Princezna? ✔

Elf🧝‍♀️

Nahoře je Rosabella 🧝‍♀️❤😘
Přišel ke mě ladnými kroky a objal mne. "Jsem tak rád, že tě konečně vidím." Řekl. "Pojď představíme tě elfům." Dodal a šel ke dveřím. Došli jsme na malé pódium. Máma s tátou stali vedle sebe a já stála vedle mámy. "Elfové!" Zvolal otec. "Chci vám představit svou dceru Rosabellu!" Řekl a strhl se jásot. Tohle byl ale jiný jásot než u mořských pannen. Mořské panny mají hlasy jemné ale elfové v nich mají nějaké kouzlo a mají je jemné a zpěvavé. Po chvíli jsme odešli. Když jsme ale odcházeli zahlédla jsem nějakého elfa. Nepracoval se s ostatními ale seděl na stromě a pozoroval mě. Když si všiml že se na něj dívám usmál se na mne. Taky jsem se na něj usmála a ucítila v břiše motýlky. Zamilovala jsem se! To je ale problém protože si určitě jako princezna budu muset vzít někoho kdo je urozený. Šla jsem tedy dál. Máma a táta mi ukázali kde budu bydlet. Otevřela jsem dveře a vyběhla ke mně Alyss. Vzala jsem ji do náruče a šla se tu porozhlédnout. Byl to nádherný stromový dům. Lehla jsem si na postel že si budu číst. Vzala jsem knížku ale číst jsem si nedokázala. Pořád jsem myslela jen na toho elfa. Jak se asi jmenuje? Pomyslela jsem si. Nechala jsem tedy Alyss uvnitř a zašla za mamkou. Zaťukala jsem na dveře a otevřela. "Mami?!" Zavolala jsem. "Ano?" Ozvala se odpověď a matka sedla že schodů. "Copak zlatíčko?" Zeptala se. "Kdyz jsme odcházeli z pódia zahlédla jsem jednoho elfa. Neradoval se s ostatními ale seděl na stromě a pozoroval každý můj krok. Kdo to je?" Zeptala jsem se mámy. "Aha." Řekla matka. "To je Legolas. Je tišší než ostatní. Můžeš být rád když ho uslyšíš promluvit. Je...zvláštní. Je hodně..možná až
moc...spjaty s přírodou." Řekla mi. Aha. Pomyslela jsem si. Toho mi nejspíš nedovolí vzít si. Je spjatý s přírodou...to je náhodou hezké. "Ještě něco?" Zeptala se mě má matka a vytrhla mě tím z mých myšlenek. "Ne. Nic. Moc děkuji!" Řekla jsem a odešla. Šla jsem znovu do svého stromového domu. Lehla jsem si na postel s tím že o tom budu přemýšlet a když tak usnu. Nic jiného jsem stejně dělat nemohla když jsem na toho elfa myslela tak či tak. Pak jsem si všimla pohybu za oknem. Podívám se tam a vidím že na mě kouká Legolas. Když si všiml že ho taky pozoruji zvedl se a rozběhl se po větvích a listech stromů. Asi jsem vám ještě neřekla že stromy tu jsou tak velké že v pohodě můžete chodit po jejich listech. Ne všichni to ale dokážou. Rozběhla jsem se za ním. Pohyboval se po stromech rychle, přesně a lehce. Jak jsem ale pak zjistila já to dokážu taky. Mohli jste tedy pozorovat dva elfy jak se honí na stromech. Když jsem ho konečně dohonila stoupla jsem si před něj. "Proč si mě pozoroval přes to okno?" Zeptám se ho. "Proč si za mnou běžela?" Zeptal se on. Měl krásný jemný, zpěvavý hlas plný kouzla. A když mluvil bylo to jako by se při tom rozvoněli květiny a větřík začal zlehka vát. "Zajímá mě. Si totiž zvláštní." Řekla jsem mu.  "Ze samého důvodu." Řekl mi. Neudržela jsem se a rozesmála jsem se. "TY MNĚ říkáš že jsem divná?" Nemohla jsem chvilku popadnout dech. Když se tak ale stalo kouknu na Legolase a všimnu si že asi před minutkou zmizel. "Legolasi!" Zavolala jsem. "Kde jsi?!" Odpověď zněla následně. "Najdi si mě!" A tak jsem se za ním rozběhla. Párkrát jsem ho zahlédla a tak jsem věděla že běžím správně.