával do nosu a až do mozku.
Nesnáším se za to, jak jsem na ní závislý, omezuje mě to.
,,Raimonde!" Zavrčel jsem hned, jak jsem vešel do jeho pracovny. ,,Co mám dělat?" Zeptal jsem se a bezmocně si sedl na židli. ,,Co máš dělat s čím?" Zvedl pohled od stolu. ,,S čím asi?! Nenechá mě se k ní přiblížit, vadí jí, že se jí dotýkám....a řekla mi, že mě nesnáší. Co mám dělat? Poraď mi." Zoufale jsem ho pozoroval. Povzdechl si, opřel se lokty o stůl a o pěsti si opřel bradu. Zahleděl se na mě.
,,Zkus čekat." Řekl po chvíli. ,,Já...už to...nezvládám." Dostal jsem ze sebe a vlka ve mě zahnal do pozadí. ,,Co to s tebou ta vlčice dělá?" Zakroutil hlavou s úsměvem. ,,To já taky nevím!" Odseknu nevrle.
,,Šel si takovou dálku, jen abys zabil vlkodlaka, jenž nás připravil o rodinu...tak daleko jen, abys zbavil života Alfu Tarana....a cestou jsi zabíjel kohokoli, kdo se ti postavil do cesty. A teď tě porazí na kolena jedna vlčice....kterou miluješ?" Řekl a já si povzdechl. Měl pravdu....dokázal jsem ujít takovou dálku, abych zabil toho parchanta Tarana, a to úplně sám....a teď se ptám bratra na radu se svou družkou, se kterou si nevím rady?
,,Jo, asi ano. Poradíš mi tedy, co dál? Získat si její důvěru je daleko těžší, než bylo najít a zabít Tarana." Dodal jsem.
,,Ne, neporadím." Koukal mi do očí. ,,Proč ne?!" Naštval mě. ,, Protože už jsem ti poradil....jsi až moc nedočkavý, Damiane. Buď na ní jemný a milý....ona pochopí, kdo jsi a co k ní cítíš." Nad jeho slovy jsem přemýšlel, avšak věděl jsem, že to nepůjdem.
,,Nejde tom." Promluvím po chvíli. ,,Proč to nejde?" Nechápal. Znovu jsem si povzdechl.
,,Protože takový seš ty, ne já. Neumím být jemný....na ní možná ano, ale chci, aby pochopila, že je podle bohyně má družka a že na ní mám nárok....dokud to nepochopí, nemůžu být milý." Zvedl jsem se ze židle.
,,Pak ti ale nezačne nikdy důvěřovat." Zůstanu na něj koukat a přemýšlet, co mu na to říct.
,,Pokusím se, ale nezapomínej.....jsem Damien, vlk, který ušel takovou dálku jenom proto, aby zabil jednoho jediného vlka....a cestou jsem povraždil vlky a vlčice zcela nevinné....umíš si mě představit jemného?" Zeptal jsem, ale byla to otázka spíš řečnická.
,,Ano....u ní ano. U ní si tě dokážu představit jakéhokoli. U ní nejsi ten, co zabil Tarana....ale ten, co jí miluje....s ní, jsi její druh schopen pro ní udělat cokoli." Nehybně jsem mu koukal do očí a pak odešel, ponořen do svých myšlenek.
Vešel jsem do svého pokoje. Ležela na kraji postele, byla zachumlaná do deky a klidně oddychovala. Ale stejně bych řekl, že je vzhůru.
Avšak já chtěl teď jen do sprchy. Nic víc jsem si teď momentálně nepřál....až na to, být s ní, to jsem si přál neustále, každou hodinou, minutou, sekundou....každým dnem.
_______________
Další kapitola 😊
Omlouvám se, že mi to nevychází vydávat úterý, čtvrtek a neděle, ale pokusím se to dodržovat😉
ČTEŠ
Ty a Já?! Nikdy!
Hombres Lobo[Dokončeno] On jí miluje. Ona jeho nesnáší. On jí chce. Ona ho chce mít co nejdál o sebe. On by jí zulíbal. Ona by ho zmlátila. On jí potřebuje. Ona potřebuje být bez něj. Jsou jako déšť a žár, oheň a voda, noc a den.... Patří k sobě, ale ona to tak...
