Ty a Já?! Nikdy!

13. Nedokonalý polibek

Otočila jsem se a propálila ho pohledem. ,,Nebylo jich pět." Řekla jsem, ale on nechápal. ,,Nebylo to pět let....já tam nebyla od patnácti, ale od třinácti." Sklonila jsem hlavu a nechala slzy stéct mi po tvářích.
,,Ten parchant tě tam držel celých dlouhých sedm let?!" Jen jsem kývla.
,,Od třinácti do dvaceti....tak dlouho jsi byla jeho zajatec." Znovu jsem jen kývla. Cítila jsem z něj vztek.
___________________
Pohled Damiena

Cítil jsem, jak se mi oči změnili na vlčí. Odešel jsem z pokoje a bouchl dveřmi tak, až se otřásly v pantech.

Vešel jsem do bratrovi pracovny a se dveřmi bouchl stejně. ,,Damiene! Opatrně na ty dveře, nechci kupovat nový!" Zvedl hlavu. Naštvaně jsem došel ke stolu, kde seděl.

,,Ten parchant Dion, tam Freyu nedržel pět let, ale sedm! Celých dlouhých sedm let jí tam měl a týral jí!" Bouchl jsem pěstí do stolu. ,,Ani stůl nechci kupovat nový." Řekl a pak si odkašlal.

,,To jsem netušil, Damiene." Zakroutil hlavou. ,,Já bych ho zabil!" Zařval jsem. ,,Vždyť už jsi ho zabil." Řekl nechápavě. ,,Víš, jak to myslím! Nejen zabil....utrhl bych mu hlavu!" Sedl jsem si a snažil se uklidnit.

,,Teď mě dobře poslouchej, Damiene. Ano, týral ji, ale už je mrtvej....a i všichni, kdo jí kdy ublížili." Odkašlal si. ,,Když ti to řekla, tak už ti věří?" Zeptal se.

,,Ne, nevěří. Jen jsem jí vzal na procházku, ve vlčí podobě, jak jsi mi poradil a já....zavedl jsem jí do toho domu, Dionova domu. Tam jsme chvíli byly a ona pak omylem vstoupila na území jiné smečky. Byl tam nějaký vlk, kterého prý znala. Prostě jsem jí od něj odehnal. Určitě je na mě naštvaná." Zoufale jsem se na něj podíval. ,,Už fakt nevím, co dál."

,,Ona tě začne mít ráda." Řekl přesvedčeně. ,,Přestávám doufat, Raimonde." Řekl jsem sklesle. ,,Když budeš trpělivý, jednou ti řekne, že tě miluje....skočí ti kolem krku a bude jen tvá." Usmál se. Taky jsem se usmál a vyšel z pracovny.

Měl jsem jediný cíl....Freya. Chci jí mít....potřebuju její přítomnost.

Pohled Freyi

Dveře se najednou otevřeli. Dovnitř vešel Damien a dveře zase zabouchl.

Rozešel se ke mě rázným krokem. Netvářil se nadšeně. Začala jsem couvat. ,,Damiene...." Nereagoval.

Začala jsem utíkat. Najednou ale přeskočil postel a tak byl přímo u mě. Jednu ruku mi omotal kolem pasu a já se mu naštvaně podívala do očí.

,,Jak furt říkám, že jsi moje družka...tak je to pravda a mám na tebe nárok, ať se ti to líbí, nebo ne. Ale....když mě přijmeš, tak nejen že ty budeš moje družka, ale já budu tvůj druh. Až mě přijmeš, budu ti patřit stejně, jako ty patříš mě." Nechápala jsem, proč to najednou říká.

,,Ale to já nechci, chápeš to, Damiene? Já tě nepřijmu....já nechci, abys mi patřil. Já ti nepatřím a nikdy nebudu!" Oči se mu změnili na vlčí.

Dal ruku pryč z mého pasu, chytil mi zápěstí, namáčkl mě na stěnu a natiskl se na mě celým tělem.
Oči se mu změnili zpět na lidské.

,,Naopak, drahá....ty mi patříš, jsi moje podle bohyně..." Usmál se.

Naše nosy se skoro dotýkali. Pak mě políbil. Cítila jsem, jak se mi oči změnili na vlčí. Zabrala jsem a prokousla mu spodní ret. Ucuknul, ale kupodivu se usmál. Pustil mi ruce a s úsměvem na tváři odcházel. Ale nechtěla jsem ho jen tak nechat odejít....protože to přehnal.

Rozeběhla jsem se na něj. Slyšel mě a tak uhnul. Vykopla jsem po něm. Chytil mi nohu, trhl a já skončila na zádech na zemi. A on se usmíval.

Vyskočila jsem na nohy a znovu po něm vykopla. Zasáhla jsem ho do břicha a on se málem zkácel na zem.

,,Od teď už se ke mě nepřiblížíš, vůbec!" Prskla jsem. Zasmál se. ,,Naopak....odteď po tobě budu ještě víc toužit." Usmíval se. Zavrčela jsem a chtěla mu dát pěstí. Ale vyhnul se, já ztratila rovnováhu a spadla.

Postavila jsem se proti němu a olízla si rty....na jazyku jsem ucítila jeho krev, jak jsem mu prokousla ret.
,,Baví tě to?" Zeptal se. ,,Jo, baví." Vykopla jsem po něm.

Zatáhl mi za nohu a tak si mě přitáhl blíž. Měla jsem obličej těsně u jeho. Koukala jsem mu do očí a zrychleně dýchala.

Vytrhla jsem se mu a odešla kus dál. Prohrábla jsem si vlasy a naštvaně se otočila.
,,Ještě jednou mě zkusíš políbit a neskončí to takhle. Zapojím do toho i vlčici ve mě a když budu chtít, umí se prát." Řekla jsem a šla do koupelny.