Ty a Já?! Nikdy!

17. Samotáři

,,Neuteče." Dodal jsem. ,,Jsi si hodně jistej....aby ses nepletl." Odešel. ,,Já se nikdy nepletu." Už mě neslyšel, ale to mě bylo jedno.
______________________
Pohled Damiena (jen krátce)

Ozvala se rána. Zvedl jsem se od stolu. Pak se ozvalo vytí.

Bratr vběhl do mé pracovny. ,,Jsem si jistý, že neuteče. Jistej sis mohl bejt, ale blbej jsi určitě taky." V první větě napodobil můj hlas.

,,Děláš si jen srandu, prosím řekni, že si děláš jen srandu." Zaváhal jsem, jestli si ze mě nestřílí.
,,Ano, dělám si srandu. Jo ale mám novinku....tvá družka utekla." Řekl a mé oči se změnili na vlčí.

,,Ty idiote! Řekni, že si děláš srandu, než tě tady roztrhám na kusy!" Zavrčím a obejdu stůl.

,,Promiň, Damiene. Chtěl bych ti říct, že je to jen sranda, ale...." Rychle jsem ho obešel. ,,Neubliž jí, Damiene. Tím odstraníš všechnu důvěru, kterou k tobě má a ta je už teď dost malá. A taky tím odstraníš všechny její city k tobě....ať už jsou jakékoli." Odmlčel se. ,,Je to déle, co utekla, hlídky si jí všimli." Dodal.
,,Dostanu jí zpátky!" Už už jsem odbíhal. ,,I za cenu toho, že už ti nikdy nebude věřit a nikdy tě nezačne mít ráda?" Tak zněla jeho otázka. ,,Jen za cenu toho, že jí neublíží nikdo...." Přerušil mě. ,,....jiný, než ty." Dořekl. ,,Ne! Za cenu, že nezemře, jí dostanu zpět do tohohle domu!" Zavrčel jsem a odběhla.
,,Běžela k území samotářů!" Slyšel jsem ho a ještě přidal.

Proskočil jsem otevřeným oknem v přízemí. ,,Damiene! Nikomu neublížila, ale napadla hlídku!" Zařval z okna bratr a já vztekle zavrčel a ještě přidal.....doženu jí, já doženou všechny a všechno.

Pohled Freyi

Prolistovala jsem ještě pár knížek a mezitím plánovala.

Musím se odsud dostat nepozorovaně. Musím být potichu. Musím být nenápadná. Musím zneškodnit hlídku, ale nikomu neublížit. Musím se dostat na území samotářů, tam se nestane, že bych se dostala na území nějaké smečky. A naposled....musím utéct Damienovi.

Rozhodla jsem se utéct oknem v knihovně. Podařilo se mi vylézt a sletět do vlhké hlíny.
Sbohem, Damiene.

Proměnila jsem se na vlka a co nejrychleji se rozeběhla lesem.

Spatřila jsem hlídku, byly to dva vlci. Jeden zavyl, když mě viděl, aby dal znamení Alfě.
Po jednou jsem skočila, vrazila do něj a on se hlavou srazil s tím druhým.

Běžela jsem dál a už se blížila k území samotářů. Po chvíli jsem přeskočil hranici a ocitla se na území samotářů....na území nikoho, jak se tomu taky říká.

Damien mě znovu doháněl. Po chvíli mi došlo, že mu nemůžu utéct, není to možné. Ale jestli mě dožene....buď mě zabije, nebo do konce života zmrzačí.

Ještě jsem přidala a běžela, co to šlo. Ale docházely mi síly a potřebovala jsem pauzu.

Po další chvíli běhu, kdy se ke mě Damien nebezpečně přibližoval, jsem to začínala vzdávat.
Vzdala jsem ten běh....a vzdala jsem i svůj život.

Zastavila jsem, až se mi mezi tlapy dostala hlína.

Přeměnila jsem se, otočila se směrem, odkud běžel. Dala jsem ruce před sebe, aby zastavil. Uviděla jsem ho, jak se přibližuje.

