Princezna? ✔

prosím 🥺

Mirabella se mnou začala chodit na hodiny kde jsme se učili pracovat se svými sílami. Taky ji to šlo moc dobře ale nedokázala to jen pohledem. I když jsem měla Mirabellu pořád jsem trávila spoustu času s Legolasem. Mirabella si toho nejspíš všimla protože ke mně jednou večer vtrhla a zeptala se mě: "tak jak se má Legolas?" Většina by se asi lekla protože by netušila že u nich někdo je ale já mám hodně dobrý sluch... "Dobře" řekla jsem ledabyle. "Hele vyklop to a bude fajn jasný?!" Řekla Mirabella. "No jo no." Odpověděla jsem jí. "Legolas a já no...milujeme se!" Řekla jsem. "Já to tušila..." řekla mi Mirabella. "Prosím neříkej to rodičům. Byl by z toho povyk!" Požádala jsem ji. "Neboj. Rodiče o tom nemají- a ani nabudou- ani páru!" Řekla a mrkla na mě. "Ale jak to tedy víš ty?" Zeptala jsem se protože jsem to nechápala. "To víš...dvojčata" řekla. Znovu na mě mrkla a chtěla odejít.  Já jí ale zadržela. "Počkej" řekla jsem. "Copak?" Zeptala se mě. "Tobě se taky někdo líbí?" Zeptala jsem se jí. "Mě? Ne! Mě se zatím nikdo nelíbil! Nevím proč. Ale holky se mi taky nelíbí!" Řekla. "Ještě něco? Já totiž jinak půjdu domů. Dneska mě hodně bolí hlava. Budu si muset udělat čaj." Řekla. "Počkej. Pojď ke mě." Řekla jsem jí. Dala jsem jo ruku na čelo a řekla Anhantado. Pak jsem ji ještě podala sklenici se zvláštním likérem.

"Tohohle si dej tři kapky do toho čaje. Jinak si můžeš polovinu někam k sobě přelít. Dá se to dávat i do koupele když tě něco bolí. Dávej si ale vždy tři kapky." Řekla jsem. Mirabella pak odešla. Vypadl ke mě Legolas. Políbil jsem ho. "Co tu chtěla Mirabella?" Zeptal se. "Ví o nás dvou." Řekla jsem. Legolas se polekal. "Neboj. Nikomu to neřekne." Řekla jsem mu. Bylo vidět že mu spadl kámen že srdce. Pak jsem Legolase políbila. Vzala jsem ho za ruku a vyskočila oknem na strom. Rozběhli jsme se a doběhli až k jezírku. S Legolasem jsme přeplavali na ostrůvek a tam jsme si lehli. Já ho zase začala líbat. Pak jsem ale musela jít protože se mnou chtěla už od rána mluvit máma. Ještě jednou jsem ho letmo políbila a odešla. Přišla jsem za mámou. "Co si chtěla?" Zeptala jsem se. "Víš..." začala máma. "Jako budoucí královna by si se měla jednou vdát." Řekla. "To já moc dobře vím." Odpověděla jsem. "Už jsme ti někoho vybrali..." Řekla. "Jmenuje se Elfias a je to elf. Zítra jsem přijde. Jeho dům je vzadu na louce." Dodala. A sakra. A je to tady. Já ale žádného Elfiase nechci! "Co když ho nebudu chtít?" Zeptala jsem se. "Pak si budeš moct vybrat mezi ním a jiným elfem či mořským pánem." Odpověděla mi. "Ale co když už někoho miluji?" Zeptala jsem se. "Pak mi řekni kdo to je. Já pak rozhodnu jestli si ho můžeš nebo nemůžeš vzít." Řekla mi. "Legolas!" Odpověděla jsem. "C...cco?" Zeptala se mě. "Toho si nemůžeš vzít! Byla bych ti radila...Co radila já ti to přikážu! Nestýkej se s ním!" Byla opravdu nazlobená. "Ale proč?" Zeptala jsem se. "Je zvláštní. Až moc tichý a divný!" Řekla. "Přestaň na něj myslet a nestýkej se s ním!" Řekla. Rozběhla jsem se k sobě domů. Padla jsem na postel a rozplakala se. S Legolasem se umíme dorozumívat myšlenkama a dokážeme vycítit emoce toho druhého. Proto za mnou přišel. "Co se stalo?" Zeptal se svým něžným, krásným a melodickým hlasem. Všechno jsem mu to řekla. Nakonec jsem to zakončila jedním slovem. "Utečeme!" Legolas jen zavrtěl hlavou. "Ne. Jsi princezna. Musíš tu zůstat!" Řekl nesmlouvavě. "Tak dík!" Odpověděla jsem. "To mě už nemiluješ?" Zeptala jsem se. "Miluji! A moc! Ale ty tu musíš zůstat. Tak tě miluji že chci pro tebe to nejlepší! A to znamená zůstat tady a vzít si Elfiase. Vůbec ho neznám a to znamená že je odněkud jinud a v tom domku je jen dočasně ubytovaný." Řekl. "Tak ja půjdu. Hezký se vyspi lásko moje." Řekl a políbil mě na čelo. Pak odešel a já šla spát. Lehla jsem si do postele a zavřela oči. Stulila se ke mně Alyss. Po chvilce jsme už obě spali.