Rosu začne její nejlepší kamarádka šikanovat. Pak onemocní na lyžáku a (naštěstí) si tam najde kamarádku. A aby toho nebylo dost zjistí že je mořská panna a elfka. Jak se s tim Rosa vypořádá? A co když zjistí že má dvojče a zamiluje se do jiného elf...
Dneska má přijít Elfias. Nechci aby přišel. Nechci aby existoval. A hlavně...Nechci si ho vzít! Ach jo. Proč já?! Uznekoho miluji a navíc...Elfiase vůbec neznám! Má přijít na večeři tak mám alespoň trochu času. Od rána jsem byla jako vždy s Legolasem. Z hodin kouzel mě omluvili. Už tam nemusím chodit protože vše mám v malíčku. Po obědě ke mně přišla Mirabella. Vše jsem ji řekla. "Já tam budu taky..." Řekla mi. "A upřímně...když tak proti němu budeme dvě!" Řekla a mrkla na mě. "Dík." Řekla jsem jí. Ten den bylo velké horko a tak jsem vytáhla zmrzlinu. Asi si představíte nanuky nebo tak něco ale to se mýlite. Jakožto elfové nemáme obchody. Nebo takhle...obchody máme nebo spíš stánky, tržnice nebo jak tomu chcete říkat. Rozhodně žádné velké budovy s miliony zboží. A zmrzliny si musíme dělat sami. Zkrátíme ovoce a to pak ještě s dalším ovocem, jogurtem a nebo smetánku rozmixujeme. Pak to dáme do nějaké krabičky a znovu do mrazáku. Vytáhla jsem dvě mysky a dala do nich zmrzlinu. Na vrch jsem ještě dala tři lístky máty. "Mhm. Je dobrá." Řekla mi Mirabella. "Dík" poděkovala jsem a usmála se. "Upřímně...celkem se bojím..." Řekla jsem po pravdě. "A vůbec se mi nechce vzít si nějakého neznámého elfa. I kdyby byl sebe bohatší, krásnější a nevím co všechno tak miluji Legolase!" Řekla jsem to přesně tak jak jsem to cítila. "Hezky řečeno sestřičko." Řekla mi Mirabella. "Počkej, počkej... sestřičko?!" Podivila jsem se a s úšklebkem na tváři řekla "kdo je tu podle tebe sestřička?! JÁ jsem starší! NE ty!" Řekla jsem na oko vážně. "Ale jen o TŘI minuty!" Odpověděla mi Mirabella. "Stejně jsem starší..." Řekla jsem a začala se smát. Mirabella se k mému smíchu přidala. Po asi hodině jsme se museli převléknout a jít na večeři. Vzala jsem si krásnémodré šaty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pak jsme spolu vyrazily. Zaťukala jsem na dveře a s Mirabellou jsme vstoupili. I stolu seděl poměrně mladý elf ale hned na mě začal působit nepřátelským dojmem. A to nejen kvůli tomu že jsem si ho měla vzít a vůbec jsem ho nechtěla. Navíc vypadal celkem zle. Ale ne zle jako že by...no...že by byl špatně upravený nebo tak ale zle že to vypadalo jako že je to zlý člověk...ehm, ehm elf. Lidé tu s námi NEBYDLÍ! Tak že toť k mému vyjádření ohledně něho. Sedla jsem si spolu s Mirabellou naproti němu. Zrovna se bavil s otcem ale celou dobu na mě koukal. Jeho pohled byl zlý a ledový. Hned jsem poznala že má špatně plány. Umělá jsem totiž vycítit emoce. Začala jsem se bavit s Mirabellou o nějakých blbostech a o tom jak ji jde kouzlit. Moc jí to nešlo ale i tak byla hodně dobrá. Asi po třech únavných hodinách jsem odešla spát. Ráno mi máma řekla že za dva dny budu mít svatbu. Ani mi to nestihla doříct a už jsem vyskočila z okna a pádila pryč. Našla jsem Legolase a vše mu zo řekla. Vypadal a byl smutný. Ach jo. Ten den jsem byla skoro celou dobu zavřená v pokoji. A v tom me to napadlo...