,,Zastav, Damiene. Stačí." Opravdu zastavil. Zavrčel.
,,Už nemůžu...." Setřela jsem si slzy, ale stále tekly. ,,Už to dál nejde. Nechceš mě rovnou tady zabít? Bylo by to lepší, než se vrátit." Znovu jsem si musela setřít slzy.

,,Dál už nemůžu....myslím, v životě." Udělal ke mě krok, stále odhalujíc své hrozivé tesáky.
,,Stůj, prosím. Zastav, Damiene. Mě už můj život nebaví. Být vězeň a bát se, kdykoli se ozve otevření dveří. Kdykoli se ozvou kroky. Zabíjí mě nemoct si dělat, co chci." Zastavil, ale stále vrčel.

,,Děkuju, že jsi zastavil. Prokázal jsi mi tím službu." Povzdechla jsem si, popotáhla a setřela další nával slz. ,,Já...v ...vrátím se s ....t ...tebou." Hlas se mi chvěl.

Najednou po Damienovi skočili tři vlci. Vyjekla jsem a zakryla si pusu. Ležel na zemi a oni na něj útočilo.

Seber se, Freyo! Víš, kolik ten vlk zabil vlků? Zeptala jsem se sama sebe.

Jednoho odhodil zadníma nohama. Druhého kousl do nohy. Skočil k nim další....byly to vlci samotáři. Přeměnila jsem se a chtěla mu jít pomoct, ale nebylo třeba....udělal to, co nás oba zachrání...

Zakousl se jednomu do krku a ten padl mrtvý k zemi....mrtvý se přeměnil na muže.
Já se přeměnila zpět na člověka.

Damien zabil další dva a ti spadli bezvládně do vlhké hlíny a přeměnili se....jedno byl muž a druhé žena.
Jeden z nich se chystal zavýt. Damien po něm ale skočil a zakousl ho.

Zbýval poslední. Zavrčel a skočil po Damienovi. Zakousl se mu do nohy a já znovu vyjekla. Damien zůstal ležet na zemi a vlk se rozešel ke mě.

Proměnila jsem se na vlka. Dva vlci se rozhodnou, že zničehonic půjdou na území samotářů a nic se jim nestane. Pozabíjí čtyři a pátý je připraví o život oba dva. Ozvalo se mi v hlavě....udivilo mě, že to byla vlčice.

Jedna samotářka se rozhodla se svými kumpány zaútočit na dva probíhající vlky a myslela si, že je zvládne sama. Avšak nevěděla, že ten bojovník, co zabil čtyři vlky před jejíma očima, je Damien Nightworld. A nedošlo jí, že začínat si s ním, je jako jít rovnou na smrt.
Zakončila jsem a černý vlk po ní skočil, zakousl se jí do krku a její bezvládné tělo zůstalo ležet na zemi a přeměnilo se na ženu.

Proměnila jsem se na člověka a sledovala tmavého vlka s tlamou od krve a blízkajícíma se očima ve svitu měsíce.

Sedla jsem si na zem. ,,Pět vlků zemřelo....jen kvůli mě." Vyčítala jsem si to. Damien ke mě šel. Chtěla jsem se zvednout, ale skočil a chytil mě zubama za ruku. Podívala jsem se do jeho rozzuřených očí.
,,Říkals mi, abych neutíkala a já utekla." Odstrčila jsem ho, přeměnila se a běžela, ani nevím kam.

Damien na mě skočil a srazil mě na zem. Přesně, řekl jsem ti, abys neutíkala a tys....znovu utekla! Vrčel a já se strašně bála.
Jsi má družka a můj dům...můj pokoj, bude místo, kde budeš trávit většinu svého života. A potrestat tě musím, ty to víš! Znovu zavrčel.

Odkopla jsem ho zadníma nohama a běžela. Přeskočila jsem hranici na území Raimondovi smečky.

Damian mě dohnal a kousl mě do nohy....to byl ten trest.

Sotva jsem doběhla ke dveřím, Damien se přeměnil a pevně mě chytil do náruče, až jsem myslela, že mi popraskají kosti.